Zlo mezi námi

Skvělě natočený film o šikaně, kterou bytostně nesnáším. Nutí vás vytvářet si svůj názor, přemýšlet, film odžít s Erikem, kterého perfektně zahrál Andreas Wilson. Film, který ve vás dlouho zůstane i s mými pěti hvězdami. (25.08.2012)

Na téma šikany bylo natočeno už několik filmů. Ale švédský Ondskan by jim mohl kralovat. Nejen kvůli perfektním hereckým výkonům (Wilson, Skarsgard), ale také kvůli poutavému příběhu, který diváka vtáhne do děje a nepustí. Atmosféra surového Stjärnsbergu se vryje pod kůži a divák soucítí s postavami, fandí jim, i když ví, že je v závěru stejně nečeká nic moc šťastného. Film má hodně pozitiv, co bych rozhodně započítal je perfektní gradace děje, kdy u hlavní postavy se všechna ta nespravedlnost jen kupí do samotného závěru, kde je katarze nevyhnutelná. Ta uvěřitelnost a logická proměna zprvu bezcharakterního hlavního protagonisty v sympaťáka, kterému člověk vyloženě fandí mě na filmu upoutala nejvíc. Co už je trochu problém (sice malý, ale stále problém) je, že druhá polovina ztratí trochu na tempu. Jinak s filmem nemám žádný problém. Doporučuju. Surový, nešťastný, poutavý a filmařsky perfektně odvedený. (10.01.2016)

Velice sugestivní snímek. Někdy se prostě na zlo musejí použít stejné zbraně, jakými nám ubližuje. Výborný Andres Wilson v hlavní roli umí zlu čelit, umí ho v sobě potlačit, umí ho přehlížet, ale nikdy na něho nezapomene a pomsta je o to strašnější. Škoda, že film nevznikl o několik desítek let dříve. Mohl se promítat jako instruktáž, jak čelit šikaně na vojně... (27.12.2008)

Film Zlo si snaží hrát na něco, čím není. Přirovnal bych ho ke psu, který štěká, ale nekouše - což mě místy hodně rozčilovalo. Základní téma příběhu (lidská svoboda) už bylo zpracováno mnohokrát a lépe (viz Frajer Luke). Scénář se tváří provokativně, ale evidentně se bojí přitlačit na pilu. Na druhou stranu je tu kvalitní režie a poměrně solidní herci (mluvím o záporných postavách), takže divák nemá šanci se nudit. Filmů jako Zlo existují mraky a já mám často problém je hodnotit, vždy se jedná o koukatelné snímky, bez nějakého hlubšího dopadu (zde na ČSFD zpravidla hodně nadhodnocené). Pro diváka méně zběhlého v evropské kinematografii se nicméně jedná o lehce stravitelný kousek, díky kterému se možná začne zajímat o ty opravdu "důležité" filmy. Abych tedy neurazil: 7/10 (04.09.2009)

Film je to dobrý, ale na můj vkus s až příliš pomalým tempem. Oproti některým uživatelům se mi tématem šikany líbil film Klass mnohem více - drsnější pojetí a dynamičtější gradace, byť vyhnaná do zdánlivě přehnaného závěru, který ale neměl nikterak rušivý efekt, právě naopak. Ale zpět k Zlu. Hlavní postava Erika Pontiho ztvárněná Andreasem Wilsonem byla jako vystřižená z literárního díla z období romantismu, splňuje veškeré charakteristické rysy takové postavy. Což nemyslím špatně, je fajn vidět postavu pozitivního a ctnostného typu v jiném podání než americkém, kde prakticky vždy působí trapně. Tématicky se film dotýká niterních podob zla v nás, byť občas ukazuje jeho příčiny jen lehce a jsou převáženy jeho projevy. Každopádně vnímavý divák si prostor k analýze najde. Suma sumárum, kvalitní film, na který jsem bohužel v době zhlédnutí asi nebyl naladěný. Na závěr přidávám seznam podobných filmů s tématikou "group of boys and the evil within": Klass, Napola, Lord of Flies. (01.11.2010)

Takovéto filmy se mnou vždycky zamávají . Jakto že nejde nic dělat ? Proč se to nedá řešit ? Proč to nikdo nevidí ? ... Hnusné .. Ubráníš se - neubráníš se -stejně zaplatíš ? Nebo někdo ... Je to jen film :-) Ale dostal mě !! (Jako bych to prožila s ním :-)) (28.04.2011)

V každém z nás je prý kousek Hitlera. Velice silný film. Viz http://www.csfd.cz/film/43481-the-stanford-prison-experiment/prehled/ (23.04.2017)

Trochu mi na konci chyběla nějaká ta pořádná finální rvačka, ale celý film ukazoval, že o tom rozhodně není, ale spíše hraje na city. (18.08.2009)

Ani pořádně nevím, jak se mi tento kousek dostal do mých filmů co chci vidět, ale nelituji toho, že se tam octnul. Zpočátku jsem netušil moc oč jde a až po přesunu na Internát jsem se více zabral do děje. Nejdřív jsem myslel, že zlo je hlavní představitel až ke konci filmu jsem pochopil kdo či co je vlastně to zlo. Je velmi povedený artový film a jediná moje výtka, je ke konci filmu, který bych uvítal více propracovanější. Přišlo mi, že jim došli peníze nebo chut natáčet, tak ten konec těžce zkrouhli. Jinak samozřejmě doporučuji. (20.12.2016)

...jediný zádrhel a jediná kozmetická chybička krásy celého filmu – v Ericovom prerode zo sadistického arogantného hajzla, ktorý bez mihnutia surovo prizabije rovesníka, v doslova mučedníka, nesúceho ochotne na sebe všetku krivdu. Ono je síce v úvode pomerne slušne v krátkosti prezentované, v akých rodinných pomeroch je Eric nútený vyrastať (matka bojaca sa vzoprieť otcovi sadistovi), takisto má pomerne pádny dôvod prečo musí mlčky znášať všetky muky, no napriek tomu ma po 15 minútach filmu človek do záverečných tituliek pocit, že odrazu pozerá na iného človeka... a čo je najhoriše, škrípe to tam niekde počas celého filmu, hlavne v tých najvyhrotenejších momentoch, kedy si človek doslova praje, aby sa v ňom prebudil znovu ten utrhnutý rotvajler z úvodnej drastickej scény, nehovoriac o tom, že fungovanie celej tej hierarchie, kde na vrchole sú študenti, až potom kantori je mierne povedané pochybná a zvláštna. Každopádne ak prekusnete teno fakt, čaká vás naozaj silný film (05.01.2009)

Vynikající neutěšená atmosféra a zřetelně rozpoznatelný evropský charakter doslova prýští z každého záběru. Andreas Wilson zahrál svoji roli neskutečně věrohodně, rozporuplnost jeho chování a neustálé hledání hranice, kam až je ochoten zajít, aby splnil, co slíbil matce, a zároveň si zachoval svoji důstojnost… Velice silný příběh, který má pomalejší tempo, ale dokáže vás chytnout za srdce, a dokáže to bez zbytečných pozlátek a ždímání falešných emocí. Zlo není mezi námi, zlo je prostě v nás. Bohužel. Naštěstí se ale najdou i jedinci, kteří dokáží rozpoznat zlo od dobra a přizpůsobit tomu své chování a jednání. Tím narážím na to, že pravidla zavedená na škole a tolerovaná nejen všemi studenty, ale i kompletním učitelským sborem bylo asi jediné negativum snímku, protože byla těžko uvěřitelná. Jinak ale nemám co vytknout, jasných pět hvězd a rozhodně jsem se nedíval naposledy. (25.10.2012)

Přestože šikanu znám (tedy poznal jsem na sobě) na mnoha úrovních, a nedivil se, že to může dojít až tak daleko, něco (především krev) mi tu přišlo přece jen navíc. (Jeden černoch říkal, že když běloch vidí krev, zarazí se; černocha to ale rozpálí.) Rvačky či bití tu hraničí se zabitím. Odvácenou formou šikany je pokora. Kde jsou její meze, a kde se desetkrát nastavuje druhá tvář, jejiž každé nastavení šikanu stupňuje. Když studentský předák Otto Silverhielm říká, že ho Erik Ponti k tomu dohnal, má dílem pravdu - ovšem tento díl leží především v jeho zdegenerované (šlechtické) mysli. Pozn. 1: Film byl natočen podle knihy Jana Guilloua (Ondskan, 1981), který (nevíme do jaké míry) popisuje svoje zážitky na internátní škole. Ovšem co sám zažil je pro nás virtuální, diskutovanou realitou může být jen kniha nebo (tento) film. Pozn. 2: Říká se, že TO, co nás nezabije nás posilní (znal jsem to už dávno z ruštiny: "Nas rugajut i my krepčajem."). Ale když se TO stále vrací, naděje na posilnění je vždy stále menší. Pozn. 3: "Ondskan" (zvůle, šikana) je nominální tvar adjektiva "ond" (zlý). Český překlad (jako obvykle) zbytečně rozšiřuje původní význam. (24.11.2018)

Obsah i režije jsou velice silné. Malinko by se daly najít rezervy v námětu, který zakopne v závěru, kdy nám autor předhodí jedno velké klišé. Kdyby to dopadlo podle toho, kam to logicky směřovalo, dal bych 5* (26.03.2008)

Skvělé. Tedy za předpokladu že přijmete fakt, že šikana na takové úrovni je za bohorovného přihlížení vedení školy vůbec možná. Já jsem na to (i díky strhující režii a tempu příběhu) přistoupil...A musím říct, že už dlouho jsem tak nedržel palce hl. hrdinovi jako v tomto filmu Erikovi. Vždy když se objevil Silverhielm, měl jsem chuť rozkopat monitor:-) Herci byli skvěle vybráni a charaktery propracovány s velikou pečlivostí. "Za půl hodiny budeš v nemocnici. Nebudeš moci vidět, tvůj nos bude rozdrcený, tvoje paže zlomené...Lidé jako ty se musí prostě zničit." U toho mi tuhla krev v žilách:-) (05.04.2008)

50.léta, soukromá internátní chlapecká škola, taková Společnost mrtvých básníků na švédský způsob, až na to, že tady nejsou žádní básníci, zato spousta polomrtvých a učitelský sbor, který brutální šikaně povětšinou němě přihlíží. Ačkoli se film nevyhne několika klišé, chytne, nepustí…a nabídne pořádnou diváckou satisfakci („Tobě zlomím nos a tobě ruku.“) (30.12.2008)

No normálne slušná prácička chlapcov z vyšnej Európy. Napriek tomu, že dej je miestami ľahko predvídateľný a filmu chýba nejaký neočakávaný zvrat, pretože aj divák si občas zaslúži päsťou medzi rohy, aby len tak hlúpo necivel, táto dráma o šikane na internátnej škole spoľahlivo chytí za srdce každého, kto absolvoval viac ako základku. (26.01.2009)

Veľa nechýbalo a bolo by z toho čisté aleluja, ja by som tým fašistickým smradom podával infúziu, aby som ich mohol biť mesiac v kuse. (28.04.2009)

"Dětská hra na šest" v plné nahotě. Řekl bych, že to v různé intenzitě na jedné z obou stran barikády zažil skoro každej. Je šílený, čeho jsou někteří "lidi" schopni a ta malá zmínka o nacismu jistě není ve filmu náhodně. To jsou totiž konce toho ZLA, které začíná někde v rodině nebo třeba právě ve školních "ústavech". A chce to obrovskou sílu neoplácet stejnou mincí! Ten vnitřní boj Erika je vykreslen velmi dobře. Andreas Wilson už tenhle výkon možná nikdy nepřekoná, protože takových filmových příležitostí se herci naskytne v životě jen pár a málokdy to skutečně klapne. Ale tady se to povedlo! (18.07.2009)

Další z řady "povinných" filmů, které jsem zhlédl na základě toho, že se tu nachází v TOP 200. Ano, je to celkem působivé drama ze zkorumpovaného internátního prostředí střední školy, ale je to tak typicky švédsky chladné, banální a chvílemi až nesmyslně podané, až z toho rozum bolí. Každopádně Håfströmův nejlepší film, o tom žádná. Na tom hypeu něco bude, přijde mi, že Ondskan je přesně typickým příkladem evropského art filmu, kterému se udělujou vysoký hodnocení automaticky. (13.09.2009)

Název naznačuje cosi temného, nejspíš horor. Horor to sice je, ale vlkodlaky a čarodějnice tady nečekejte. O ten největší děs se totiž hravě postará člověk sám. Úplně stačí, když má dost silný žaludek, mizivou sebereflexi, nedostatečné sebevědomí nebo naopak ego natolik zbytnělé, až to zavádí duševním nádorem, a hlavně žádný soucit. To je přesně případ nabobských sráčů z internátní školy Stjärnsberg, kteří si jen díky lepšímu původu bůhvíproč myslí, že jejich hovno smrdí míň (na vlastní kůži však poznají, že nikoli). Pak tu máme hromadu poserů, kterým se sice nijak zvlášť nelíbí, jak jsou karty rozdány, ale to ještě neznamená, že s tím budou něco dělat, nebo že se tomu nedejbože vzepřou - film nám dokonale ukazuje, že je to právě kombinace téhle tupé masy a jedince s jádrem natolik prohnilým, že se nezastaví absolutně před ničím, co může na zemi udělat pravé peklo. Připadá mi to jako takové "Mininěmecko" za druhé světové. Je tedy jasné, co se stane někomu, kdo se odváží mít vlastní názor a neohýbat hřbet. Erika Pontiho před průserem (a prohlášením za svatého) chrání jedině strach z vyloučení, jinak toho strachu ale zrovna moc nepobral. Připočtěte si hrdost, odvahu, vyšší IQ a morální převahu a máte z toho šikanu jak vyšitou. Háček je v tom, že tohle se ani náhodou nepodobá tomu, co jsem si pod šikanou vždycky představovala - je to syrové, brutální, naturalistické a neskutečně mě to vytáčí. Takže buď trpím sebemrskačstvím, nebo si mě usmířil fakt, že ti parchanti dostali co proto, ale každopádně Zlo bez vytáček řadím mezi nejlepší filmy, co jsem kdy viděla. (31.05.2010)