Spojenec

"DOKONALÁ loupež"? Ale kdeže. Spíše, co se týče logiky, DOKONALE haprující x-tá variace na bankovní loupež. Logicky děravá jak v pointě celé akce lupičů, jakkoliv je divácky efektní, tak i v jednání šéfa banky (ty kompromitující materiály si schovával pro strýčka Příhodu?). Chabou náplastí zůstává skutečnost, že Spike Lee opět zůstal svůj. Potěšily jeho jemné politické narážky, ačkoliv neměly zdaleka takovou sílu jako Nortonovo vyznání ve 25.hodině, potěšil jeho smysl pro černý humor, a přestože film svižně utíká a nenudí, od tvůrce tak zvučného jména jsem rozhodně čekal víc, než jen rádoby efektní a vykonstruovanou story. (24.09.2006)

Film naplnil moje očekávání, takže celkem spokojenost. Herecké obsazení bylo vybráno dobře, přestože více sympatický mi byl jen Dafoeův kapitán ve vedlejší roli. Ale tady šlo hlavně o příběh, resp. jeho myšlenku. Způsob loupeže a také konečného rozhřešení se mi líbil mnohem víc než nějaké řešení morální přečinu pana bankéře, přestože se to celé kolem něho točilo. A právě za to, co se dělo v bance a navenek působilo inteligentním scénářem (nezahrnuju už pohnutky jednotlivých postav) + netradiční ale pěknou hudbu (jejíž zařazení právě k tomuto filmu jsem moc nechápal) dávám pěkné 4*. (05.09.2011)

Sofistikovaná hříčka, která stejně jako v případě Dannyho parťáků přinutí diváka usilovně fandit bankovním lupičům v čele s šarmantním Clivem Owenem, jenž ze sebe doluje vynikající herectví i s pytlem přes hlavu. Banky a bankéři vzbuzovali coby oběti pramalé sympatie už před bankovní krizí, filmy jako Spojenec onen efekt ještě umocňují. V tom je kouzlo Spojence, respekt k soukromému vlastnictví fikaně zlikviduje i u ctnostného liberála. Spike Lee si zaslouží mohutné poplácání po zádech za nejpříjemnější překvapení posledního roku, mj. za výběr vizuálně originálního kameramana, se kterým bych šla někdy fotit mrakodrapy na Manhattanu- zvenku. Nebo bankovní sejfy- zevnitř. P.S. Jodie Foster mi v té hře Washington-Plummer-Owen připadala jak čtvrté kolo u tříkolky. (05.04.2010)

Geniální film. To není jen obyčejná žánrová bravurně natočená strhující detektivka, ale spíše takový malý sociologický ponor do nálady současného New Yorku - bohaté, fungující, leč stále ještě hodně rozbolavělé západní megapole, města syndromu 11. září. Řekl bych ale, že hlavní motiv, proč Spike Lee natočil tenhle film, je vykreslit a poukázat na stereotypy v myšlení současných Newyorčanů a vůbec Američanů a možná i obecně příslušníků západní civilizace. Ten film je toho doslova plný a je jasné, že to musí mít nějaký jiný smysl, než jen zvýšení autenticity a dotvoření koloritu. Každý, kdo je jiný, jakkoliv se odlišuje, byť to nemusí být přímo cizinec, je potenciálně nebezpečný - uplatňující se převažující stereotyp v myšlení současné Ameriky (ostražitost policistů přeroste v agresi, když pod maskou rukojmího uvidí Araba - Sikka, albánská žena je zobrazena jako potencionální coura, Albánie je cosi ve střední Evropě (pro nás zvláště pikantní), na albánském konzulátu chtějí za rozhovor s policií peníze, při výslechu se táží muže, zda má albánské jméno, on říká, že arménské, policisté se otáží, jaký je v tom rozdíl...). Stejně bolavý je pro režiséra Leeho jeho osobní stresor, který akcentuje ve většině svých filmů (nelze nezmínit především snímek Malcolm X), problematiku rasové nerovnosti a postavení Afroameričanů ve společnosti. Malý černošský chlapec hraje v jedné z klíčových scén v sejfu banky počítačovou hru na gamepadu - obdobu GTA, kde virtuální hráč získává body za to, že porušuje zákon - prodává crack, zabíjí lidi a aktuálně brutálně zastřelí na ulici černocha - ,,negra" a poté mu strčí do pusy granát a odjistí ho. Rasismus je sice v současné Americe latentní, ale stále přežívá a modifikuje se (rozhovor detektiva Millera s bílým policistou, kterého postřelil 12letý černošský chlapec...). Tahle scéna nám odhalí i další významové roviny filmu - celé přepadení banky je do nejmenšího detailu pečlivě promyšlený konstrukt, který má navenek rysy trestného činu, ale ve skutečnosti je to spíše intelektuální výkon, svého druhu geniální šachová partie, motivovaná navíc etickými důvody (byť ekonomickými samozřejmě také). Tedy obrovský rozdíl oproti simulacím života pouličního gangu a vybíjení černochů. To je čistě patologický projev, zvláště u 12letého dítěte. Nebo proti jednání postav z třetího pólu trojúhelníku filmu - majitel banky s temnou minulostí a pro nejvyšší klientelu pracující právnička - zařizovatelka čehokoliv či newyorský starosta - všichni prohnilí a zkažení touhou po moci, postavení a penězích. Na závěr jsem čekal nějakou 25 hodinu, jak už bývá ve filmech Spike Leeho zvykem - a ona přišla a nepřišla. Závěrečná geniální pointa, osvětlující význam názvu, leč bez toho doslovného přesahu z předešlého brilantního režisérova filmu. Jinými slovy, 25 hodinu tentokrát Spike Lee nechal odbít již někdy v průběhu filmu... (20.08.2007)

Začíná to normálně. Vyloupení banky, které organizuje C.Owen má standartní průběh. To co následuje jsme už taky viděli: rukojmí, FBI a vyjednavač D.Washington. Až dosud to na nás působí, že se vlastně nic zajímavého stát nemůže. Zvlášť, když všichni znají pravidla. Jenže postupně se děj rozvíjí, D.W. zjišťuje, že jeho manévrovací prostor je velmi malej a TI v bance, ať už chystají cokoliv, tak násilí to rozhodně nebude. A situace se pomaličku vyhrocuje.... . První co mě zaujalo, byla hudba. Nevím jestli je dobrá, určitě je výrazná. A pak J.Foster, která (jak zde bylo řečeno) je úžasná děvka! Celkové resumé: velmi poklidná a inteligentní kriminálka. Dokonalej zločin, originální zápletka, občas vtípek, občas akce. (03.09.2006)