Vřískot

Když kdysi v sedmdesátých letech přivedl za ručičku pan Carpenter šílence Myerse, vytvořil tak základní kámen pro ten žánr hororů, jenž nese nepříliš pěknou jmenovku vyvražďovačky. Jenže v průběhu 90tých let tenhle druh hororů začal kolísat. Vzniklo několik nepříliš originálních projektů až do roku kdy přišel do kin Vřískot. Klasický systém tohohle typu hororů převedl do moderního svižného kabátu a ve směsi s černým humorem opět oživil usychající odnož. A taky rozpoutal vlnu svých více či méně úspěšných napodobovatelů. Zkrátka Vřískot to je zábava, napětí a akce od začátku do konce okořeněná vtipem, zajímavými zvraty a vším co k hororu patří. Nebál bych se právě Vřískot zařadit mezi pětici nejlepších hororů posledních deseti let. Takže se usaďte, zkontrolujte zámky na dveřích, vypněte mobil a vytáhněte telefon ze sítě (pro jistotu) a dobře se bavte. Čtyři hvězdičky naprosto po právu. (09.02.2004)

Tak mi bylo naservírováno něco trochu jiného než bych před projekcí čekal, ale vyloženě zklamaný nejsem. Jakože mi spojení komedie a hororu nevadí (někdy spíš naopak), tady mi to skřípalo. Protože ty ostatní hororové parodie moc žánrových prvků neměly, zatímco Vřískot s napětím, atmosférou, sem tam nějakou lekačkou pracuje a do toho je sráží zesměšňováním sebe sama. Ano, při všem divákově uznání za (nejistého) si střílení z hororových klišé, dochází k sebeparodizaci a tím se všechny ty výše jmenované kladné atributy začnou bourat jako domeček z karet. Pak najednou divák neví, jestli se má bát nebo smát (ono to kromě toho podezřele nešikovného zabijáka a narážek na filmy dlouho vypadá jako opravdový horor). S tím souvisí odkazy na spoustu žánrovek a pak závisí na samotném divákovi, kolik toho má nakoukáno (u mě tak půl na půl). Naivně jsem doufal, že záporák se třeba nenechá odhalit a chytit, když už vznikla ta pokračování (ostatně o čem by pak byla), ale takhle moc nechápu, proč byly další díly natočeny a už je asi ani nechci vidět. Za určitou (alespoň z mého pohledu) přelomovost, nebo chcete-li originalitu, to budou ještě slabší 4* a ne jen pouhý průměr. "Jsou na jedno brdo. Blbej vrah, co honí prsatou holku, co neumí hrát. Vždycky běží nahoru po schodech, místo aby utekla ven dveřma." (07.05.2012)

"Dôvod sa vždy nájde. V tom je tá krása. Akonáhle sa to začne komplikovať, strácaš prehľad.“ Bombastický ultimátny slasher, zaslúžiaci si nadšený aplauz (hoci dvojka sa mi páčila ešte o dýku viac). Vďaka pevnej ruke scenáristu Kevina Williamsona neviete, čo je akože a čo naozaj, čo je sranda a čo žmurknutie na hororového fanúšika. Neviete, či to, čo postava práve urobila, urobila preto, lebo paroduje svoj obľúbený horor, alebo preto, že svoj obľúbený horor parodujú tvorcovia v čele s hororovým guru Wesom Cravenom, ktorý svojho času spoluzakladal žáner slasher ako taký. Tak či onak postavy nedopadnú pekne. nie, vôbec veru nedopadnú pekne. Vynikajúce herecké obsadenie (Kennedy, Campbell, McGowan, Arquette, Ulrich, Lillard), tucty odkazov ("Jamie pozor za tebou je vrah!", cameo režiséra zamaskovaného ako Freddy Krueger, Linda Blair ako novinárka), ukážková hororová výprava zaspatého mestečka uprostred lesov, množstvo násilia a pop-kultúrnych odkazov („Hnevá sa na mňa?“ – „Čo blázniš, urobila si z neho Candymana, miluje ťa ako nikdy doteraz.“) a šokujúce záverečné odhalenie. Dvojku mám ešte radšej. (25.11.2005)

„Teď přichází chvíle, kdy se zdánlivě mrtvý vrah zvedne ke svému poslednímu úderu." „V mém filmu ne!" Kultovní snímek, který si nebere servítky. Úvodní smrt připomene Psycho. A pak následuje řada odkazů na všechny možné horrory, jimž kraluje Halloween, samozřejmě nechybí Noční můra i s Freddym, Pátek 13. a další. Ukázkový slasher se nebojí klišé a sám několik budoucích přináší. Navrch skvělý soundtrack, jen namátkou - Nick Cave, Alice Cooper, Republica, Moby, Soho, Sister Machine Gun.... Původní hodnocení jsem zvedl o jednu hvězdu, jelikož po dlouhých letech jsem si film užil, jako bych ho viděl poprvé. A potěšilo mě, že hodnocení 74% se zvedlo na 75%. (16.12.2020)

Vřískot jsem viděl aspoň desetkrát a už se u něj tudíž moc nebojím, nicméně je to stejně pořád dobrá zábava - scénář si zajímavě pohrává s žánrovými klišé, obsahuje hodně fórků, narážek a referencí, má (v rámci žánru) zajímavé postavy a vůbec představuje pro kvalitního režiséra Cravenova formátu solidní základ pro vysoce nadprůměrnou hororově-komediální podívanou. I s odstupem deseti let je jasné, proč zrovna tenhle snímek odstartoval další hororovou vlnu. Zkrátka klasika. A dvojka je asi ještě lepší. (13.12.2006)