Magnolia

Poetická očista. Dokonalý vývoj všech postav - každá postava má nesmírný charakter, který vyzařuje na stříbrné plátno. Všechny příběhy (každá má svou nesmírnou váhu) se krásně střetávají. Délka filmu krásně plyne jako nejčistší vlna průzračného moře. Když budete sledovat MAGNOLIU pocítíte nesmírnou krásu. Paul Thomas Anderson je velký režisér - jeden z milionu. (23.02.2019)

"Poslouchejte ptáka a zkroťte kundu!" Já tedy ptáka občas poslouchám, ale tentokrát to nebyl on, kdo mi pustil tento nekonečnej film. Film s velkejma ambicema, díky kterým asi chtěl ukázat všechnu bolest světa, takže se věnoval umírání, rakovině, týrání dětí, drogám, nevěře či hádkám. To jsou všechno témata, která nesnáším a v životě se jim vyhýbám. Jenže tentokrát mě dostihly a pro mě to nebylo jednoduché. Nejsem však mstivej a proto nebudu ke snímku tak zlej, jak byl on ke mně. Raději zkusím najít pozitiva, i když to není lehký. Takže bavila mě ta komplikovaná náhoda, Frankova kázání, správnej polda Jim, rapující černoušek a padající žáby. Jinak jsem trpěl víc než ti smutní, tápající a občas omdlívající herci. (19.03.2018)

Vydržet se dívat celých 188 minut a nenudit se? Ano, Andersonovi se to k mému překvapení celkem podařilo. Co se týče hereckých výkonů, všichni ze sebe vydali co mohli (Julianne Moore mě zaujala asi nejvíc). Je fakt, že je snímek z velké části depresivní, ale to už k němu patří, protože to co jsem viděl, opravdu bylo DRAMA. Chtěl jsem hodnotit plným počtem, ale to jen do chvíle než..."it's raining cats a dogs"?!. Co to sakra bylo? To si nemohl režisér pomoct k finálnímu rozřešením něčím jiným? Film bych utnul ve chvíli, kdy všichni na sobě nezávisle zpívají jednu písničku (hezčí tečku by ani řežisér vymyslet nemohl). Dál to už bylo zbytečné natahování. Tak či onak hodnotím 4* a už kvůli těm hereckým výkonům doporuču všem. Teda pardon...všem kromě feministek ;-) (02.11.2008)

Neuvěřitelné. To, jak ve svých filmech pracuje Paul Thomas Anderson s hudební složkou, je neskutečně fascinující. Tak sugestivní, že mi při první zmínce o tomto umělci přijde ve spojitosti s jeho filmografií právě hudba. Jak to dělá? Jak je možné, že tyto bravurní melodie dokážou tak nezaměnitelně doplnit nejhutnější, nejupřímější dramata, jaká jsem kdy viděl? Je to skoro jako kdybych pozoroval nevtíravý melancholický orchestr, ke kterému jsou přiřazeny ty nejdokonalejší, všeříkající obrazy, jež si lze představit. Viděl jsem - mohu myslím s čistým svědomím konstatovat - hodně dramat, ale to, jak na režisérské židli pracuje tento režisér je něco tak odzbrojujícího, že si charakterizaci jeho díla nedovedu představit na jiném místě než v encyklopedických slovnících pod pojmem: Film - drama. Navíc takové úchvatné množství chytrých dialogů, filozofických podtextů či překrásně barvitých charakterů se nachází snad jen v těch nejkvalitnějších a nejdůvtipnějších knihách! Knihách, které nám něco dají, a díky kterým v nás něco zůstane, nejlépe nějaké moudro... Jistě: věděl jsem, že něco podobného umí i filmy - proto se na ně rád dívám -, ale tohle bylo něco zcela nového. Myslel jsem si, že film a kniha k sobě nemají až tak blízko, ale tento snímek mne dokonale vyvedl z omylu. Číst si v tomto dramatu byla zkušenost, kterou jsem u kultury stříbrného plátna zatím nezakusil. Výkon Toma Cruise byl minimálně na Oscara, Julianne Moore se mi také začíná stále více zahryzávat do žebříčku nejoblíbenějších hereček. Jsem dojat, třesu se, a nikdy na tento zcela nový zážitek z jedné parné soboty nezapomenu. II Tak napodruhé je to snad ještě lepší, dojemnější, a píseň Wise Up tam prostě tak dokonale sedí, že příště už asi neodolám a zazpívám si jí... Už se nesmírně těším na třetí shlédnutí! (01.08.2009)

70%. Magnolia je ťažký oriešok. Anderson si povolal hŕstku hereckých hviezd, vložil im do duše rany z minulosti, utrpenie, bolesť, výčitky, osudové udalosti a rozplietol s nimi trojhodinovú drámičku, v ktorej ani jedna postava nie je taká, ako sa navonok javí. Ironický, vtipný začiatok. Búrlivý stred odhaľujúci nezmierené povahy, diskutabilný nálet zelených príšeriek, ktorý ale pôsobil až neprirodzene upokojujúco a záverečné vyostrenie, predostieranie citov, hlavne Tom Cruise a jeho postava ma vyslovene posadili na zadok. Obľúbená Julianne ako nevyrovnaná troska, či úbohá feťáčka obkolesená tieňmi... Magnolia zabrala, herci frčali, ale stále to nebolo to pravé orechové a ani neviem logicky vysvetliť prečo. Vari tá neznesiteľná dĺžka, ktorá podporená samými depresívami, bola jednoducho na nevydržanie? :) (04.03.2010)