Halloween

Co má společného Šípková Růženka a Michael Myers? Docela dost, protože to, co oběma chybí, je rozum, bdění a přitakávání životnému – ze všeho nejvíce však řeč. V pohádkách jde často právě o to princeznám, které oněmí (Honza málem králem), ztratí schopnost úsměvu (Šílené smutná princezna) či upadnou do snění jako Šípková Růženka, tuto řeč navrátit. Zpravidla si to vezme na starost muž, který svou vychytralostí princezně rozum a řeč navrátí. V Halloweenu nacházíme totéž, jen je to prohozené – zakletý nemluva tu je Myers a ta, kdo ho má osvobodit, racionální Jamie Lee Curtis. Jamie se věru liší od svých hédonických kamarádek. Je trochu šprtka, nemá přítele, sama říká, že proto, že je na chlapy moc chytrá, trochu moc čte. Proto je ale hlavní postavou a proto je k ní Myers tak přitahován, jelikož ví, že ona jako jediná mu je s to rozum a řeč vrátit a zachránit ho. Řeč je možná to vůbec nejdůležitější, co lidé mají a co je nakonec odlišuje od zvířat. Podle mnohých teprve konstitucí řeči vzniká lidské vědomí, teprve tehdy ožívá psychické vědomé já. Také proto dnes někteří bijí na poplach, tvrdíc, že řeč byla rozbita (a s ní i rozum) ve prospěch různých sloganů, hlášek, smajlíků, výkřiků ap. Opakem řeči a rozumu je magie, drogy, mystika, náboženství či infantilita (Myers zabil poprvé v šesti). Ustanovením racionální Jamie hlavní postavou nám Carpenter naznačuje, že nikdy nesmíme rezignovat na snahu sebe i svět kategorizovat, uchopit, zpředmětnit, „zteoretizovat“. Neboť rezignace na toto nutně končí v oral-análním (dětském) vesmíru magie či drog, který je přesným opakem skutečné dospělosti. Nevěřme proto nikdy lidem, kteří odmítají teoretizovat o filmech a posmívají se intelektuálům – mluví z nich malí a nezralí Myersové. ____ Vyjma (-spoilery-) úvodní vraždy sestry se objeví ve filmu ještě čtyři. První dvě mají společné to, že těsně před zabitím nehraje žádná hudba (dívka v autě, kluk v domě), zatímco během třetí (šňůra od telefonu) a čtvrté (Jamie, ale tady jde jen o pokus o vraždu) hudba hraje, pokaždé stejná, Carpenter cosi velice jednoduchého vybrnkává na piano. Důvod, proč hudba hraje, je ten, že Meyers je v záběru a jeho počínání tedy není založeno na šoku pro postavy i diváka jako u prvních dvou vražd. Když v záběru není, jako v prvních dvou případech, žádná hudba nehraje a překvapení je o to větší. Carpenter v tom má očividně prostě nějaký systém. Na tomtéž konceptu stojí hudební doprovod ke slasheru Pátek třináctého. Problém je samozřejmě v tom, že vycvičený divák právě z toho důvodu, když je nápadné ticho, pozná, že se něco blíží – podobně jako je např. podezřelý záběr bez střihu v jinak frenetickém filmu, neboť ukazuje-li takový film postavu jdoucí dlouze z domu k autu, je téměř jisté, že auto vybouchne. (18.09.2011)

"It's Halloween; everyone's entitled to one good scare." Tenhle film je geniální od první vteřiny. Začne hrát Carpenterova dokonale hororová hudba... na scénu vletí Michael junior... a když se v šerosvitu objeví "královna hororu" Jamie Lee Curtis, musí být každému soudně uvažujícímu Homo sapiens jasné, že se právě začaly psát filmové dějiny :). (02.06.2004)

Je to priemerný horor od Johna Carpentera. Má dosť dobrý príbeh o Michaelovi Myersovi, psychopatovi, ktorý v detstve zavraždil svoju sestru a skončil v ústave, ale po rokoch sa mu podarí uniknúť, aby vo svojom rodnom meste zavraždil aj svoju mladšiu sestru. No ide po ňom jeho doktor. Spracovanie je ale len úplne obyčajné, ani na okamih nenudí, keďže nemá žiadne výraznejšie slabé miesto, ale tempo je príliš pomalé, rovnako ako stupňovanie deja, takže trvá viac ako polovicu filmu, než sa začne diať to hlavné a ani potom sa nenájde nič, čo by skutočne zaujalo. Samotných vrážd je tu minimum a kvalitou sú len na tej najzákladnejšej úrovni, takže žiadna drsnosť alebo lepší nápad, ale aspoň naháňačky pred nimi sú celkom slušné. Atmosféra je síce slabšia, ale zaujať dokáže, dobrá je hudba, ale napätie vôbec nefunguje, čo je škoda. Čo sa týka hereckého obsadenia, tak okrem Jamie Lee Curtis a Donalda Pleasenca v úlohe doktora sú už všetci len úplne obyčajní a nevýrazní. Veľkú pochvalu si zaslúži Michael Myers, jedna z najlepších hororových postáv, ktorá už tu rozhodne zaujala a je s prehľadom hlavným kladom filmu. Réžia a technická stránka sú dobre zvládnuté, John Carpenter ukázal, že s ním do budúcna treba počítať. Halloween je jeden z najzásadnejších filmov žánru, ale aj tak mi tento diel príde len priemerný, viaceré pokračovania mám radšej. Objektívna kvalita filmu- 68%, film sa páči mne na 56%. (22.10.2011)

Parádní horor. Už sice není tak hrůzný jako dřív, ale i přesto strčí díky svojí atmosféře většinu svých následovníků hravě do kapsy. Sice se říká, že člověk se nejvíc bojí toho, co nevidí, ale když vidíte vraha u něhož nejsou poznat díky zakrytému obličeji emoce, má to možná ještě větší účinek. A hudební motiv si budete pískat ještě dlouho potom, co film dokoukáte... (23.08.2002)

Večná a nazabudnuteľná klasika. Lenže zatiaľ čo niektoré filmy zostávajú nadčasované aj po mnohých rokoch, niektoré starnú rýchlejšie, ako si chcú niektorí pripustiť. Horor je žáner asi najviac zasiahnutý zubom času a nároky na strašenie sa stihli za tú dobu zdvihnúť na úplne inú úroveň. Spolu s druhým dielom však ide stále o uspokojivý zážitok s dnes už kultovým hudobným motívom.70% (06.04.2007)