Smrtihlav

Tak já nevim, Sutherland jako kulhající herr Flick obklopen bandou skinheadských buzíků v gestapáckým vohozu"odjinud" , kteří se neskonale diví, že vymírají, nemaje nikde žádný, byť plešatý protějšek, kde by mohli eventuálně smočit brk a rozšířit tak své řady. Pravda, jeden harant se ve filmu objevil, ale byl to pěkně kousavej hajzlík, škoda ho nebyla. Temnoty a deprese si člověk ve snímku užije, kam až tohle vyprojektovaný laboratorní město sahá., to je fakt a od druhé půlky filmu to má i celkem svižný tempo, jen si myslím, že nebyl dostatečně využit potenciál myšlenky, na druhou stranu tleskám holohlavým frajerům, že dokázali vždy zvládnout bez nějakých větších následků usnutí celého města v jednu chvíli. Já sebou plesknout jen tak za chůze na chodníku, tak se probudím pěkně nasranej, jiný situace raději neřešim :) Pár dobrých nápadů, které byly, dle mého soudu, použity později ve filmech jako je Matrix, Inception a dalo by se pokračovat, jsou zase bonusem, pro který si ale film po druhé nepustím. Navíc koukám, že text distributora je natolik obsáhlý, že vlastně vyblil vše, takže nemá cenu se jakkoliv rozepisovat. Pro mě šedivý průměr. (15.03.2012)

Hledal jsem sci-fi aspoň trochu podobné Ostrovu, In Time nebo Matrixu. Smrtihlav má dobrou myšlenku, ale její zpracování bych si uměl představit divácky straktivnější. Víc akce nebo víc napětí, promakanější postavy. Kolikrát mi bylo úplně jedno, co se stane. Párkrát trochu pokulhávala logika v chování "cvakačů zubama". # [viděno: TV, 5.1] # příběh 6 | hudba 7 | humor 0 | akce 3 | napětí 3 | pustil bych si znovu 5 (31.07.2012)

Velice nadějné sci-fi schopné od první sekundy vtáhnout do tajemné atmosféry nočního městečka, u kterého může bystré oko spozorovat jemnou inspiraci Metropolisem, Vránou, či Blade Runnerem. Zpočátku je divák doslova "živ" poutavým prostředím, atmosférou Temného města a objevováním jeho mysteriózních záhad a zákonitostí. Ovšem jak tak stopáž ubíhá, člověk by čekal více vysvětlování, logických spojek, silnější pointu apod. Film rozhodně neobsahuje tak hutný filozofický podtext jako Matrix a nedaří se mu diváka patřičně vybídnout k zamyšlení. Je spíše jen o momentální atmosféře a pocitu z ní. A bohužel o to víc se v něm rýsuje nedostatek v podobě nedostatečně charismatického hlavního hrdiny. 7/10 (26.08.2008)

Mám rád sci-fi. Mám rád mysteriózne thrillery. Mám rád filmy od Alexa Proyasa , ľúbi sa mi kamera od Wolskiho, hudba od Trevora Jonesa, silné herecké obsadenie, či temný vizuálny štýl a atmosféra. No, bohužiaľ film ma nebavil. Začiatok mi prišiel správne dravý, zaujímavý, príbehom, prostredím a postavami, ale ako celok ma to fakt nudilo. Divná kombinácia, lebo jednotlivé elementy a prvky sú fajn. Buď som bol zhúlený alebo ma to fakt nebavilo. 50% - 2* (16.06.2015)

Zatraceně temným retro-prequelem k Matrixu se vydáte po svých vlastních stopách, až na dno ztracené duše. Nebo jen zapomenuté? (Bylo mi povědomé to sklepení s akvárii – jako bych tam už někdy byl.) Je to divné. Slunce se někam ztratilo. Bloudím tímhle zšeřelým městem (a filmovou databází) už mnoho týdnů, "jsem vzhůru celou věčnost, ale noc dosud neskončila." Asi bych taky potřeboval „vyladit“. A hodinky s dvacetičtyřhodinovým cifrerníkem, abych nemusel pořád řešit, jestli je právě AM či PM. Taky listuju svým deníčkem, ale jsou tam jen samé bílé listy. Ovšem tu barovou zpěvačku, Murdochovu manželku Emmu (již brzy Annu), tu si pamatuju! Kdysi dávno jsem ji totiž tajně miloval. A vzadu ve skladišti za restaurací Fat Moe jsem ji šmíroval, když vložila desku do gramofonu, při hudbě nacvičovala baletní krůčky a nakonec se z těch baletních šatů převlékala. Věděla, že ji šmíruju, ale stejně mi dovolila, abych na okamžik zahlédl její nahé tělo. Bylo nám oběma čtrnáct roků... Na tu chvíli si vzpomínám jasně a zřetelně, i po třech desítkách let. Pořád jsem to přece já! (Jsem?)        Pane Alexi Proyasi, vaše Vrána mi kdysi úplně rozklovala duši, ale teď, v Dark City, teď jste mě vážně vyladil! A kdybyste si odpustil ten finální telepatický pingpong, a film skončil po slovech doktora Schrebera: „Přijdeme na to Johne. Možná, že jednoho dne pro tebe budu pracovat“, bylo by to vyladění stoprocentní. Takhle jen za 90%. (16.10.2013)