Spojenec

Elegantní stylová kriminálka s inteligentním scénářem, sympatickými postavami, několika zvraty a nečekaným koncem. Přesně takový druh filmů mám rád - udrží mě po celou dobu stopáže v napětí a na konci potěší. Velmi slušné herecké obsazení, kde pochopitelně vévodí Clive Owen a Jodie Foster. Celkový dojem: 90 %. Spike Lee nepotřebuje k navození atmosféry téměř žádnou akci, stačí mu nadhled a chytrost jeho hrdinů. (02.06.2010)

Na INSIDE MANa sa veľmi dobre pozerá a to nie len vďaka hudbe ktorá upúta od začiatku. Sledovať prepadnutie banky je predsa zaujímavý námet ktorý snáď nikdy neomrzí. Je to odľahčené a tak ako Owen tak aj Washington tu predvádzajú svoje typické zabehnuté „som ťažko nad vecou a som pri tom frajer“ postavy. Problém je možno v tom že tušíme ako to skončí a i keď to skončí inak ako sme tušili je to len ďalší pozrieš a zabudneš film. Od Spike Leea dnes po skvelej THE 25TH HOUR čakáme predsa len niečo viac než len dobre odvedený Hollywood. (16.11.2008)

Na první shlédnutí považuju "Spojence" za mnohovrstevnatou, inteligentní sondu do moderní společnosti, kterou jsem ovšem na poprvé neměla šanci plně docenit. Břitký, přehledný, ale přitom trochu zamotaný film, kde je potřeba dávat celou dobu pozor a vychutnat si všechno, co se na plátně děje. Rozhodně se hodlám podívat na tohle dílo znova a třeba si pak ode mě vyslouží i hodnocení nejvyšší. Takhle je to 4+ za vcelku originální loupež (nápaditost zlodějů opravdu nezná mezí), skvělé herecké výkony a pěkné překvapení ke konci, které jsem skutečně předem neodhalila. (04.12.2010)

"Máme neznámý počet podezřelých, neznámý počet rukojmích, banku a asi milion diváků." Přepadené banky obvykle nevyhledávám, ale loupežník Dalton Russell mi přinesl tolik zábavy a stylu, že jsem se do banky Manhattan Trust musel několikrát vrátit. A týpek, který hodlá z banky po loupeži v klídku odejít hlavním vchodem, mě vždycky dost bavil. Stejně tak mě bavili detektivové Frazier a Mitchell i cílevědomá slečna Whiteová. Dostal jsem prostě hromadu zábavy, kterou si nehodlám kazit přemýšlením o tom, jestli přepadením banky, omezováním osobní svobody rukojmích či pouštěním projevů Envera Hodži přece jen nemohl být spáchán alespoň nějaký malý trestný čin. Nemohl a konec přemýšlení. (16.04.2018)

Nemůžu si pomoct, ale Spike opět potvrzuje svoje tvůrčí tápání: koncept auteurství jako by se u něj svrknul na pár formálních štyků a vkládání rasových a post-11/9 referencí všude, kam se dá. Na jedné straně je gut, že dal únavně přechytralému, zvraty taženému scénáři vlastní senzitivitu a improvizaci, na druhou stranu tím pohřbívá naděje na subtilní, sevřenou žánrovku a nechává po sobě pro něj typickou spoušť. Sice místy velmi svěží, celkově ale neubalancovanou, bez těžiště v podobě pevného tvůrčího záměru. Žánrová šaráda (scénář) se tu potkává s dvojicí „pasáckých“ černých detektivů a zcizujícícmi společenskými komentáři (režisér), a to nemluvím o napůl fascinujícím, napůl nefungujícím pokusu o hold filmu noir (viz výborný basový soundtrack, „cizí“ elementy typu Fosterové femme fatale nebo nacistického motivu, dráždivé dialogy mezi ženou a muži, stylové vedení kamery, hrdinův klobouk). Podle mě je Leemu planeta malá a roste pro žánr sci-fi. Jen tam se odkazy sršící a společensky zodpovědný tvůrce může dostatečně vyřádit. Spike Trek! (15.04.2006)