Biyeolhan geori

A Dirty Carnival se snaží působit realisticky a na "bojové úrovni" se mu to z mého pohledu daří, nevidíme tu žádné choreograficky načančané bitky, ale prostě bezmyšlenkovité kruté mlaty. Hůř už jsem pobral vlastně všechno ostatní. Motivy rozpolceného gangstera mi nebyly tak zcela jasné, z jednoho pohledu cíťa , z druhého vypočítavý hajzlík ..klasika u antihrdinů, ano, nicméně celá tahle obehraná písnička na mě tady působila strašně ploše..asi je to spíš mnou, hledám ve všem emoce, tady jsem je nenašel. Nevím nic o gangsterech a o korejských ještě míň:), ale že by po sobě vůbec nestříleli ? Nu, asi raději zpívají karaoke. Z hlediska formálního podání je A Dirty Carnival velmi podobný klasickým ( a tady musím říct i lepším) mafiánským filmům západní polokoule, ale to co mohl Východ přidat - silnější emoce, nepřidal. (28.11.2011)

,,I KDYBYSME MĚLI ZEMŘÍT HLADEM, NESMÍME NIKDY ZKLAMAT JEDEN DRUHÉHO“..... /// Bejt členem gangu (gangsterů), to není jako chodit někam do kroužku. Vyprávění o tom co bylo a jak bylo s (několika) perfektníma pouličníma rvačkama. Sleduju životní osudy a příběh hrdiny, kterej chce zažít vopravdovej byznys. Jenomže mu nikdo neřekl, že věku dona Vita Corleona se dožívaj jen vyvolení. Proč je to tak dlouhý? Protože vono vydrápat se na vrchol chvilku trvá. A taky to musí bejt srozumitelný a hlavně – pořádnej filmař na filmu o mafiánech nikdy na čas nehleděl. (Že Sergio?) Byung-doo se probodává vejš (ne holky, kluci na to maj nože...) a vlastně se zdánlivě nic neděje. Zajímavej příběh, dobrá filmařina a tempo mafiánskejch filmů, který mi nemusí kvůli ohromnýmu vypravěčskýmu záběru vždycky sednout. A fakt v tom nehledejte nic proti Korejcům. Ani si nevzpomínám, na aspoň takhle solidní gangsterku ze současnosti. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem velkej fanda každýho, kdo ,,kope“ za mafii. 2.) Miluju karaoke bary. (Spíš to karaoke...) 3.) Thx za titule ,,Xatrix“ a ,,Unbre“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (15.02.2012)

Já to říkám pořád - krutá rasa! To taliánští mafiáni se někde v kuchyni za bublání boloňské omáčky hezky čistě odstřelí, nebo si elegantně proříznou hrdla na veřejném záchodku, my se tady, pěkně prosím, fackujeme a v Koreji se jednoduše umlátí klackama, nejlépe v bahně, jak vánoční kapři... Tolik na úvod, jinak bych snímku dala pracovní název "I mistr gangster se někdy utne", ale vlastně by se tak mohl jmenovat každý takto žánrově vyhraněný film, neboť gangsterská curriculum vitae se velmi nápadně podobají, jen relax po práci se mění podle nátury té které země. Tak v Koreji například si po namáhavé vyvražďovačce jdou odfrknout do karaoke klubu, kde procítěným zpěvem uleví své černé duši, nebo polonazí, s tangama na hlavě, vypustí páru při tanci. Také zde mají mnohem skromnější cíle, pochopila jsem, že nejvyšší metou členů místních gangů je najít si bydlení, chudáci... Ale teď vážně - přes mé veškeré zlehčování výše jsem se nenudila ani minutu přesto, že průřezy jepičím životem mafiána jsou v podstatě neměnné, liší se jen priority, míry zrady a hloubky výčitek - "Jaké to je, bodnout? Je to na hovno"... "Dirty Carnival" nabízí to nejlepší z žánru a k bezchybné zvukové složce přihazuje skvělý mix hudby podle situací, časem poznáte i s přivřenými víčky, že v romantických pasážích (nejslabšímu článku filmu, mimochodem) zní jímavé smyčce, při obchodních jednáních veselá skočná, při akci rejdovák, ve vážných momentech vznosný waltz a v uvolněných chvílích francouzský akordeon - a všechno to dohromady úžasně ladí! A to nemluvím o originální zápletce, přesné kameře bez příkras a poctivých hereckých výkonech, z nichž nejvíc zaujal korejský Tom Hardy - Jin Ku. A ani můj smysl pro zadostiučinění nepřišel zkrátka, protože ten, co přežil, do smrti smrťoucí veselej nebude, jak praví klasik ...:-) (09.03.2013)

Je to jako když stojíte v zoo před klecí plné roztomilých opiček. Něco hezkého si o nich předem přečtete, na základě toho si jednu z nich oblíbíte a se zájmem ji začínáte pozorovat. Potom však nějaký debil bouchne před klecí petardu a opičky se během okamžiku s vřeštěním mezi sebou promísí, začnou se chovat jako idioti a vy v tom maglajzu marně přemýšlíte, která to vlastně měla byla ta vaše oblíbená. "Drsné" války jihokorejských gangů o moč, kdy nejbrutálnější z brutálních hledí jen na to, aby náhodou, proboha!, někoho nezabili a pauzy mezi bitkami si vyplňují ryze "chlapskými" jízdami v podobě karaoke párty ve slipech, to je opravdu skoro to nejsyrovější, co jsem v životě viděl. Tedy hned po dokumentu o pářících rituálech kočkodanů na National Geographic. A srovnávat tuto ťamanskou sračku se Scorsesem zní jako prohlášení nezletilého gaye, že Hery Potrat je úplně skoro jako Barbar Conan. (29.06.2011)

S jasnou upomienkou nielen v doslovnom preklade nazvu na Scorseseho Mean streets, film postupne predostiera rozmach a nasledny pad maleho kriminalnika. Vysledkom je silna gangsterska drama s vyborne napisanou ustrednou postavou (anti)hrdinu. Z kazdeho zaberu je citit pevnu ruku rezisera, ktory nam ponuka imho najlepsi "kontaktny suboj" tohto roka a vdaka soundtracku s vyrazne jazzovym nadychom (mimo bojovych sekvencii, ktore naopak sprevadza prierazny a rytmicky pop mne evokujuci znamu kladivkouvu scenu z Oldoboya) je snimka zahalena do opojneho nostalgicke oparu chandlerovsky skazeneho sveta, v ktorom len malokedy nase sny pridu k naplneniu na dlhsi casovy usek. Nebyt malo presvedcivej romantickej linky, bolo by to bezchybne. 90%. (26.10.2006)