Alžběta I.
Elizabeth I
Režie:
Tom HooperHudba:
Rob LaneHrají:
Helen Mirren, Hugh Dancy, Patrick Malahide, Jeremy Irons, Ewen Bremner, Erick Deshors, Diana Kent, Ben Pullen, Toby Jones, Eddie Redmayne, Simon Woods (více)Obsahy(1)
Dramatický pořad o královně Alžbětě I., který má hvězdné obsazení: držitelka Oscara Helen Mirrenová (Alžběta) a Jeremy Irons (hrabě z Leicesteru) si zahrají po boku Hugha Dancyho v roli hraběte z Essexu. Portrét Panenské královny ve zralém věku odhaluje konflikt mezi smyslem pro povinnost a nutkáními srdce, jejími neúspěšnými milostnými románky a snahou být mocnou a nezávislou ženou bojující o přežití ve světě, jemuž dominují muži. (Viasat)
(více)Recenze (45)
Královna. Má nejoblíbenější filmová postava. Pomiňme můj psychologický profil a důvody pro mé zaujetí pro královny - toť otázka pro odborníky - a zaměřme se na to, jak v této roli obsála Helen Mirren. Výborně. Někde jsem slyšela, že Oskara můžou získat jen herečky do čtyřicítky - pokud je to za svěží obličejík, určitě, pokud je to za hereckou sílu a charakter, jenž vštěpují svým postavám, může, nebo spíš musí, sošku získávat starší herečky - neříkám, že je to pravidlo a že mladší herečky jsou k ničemu, nebyla by to pravda. Skoro bych řekla, že Helen Mirren královny sluší a Jeremymu Ironsovi hrabě z Lesteru taky padl, jakoby tu roli napsali pro něj. Kostýmy, hudba, výprava výborné. Nevím proč, ale z nějakého důvodu se mi zdají některé televizní adaptace mnohem povedenější než Hollywoodské trháky. Možná je to tou komorností nebo tím, jak se televize nesnaží tlačit na pilu, možná těmi detaily na, které se ve velkofilmu nedostane -velké efekty, velká gesta, velké emoce,velké všechno -, možná ničím z toho, možná vším dohromady. Výsledek ale stojí za to. Několik takových filmů a doženu si všechny znalosti, kterých jsem na základce odmítla dosáhnout. ()
Výtečná, výtečná Helen Mirrenová v obstojné náhradě několika hodin dějepisu (ačkoliv spíš několika minut, protože takhle dopodrobna se žádný britský panovník neprobírá). Důstojným partnerem její lehce infantilní královny, která má velké srdce a mnoho stinných stránek, je Jeremy Irons. Škoda, že nebylo osloveno více známých britských herců. Že by kvůli financím? Kostýmy jsou parádní, na dekoracích a komparsistech se však patrně šetřilo. To první je opodstatnitelné, vždyť Anglie byla v té době chudou zemí, ale když se na královském dvoře kvůli popravě sejde hlouček všehovšudy padesáti Londýňanů, působí to komicky. Toužíte-li vědět více o jedné z nejpozoruhodnějších (a z historického hlediska nejspíš také nejdůležitějších) žen, které kdy vládly, televizní Královna Alžběta by vás neměla zklamat. Kultivovaně napsané dialogy občas zpestří nějaká ta odťatá ruka a druhá část má slušný spád, krom toho ji lze vnímat jako jiný úhel pohledu na celou tu šaškárnu zvanou politika. Ona se vlastně změnila jenom honosnost šatů a radikálnost přístupu k některým problémům. 75% ()
Dlhé zábery bez strihu nechávajú dostatok priestoru, aby Helen Mirren ukázala, čo je to "herectvo" (hoci som ešte nevidel Kráľovnú, som si istý, že Oscara si zaslúžila), v prvej časti filmu jej navyše zdatne sekunduje dobrý Jeremy Irons. Škoda len, že druhá časť filmu výrazne zaostáva za tou prvou a miestami je neuveriteľne nezáživná, až nudná a nebyť Helen Mirren, nestála by za nič. Keby bola tá druhá časť lepšia, bolo by to o hviezdičku viac. ()
Jestliže se tento televizní film nemůže vyhnout srovnání s "Královnou Alžbětou" z roku 98, pak tedy jedině dobře. V mých očích totiž televizní "pisálci" a pan Hooper zválcovali velkorozpočtového Kapura na plné čáře. Zatímco doják s Kate Blanchett připomíná spíš nablbou pohádku typu "Shakespear in love", Elizabeth ´05 se daleko více tváří jako reálný příběh z britské historie. Ať už je to mnohem lepší dějovostí a schopností vyprávět, věrohodnějším a plnohodnotným popisem historických událostí, schopností sdělovat společnenské nálady oné doby a nebo rozumným a věkově úměrným obsazením. Místo hollywoodských krasavců přichází charismatičtí herci, pompézní kýčovitou pohádkovost vystřídal "uměřený britský přepych", srdcervoucí lovestory nahradil příběh o nenaplněných láskách stárnoucí ženy. Výsledkem je velmi koukatelná historická freska nebo přinejměnším zajímavý film. Pochopitelně že i v tomto případě prošla naše milá královna dramatickou stylizací, člověk si kolikrát řekne "takhle to nejspíš nebylo"... jenže i přesto je film jako celek civilní a uvěřitelný. Jediným nešvarem televizní produkce zůstává určitá nízkorozpočtovost, která přes pozlátko nádherných kostýmů a úžasných interiérů tu a tam nechtěně vykoukne. Především nedostatek statistů v některých masových scénách (např. pobřežní bitevně-nebitevní výjev) byl až komicky tristní... Velké a davové záležitosti pak byly šikovně filmařsky "obejity". :) Snímek ovšem v žádném případě nepůsobí komorním nebo studiovým dojmem. Kdo nemusí mít ke štěstí stovky mrtvol, ten bude spokojen. ()
Galerie (36)
Zajímavosti (13)
- Natáčení probíhalo v Litvě ve městě Vilnius. (Terva)
- Cenu Screen Actors Guild pro nejlepšího herce a nejlepší herečku v televizním filmu nebo minisérii si odnesli Helen Mirren a Jeremy Irons. (Terva)
- Za nejlepší kostýmy pro televizní film nebo minisérii získal Mike O´Neill cenu Disigners Guild. (Terva)
"Alternativní" Alžběta - míněna její mladá léta ztělesněná Blanchettovou - je dámou pokročilejších středních let (měřeno tehdejší dobou), u níž se očekávání sňatku s nadějí na potomka z přání postupně mění ve vysněnou chiméru. Oč viditelněji pro ni zaniká vyhlídka na pokořující sňatek, o to více se hromadí vládní potíže "panenské královny". Ne vždycky vystačí se šarmem, ne vždy upoutá bonmotem. Situace, které vyžadují rázná státnická gesta, ji znejisťují, a to, co se od ní očekává v mužském okolí královnina dvora, podstupuje po nemalém váhání, uhýbání a odkladech. Nastane-li však rozhodný moment, v němž od ní všichni očekávají projev stranické vůle, arogance a sebevědomí, dokáže se projevit s důrazem, z něhož lordům běhá po zádech mrazivá hrůza. Žádný - i ten nejbližší - si nemůže být v odůvodněných případech jist životem. Tím spíš to platí pro proradnou, nabubřelou Marii Stuartovnu Skotskou, jejíž vládychtivost nezchladila ani nenávist jejích skotských poddaných, daná Mariinou spoluvinou na vraždě mladého manžela. Spoléhajíc na chiméry, předstírajíc sobě samé sílu, která i ve španělském případě byla utkvělou myšlenkou, pokusila se opakovaně o zvrat poměrů proti jedné z nejinteligentnějších a nejráznějších žen světových dějin. Rozdíl mezi oběma sestřenicemi tu zvlášť vyniká. Podobně Alžběta postupuje o deset let později v samém závěru svého takřka půlstoletého, dějinně přelomového vladaření. Popsaná základní data doby, k níž se tento velkorysý televizní film vztahuje, jsou i koncepcí, s níž ke ztvárnění své životní role přistoupila Jelena Mironova, posléze přijavší anglickou verzi svého jména. Její Alžbětě nechybí ani hravost, ani vtipnost, ani duchaplnost, nepostrádá však ani ráznost a ctižádostivost (díky ní pokus o španělskou invazi Filipa II. Habsburského dopadl, jak dopadl, totálním krachem). Velikost, kterou své postavě propůjčuje, je vyvažována pro muže nenapodobitelnými a nepochopitelnými ženskými stavy nerozhodnosti, tápání, nejistot, zvláštního, jakoby malodušného alibismu i prostomyslnosti, s níž stárnoucí padesátnice uvěří v domnělou lásku muže, který mohl být jejím vnukem (Robert Deveraux, druhý hrabě z Leicestru, nevlastní syn Alžbětina přítele z dětství a později milence, který se pokusil o její svržení a získání trůnu). I tady však vítězí rozum nad citem, byť s vědomím, že tato vynucená exekuce je tak trochu sebevraždou, uspišující Alžbětin skon o půdruhého roku později). Mimořádné je v KRÁLOVNĚ pojetí Stuartovny, její samolibé arogance, nedostatku nadhledu, asi ne dovršené dospělosti, které ji zcela zbavuje idealizujících rysů, propůjčených jí romantismem XVIII. a XIX. století. Jako arogantní polohlupák se stačí projevit i Mariin syn Jakub I. (na skotském trůnu VI.; jeho dcera Alžběta se stane r. 1619 po boku Fridricha I. Falckého nakrátko českou zimní královnou). Intelektuálka na trůně, kterou Alžběta Veliká nepochybně byla, jako dějinná osobnost vyniká na tomto pozadí v celé složitosti svého povahopisného půdorysu o to víc. Fyzicky slabá žena, nadaná vůlí a charizmatem, stojí na předělu středověké a novověké Anglie. A je velkou nejen svou anglickostí, ale i v podstatě šlechetným, velkorysým všelidstvím, jež jí Mirrenová propůjčila. Rovněž také zážitkem, který je vším možným, jen ne opakováním toho, co jsme zanedbali při dějinách dějepisu. () (méně) (více)