Magnolia

Magnoliu som mal "v sufliku" pol roka, hladal som vhodnu chvilu kedy si ten film krasne vychutnam a bez okolkov dam 5*. Asi som tu pravu chvilu nenasiel. Ako zaujimavo ten film zacina, tak nudne sa konci. Anderson chce povedat tak vela a zaroven hovori tak malo.Cakal som bud nieco ako 21 gramov, alebo Love actually, dostal som vsak iba "Poucenie o skodlivosti fajcenia"...(spoiler: vsetci co fajcia skoncia na rakovinu).Mozno keby bola Magnolia kratsia, dal by som jej este jednu sancu. Takto pre mna ostava nepochopenym sklamanim... :-( (06.06.2004)

10 / 10 Magnólia je ďalší z filmov, o ktorých sa veľmi ťažko niečo píše bez toho, aby ste ho neurazili - herecké výkony, hudba, réžia, scenár... to všetko ťahá za správny koniec a z plných síl a nám nezostáva nič iné len spokojne pokyvkávať hlavou. Ďalšie slová by už boli zbytočné - neváhajte ani sekundu, pozrite si to a urobte si svoj vlastný názor. (07.05.2005)

Neuvěřitelné. To, jak ve svých filmech pracuje Paul Thomas Anderson s hudební složkou, je neskutečně fascinující. Tak sugestivní, že mi při první zmínce o tomto umělci přijde ve spojitosti s jeho filmografií právě hudba. Jak to dělá? Jak je možné, že tyto bravurní melodie dokážou tak nezaměnitelně doplnit nejhutnější, nejupřímější dramata, jaká jsem kdy viděl? Je to skoro jako kdybych pozoroval nevtíravý melancholický orchestr, ke kterému jsou přiřazeny ty nejdokonalejší, všeříkající obrazy, jež si lze představit. Viděl jsem - mohu myslím s čistým svědomím konstatovat - hodně dramat, ale to, jak na režisérské židli pracuje tento režisér je něco tak odzbrojujícího, že si charakterizaci jeho díla nedovedu představit na jiném místě než v encyklopedických slovnících pod pojmem: Film - drama. Navíc takové úchvatné množství chytrých dialogů, filozofických podtextů či překrásně barvitých charakterů se nachází snad jen v těch nejkvalitnějších a nejdůvtipnějších knihách! Knihách, které nám něco dají, a díky kterým v nás něco zůstane, nejlépe nějaké moudro... Jistě: věděl jsem, že něco podobného umí i filmy - proto se na ně rád dívám -, ale tohle bylo něco zcela nového. Myslel jsem si, že film a kniha k sobě nemají až tak blízko, ale tento snímek mne dokonale vyvedl z omylu. Číst si v tomto dramatu byla zkušenost, kterou jsem u kultury stříbrného plátna zatím nezakusil. Výkon Toma Cruise byl minimálně na Oscara, Julianne Moore se mi také začíná stále více zahryzávat do žebříčku nejoblíbenějších hereček. Jsem dojat, třesu se, a nikdy na tento zcela nový zážitek z jedné parné soboty nezapomenu. II Tak napodruhé je to snad ještě lepší, dojemnější, a píseň Wise Up tam prostě tak dokonale sedí, že příště už asi neodolám a zazpívám si jí... Už se nesmírně těším na třetí shlédnutí! (01.08.2009)

Devět nástrojů, které zpočátku hrají každý svou melodii. Devět paprsků, které se sbíhají... A kamera, která jakoby bezcílně bloudí příběhy různých lidí, naslouchá tam a dívá se tady... A pak náhle ta tříšť melodií a světel začne souznít, osudy se spojují, proplétají, příběhy se začínají rýsovat. Vina, trest, odpouštění na prahu smrti. Je úžasné, s jakou citlivostí se Andersonovi povedlo zachytit devět velkých životních katarzí, jak dokázal Magnólii vygradovat od sprosté a přelétavé kakofonie úvodu až do onoho zvratu, kdy se všechny postavy pospojují zpěvem písně Wise Up. Tři hodiny neobyčejně osobního a zvláštního příběhu, který svůj princip předvádí už v prologu – některé věci zkrátka nejsou náhoda. Smysl Magnolie netkví jen v pasivním sledováním, neustálými aluzemi je divák povzbuzován v tom, aby hledal smysl, který je dobře ukrytý (viz. třeba déšť žab). Jako magnet fungují úžasné herecké výkony, jejichž vrcholem je pro mne až nepochopitelně silný Cruise v roli Jacka alias Franka. Nevěřil bych, že dokáže hrát tak emotivně. Navíc se výtečně podařil i český dabing... Jedinou skvrnkou na kráse tak zůstává fakt, že je film místy až příliš natažený a poznamenaný hluchými místy. Přesto uprostřed přívalu neskutečným hovadin je to jako ten déšť žab. Prostě se to stává! (13.02.2004)

70%. Magnolia je ťažký oriešok. Anderson si povolal hŕstku hereckých hviezd, vložil im do duše rany z minulosti, utrpenie, bolesť, výčitky, osudové udalosti a rozplietol s nimi trojhodinovú drámičku, v ktorej ani jedna postava nie je taká, ako sa navonok javí. Ironický, vtipný začiatok. Búrlivý stred odhaľujúci nezmierené povahy, diskutabilný nálet zelených príšeriek, ktorý ale pôsobil až neprirodzene upokojujúco a záverečné vyostrenie, predostieranie citov, hlavne Tom Cruise a jeho postava ma vyslovene posadili na zadok. Obľúbená Julianne ako nevyrovnaná troska, či úbohá feťáčka obkolesená tieňmi... Magnolia zabrala, herci frčali, ale stále to nebolo to pravé orechové a ani neviem logicky vysvetliť prečo. Vari tá neznesiteľná dĺžka, ktorá podporená samými depresívami, bola jednoducho na nevydržanie? :) (04.03.2010)