Království nebeské

Producenti na čele s Ridleym Scottom by sa mali triasť, pretože Kingdom of Heaven je pre mainstreamového diváka iba o kúsok atraktívnejší počin než komerčný prepadák Alexander. Samotným dejom hýbu viacej vedľajšie postavy než tá hlavná. Tá sa dostane ku slovu až v závere. A ony vedľajšie nie sú dosť prepracované na to, aby film vyzdvihli z vôd dejepisnej rekonštrukcie historických udalostí. Táto rekonštrukcia je plná zaujímavých dialógových myšlienok, ktorým však chýba hlbší kontext s obrazom. Ten je sám o sebe krásny - obrázky majú atmosféru a poetiku v každej jednej lokácii a sú jednou z vecí, ktoré film robia o tú triedu lepším než bol Alexander. Čo sa dá povedať aj o prekvapivej politickej korektnosti a sentimentálne, t.j. pre masového diváka zrozumiteľne, podanom protivojnovom posolstve. Štyri hviezdy dávam tiež za soundtrack Harryho Gregsona-Williamsa, slušne zvládnutú záverečnú bitku na hradbách a Sibylline oči. Existuje na svete chlap, ktorý by jej odolal? (26.04.2005)

Málokterý film má tak rozporuplné hodnocení jako Království nebeské. Nakonec ale spíše převládaly v okruhu mých známých negativní ohlasy a tak jsem k filmu přistupoval s obavami. Po zhlédnutí mohu říct, že film není ani katastrofa ani geniální počin. Neselhává to, na co jsem se nejvíc těšil - to je překrásná vizuální stránka - věc, která při kombinaci Scott a historie, nemohla dopadnout jinak. Sledovat zástupy armád, létající hořící bomby, dobývání jeruzalémských hradeb je pastva pro oči. Problém mám spíš s příběhem, který mě až tak nezaujal a v první polovině i chvílema nudil. Člověk musí při sledování dialogů zapomenout, že by snad mělo jít o dílo odehrávající během křížových výprav - chování postav neodpovídá době, především pak zarazí nerespektování sociálního postavení jednotlivých osob. Pokud budu film sledovat jako určité poselství vyjadřující se k dnešku a ne jako příběh odehrávající se ve dvanáctém století, pak jsou myšlenky zde vyřknuté velmi zajímavé a snad i inspirující. Přesto mi dělá problémy pochopit, proč zrovna takové řeči o ideálech svobody a tolerance pronáší tyto postavy v této době. Orlando Bloom hraje jak jen může, ale jeho obsazení do této role je zkrátka naprostý krok vedle a s tím ani jeho urputná snaha nic neudělá. Příjemné bylo naopak setkání s Ironsem. A na závěr asi má největší chvála se týká hudby Harryho Gregsona-Williamse. Je prostě nádherná. A zimmerovština z ní nijak nesmrdí, naopak přijde mi docela neotřelá. Nepochopitelné je pro mě ale proč Scott cpe do určitých scén hudbu odjinud - nejvýraznějši jsou slyšet Vikingové ve chvíli, kdy Orlando burcuje lidi k obraně Jeruzaléma. (19.11.2005)

Velkolepý opus s bitvami tisíců, vzestupem ctnostných jednotlivců, komorními dialogy i epickým poselstvím do dnešní doby (např. teorie Clash of Civilizations). Přesto se pod podrobnějším náhledem film rozpadá na spoustu klišé (Orlando jako typický "Honza málem králem"), pár nejasně, či zkresleně načrtnutých událostí a kostrbaté dramatičnosti, kdy vás film sice nenudí, ale občas si klidně můžete odskočit, aniž byste přišli o víc, než něco již viděného, či dokonce nepodstatného. Království nebeské má zkrátka jednu pointu a naproti tomu tříhodinovou, snadno zapomenutelnou, výplň. Netvrdím, že Ridley selhal, film natočil kvalitně, jenže nedokázal svým vyprávěním přitáhnout jako Jackson v Pánu Prstenů a nedokázal přebít ani pocit z Gladiátora. Lepších 6/10 (18.10.2010)

Strašně nemám rád u očekávaných velkofilmů 20%, zdá se mi to totiž jako neadekvátní a značně neobjektivní hodnocení. Bohužel však u Království nebeského nemůžu jinak a důvody, proč tomu tak je se tu pokusím ve stručnosti vypsat. Království nebeské je dílem Ridleyho Scotta, tedy velmi charakteristického režiséra, jehož rukopis je znám v každém jeho filmu. Ve snaze nenatočit druhého Gladiátora se vydává v KN Ridley jinou vypravěčskou cestou. Nechává mnohem více prostoru příběhu a často se znázornění bitvy ani nedočkáme, pouze jejího úvodu a náhle je střih na těla na bojišti. To by teoreticky mohlo fungovat, nebýt několik podstatných ale. Děj je nepříjemně jednoduchý, plný podivných dějových zvratů (některá tvrdohlavá hrdinova rozhodnutí) a především plný slabých dialogů. To částečně zachraňují herci - především Irons, Thewlis, Marton Csokas, Ghassan Massoud a Neeson (i když Neeson jako mentor už začíná ztrácet na údernosti, o větě "jsem tvůj otec" nemluvě). Potíž je v tom, že všichni tito herci, ač předvádějí velmi dobré výkony a daří se jim navodit tu správnou atmosféru, mají velmi malý prostor a jsou pouhými přihrávači Orlanda Blooma, který z plátna prakticky nesleze. Ačkoli proti Bloomovi nic nemám a jeho jednoduší herecký projev mě nikdy nijak zvlášť do očí nepraštil, v KN je jeho topornost tak nechutně výrazná, že to film odsuzuje k záhubě. Bloom si po celý film, nezávisle na druhu emocí v dané scéně, vystačí s jedním konstantním obličejem. A tak bohužel postrádá jeho charakter jakékoli charisma (což je silně vidět především v hrdinském projevu) a Bloom se mezi ostatními herci, kteří se dokázali do doby filmu vžít, potácí jako zmatený manekýn na špatném molu. Vinou toho ve filmu nefunguje už vůbec nic. Veškeré emoce vyprchají, protože je ve vás nemá kdo probudit, veškerý chuť do boje a nebo strach z něj vás mine, protože se ani není o koho bát (ty zajímavé Scott nechává zemřít bez výraznějšího všimnutí). Detaily, jako totální vykradení Návratu krále v závěrečné bitvě, žádný silný ženský charakter a neoriginální hudba už jsou poslední kapky do poháru divácké tolerance. Království nebeské je film, který by si logicky měl vysloužit větší hodnocení. Jenže selhává ve všech možných ohledech, které by měl velkofilm splňovat. Člověka nechává chladným, nic moc zajímavého mu nedá, neukáže jedinou pamětihodnou scénu, či aspoň jednu velkolepou bitvu hodnou zapamatování. Díky všemu, co jsem vypsal, je Království nebeské momentálně tím největším zklamáním letošního roku... (22.04.2005)

Ridley Scott naozaj nenatočil druhého Gladiátora ale asi o pol hviezdičky lepší film. Téma bola isto zaujímavá a vizuálne spracovanie ako vždy u Scotta výrazne "maliarsky" svojské. Výprava sa mi páčila dokonca viac než v Gladiátorovi. Čo filmu podráža nohy, je ako to už u Scotta v poslednej dobe býva scenár. Dej je naozaj nalinkovaný veľmi striktne lineárne, nudne a jednoducho : kováč - utečenec - - rytier - milenec - hrdina vojvodca - záchranca. K tomu sa pripletú zväčša veľmi plocho napísané vedľajšie postavy, s ktorými si herci (až na Nortona a predstaviteľa Saladina) nevedia rady, preto i esá ako Jeremy Irons alebo Liam Neeson sú v tomto filme dosť nevýrazné. Ďalej musím podotknúť, že avizovaná historická "vernosť" je tiež diskutabilná, napr. v scéne keď Orlando ubije troch templárov, títo majú na štítoch i na hrudiach čierne kríže - templári mali červený osemramenný, templársky rád nepodliehal kráľovi etc etc. Napriek tomu tento film boduje úžasnou záverečnou bitkou o Jeruzalem, podľa mňa lepšie natočenou než v RoTK. A kde ste preboha videli kritiku bushizmu ? Podľa mňa je tam možno kritika cirkvi, avšak súčasné US dobrodružstvá nemôžu byť predobrazom pre tento film. Whatever, každý nájde to čo chce. Alexander bol lepší, Gladiátor horší, je to tak na úrovni Tróje. Hodnotenie je úplne presne 7/10. P.S. Po DC zdvíham o jednu hviezdu hore; ten idiot čo robil kinozostrih by si zaslúžil medailu za "ako urobiť zo súdržného príbehu nesúvislý paškvil". 9/10 (07.05.2005)