Katyň

Původně jsem tenhle film ani hodnotit nechtěla. Ale nakonec přece. Líbí se mi, jak je nádherně prostě a precizně natočen. Je vidět, že Andrzej Wajda už nepotřebuje nikomu nic dokazovat. Ve svém věku a postavení si už prostě může natočit film, jak sám chce. Už dlouho jsem neviděla film natočený s takovou lehkostí a zároveň tak silný. (14.09.2009)

Katynským masakrom sa označuje brutálna poprava 20.000 poľských dôstojníkov, profesorov, lekárov, právnikov, či inak Sovietom „znepriateleným“ ľuďom, ktorá sa odohrala v roku 1940 predovšetkým v Katyňskom lese, pri Charkove a pri Tveri. Tento masaker sa zrodil v chorej hlave Stalinovho pobočníka Lavrentija Beriju a počas 2.svetovej vojny sa stal hlavným zdrojom propagandistickej politiky nacistického Nemecka, ktoré sa chopilo veľkej šance ukázať svetu, že aj Sovieti napáchali množstvo vojnových zločinov. Film Katyń natočil v roku 2007 jeden z najslávnejších poľských režisérov Andrzej Wajda, ktorý sa takýmto spôsobom vyrovnáva s touto tragédiou, ktorá hlboko zasiahla nielen celý poľský národ, ale osobne aj jeho samotného, keďže jeho otec Jakub bol jednou z obetí sovietskeho vraždenia. Wajda sa neorientuje chronologicky a nesústredí sa na čo najvernejšie, či najefektnejšie objasnenie tohto zločinu, ale ukazuje nám, ako táto tragédia zasiahla rodinných príslušníkov poľských dôstojníkov, ktorí našli svoj večný odpočinok v masových hroboch vykopaných v chladných sovietskych lesoch. Dej miestami stráca na údernosti, akú by možno dostal tento námet pri hollywoodskej produkcii, no jemný a citlivý Wajdov prístup má tiež svoje opodstatnenie a pôvodne vojnový film sa tak transformuje na komornejšiu psychologickú drámu o živote Poliakov počas a po 2.svetovej vojne. „Ťahavý“ štýl rozprávania sa nakoniec v záverečných sekvenciách zmení v tak extrémne emocionálny naturalizmus, že som z neho mal „nepokoj v duši“ ešte niekoľko dní... (18.10.2009)

Posledních 20 minut mě kompletně dostalo... (09.02.2010)

Katyň je zajímavým filmem, nicméně až moc roztahaným, a hlavně se soustřeďuje na příliš mnoho postav. Až chladnokrevný závěr byl dosti působivým. (17.04.2010)

Tak silné téma a tak nudně podané! Wajda se rozhodl natočit katynskou popravu jako komorní drama s několika málo hrdiny, pohříchu hlavně s civilisty, kteří jsou příbuznými obětí. Katarze je všem každému, předpokládám, známa, obavy manželky z osudu partnera diváke neotřesou a děj neposunou. Konzervativní, jakoby dokumentární vypravěčský styl (film ale dokumentem není) se pomalu sune kupředu, tak pomalu, jakoby ho točil v šedesátých letech. Děj je proložen několika silnými momenty včetně závěrečných záběrů z poprav v katynském lese, celek ale působí rozpačitě. Přitom se Wajda mohl opřít o fantastický materiál! Mohl ukázat samotnou katynskou událost, jen syrověji a ostřeji. Mohl dát Katyn do jakýchkoliv souvislostí - od vzniku nové polské armády po 1. světové válce po povstání ve varšavském ghetu. Mohl zmínit boj Pozemního státu a Zemské armády (Poláci měli vedle Jugoslávců největší protiněmeckou odbojovou organizaci v okupovaných zemích), soupeření polské exilové vlády se Stalinem atd. Film mohl mít pět hodin a byl by našlapán strhujícím dějem. Škoda, nepovedlo se. Film zústane pouze mementem a možná si díky němu dá pár lidí víc věci do souvislostí nebo se začne zajímat o historii. Na druhé podívání a zařazení do zlatého fondu to ale není. (08.06.2010)

Ocenění ELSA 2010 v kategorii "Zahraniční pořad - Zahraniční televizní pořad dramatický (hraný)", udělená Českou filmovou a televizní akademií a slavnostně vyhlášená v sobotu 18.12.2010. (19.12.2010)

Člověk by vzhledem k tématu čekal citové ždímání od začátku do konce a ona je to nuda. Tohle je film od Poláka pro Poláky. Posledních 5 minut je nejlepších, což je trochu smutné. (26.07.2011)

Ten pribeh v pozadi je silny a to jak jsou natocene popravy polskych vojaku je take sugestivni (i kdyz treba takovy Cekista od Rogozhkina je jeste jinde). V cem mi ale Katyn vadila a to i moralne, byla skutecnost, ze autorum slouzi postavy jen jako vesaky na ideje a principy. Ubrat postavam zivot je podle me nejen kontraproduktivni pro vypraveni samotne, ale navic je to k tem polskym mrtvym nepietni. (07.09.2014)

Již 57 rokem mi to vžívání se do dementní, skrznazkrz propité, násilnické ruské duše ne a nejde...a tento film s tím věru nic neudělá... (28.08.2016)

Tento snimek me donutil k zamysleni nad vsemi podobnymi sdelnymi filmovymi mementy od Sindlerova seznamu a dalsich filmech o holocaustu, pres Hotel Rwanda, Killing Fields a dalsi. Vsechny do urcite miry hraji na city, tragicke udalosti, zverstva, retezec nespravedlnosti. Todle vsechno stavi tento druh filmu do zvlastni role. Jak muzu tendle film odstrelit, kdyz pojednava o vyhlazeni Zidu, Rwandanu, Kambodzanu ci zajatych polskych dustojniku? Recenzent se pak casto nuti do konformnejsiho nazoru, jako kdyby citil, ze mu pokrytecti moraliste dychaji na zada, to je o Zidech, to prece nejde, abych napsal, ze je to milionkrat omlety a hraje to jen na city. Presne todle je ten druh filmu. Tentokrat o polskych dustojnicich a nejdiskutovanejsim sovetskem zlocinu 20.stoleti. Prvni tretina slibuje nadprumernou podivanou a docela me namlsala, ale stalo se neco jineho. Dej se zacina rozmnelnovat a preskakuje z osudu do osudu a to tim zpusobem, ze si nejen nestacite vytvorit k nejake z postav vztah, ale misty se vylozene ztracite, zaverecne zobrazeni tragedie jako by do toho zmatku ani nepatrilo. Velke zklamani a to jsem se na Katyn tolik tesil. (16.01.2008)

Jakožto pro milovníka válečných filmů a především historika se zaměřením na Polsko to byl pro mne jednoznačně dost očekávaný film. Měl jsem navíc možnost vidět film v polštině a musím říct, je to opravdu zážitek! Bylo i dost vidět že to tvořili poláci - Katyň je prostě jizva na duši polského národa. Řemeslně je opus zpracován výborně a hlavně s citem. Kdo by měl o téma zájem doporučuju stejnojmennou knihu od A.Paula nebo moji bakalářku(teda až ji napíšu) --- 95% (30.06.2008)

Z filmu jsem měl podobný pocit jako s Schinlerova seznamu nebo z Pianisty. Nejvíce mě dojímala bezmocnost poláku jako země mezi dvěma zly. (19.07.2008)

Zpracování svého "životního" tématu se Wajdovi bohužel nepovedlo. Mám pocit, jakoby nevěděl, co chce vlastně točit, jestli přímo vylíčit samotnou katyňskou tragédii, či zachytit její pozdější zideologizovanou interpretaci ať už z německé, či sovětské strany. Wajda ve své ambicióznosti se pokusil o obojí, ale výsledek je značně nemastný, neslaný. Film sice vznáší otázky a problémy, ale už na ně neodpovídá, děj skáče z místa na místo, čímž je narušena kontinuita vyprávění. Na plátně defiluje celá řada postav, které se objevují znenadále a také často hned mizí, což znemožňuje divákovi se s nimi identifikovat. Navíc nelze ve většině případů ze snímku vypozorovat motivaci pro jejich jednání. To platí i pro motivaci zůčastněných znepřátelených stran (Poláci, Němci a Sověti). Problémem je i skutečnost, že film je v podstatě i přes své téma chladný a odtažitý. Ve mně nevzbudil prakticky žádné emoce i závěrečný masakr, a to jsem citlivý kluk:)) Celkový výsledek je přinejmenším značně problematický, nejedná se ani o přesné dokumentární zachycení katyňské události, ani o ambiciózní válečný film s uměleckými ambicemi. Kladem kromě skvělé kamery tak je snad jen skutečnost, že film širé veřejnosti alespoň částečně osvětluje katyňskou událost, která byla lživě interpretována,ideologicky zneužita a zamlčována, a proto její správná znalost není ani dnes, téměř 60 let poté, samozřejmostí. Mnohen přínosnější by ale bylo si přečíst o tomto traumatickém momentu polských dějin nějakou odbornou publikaci. (25.09.2008)

bez příběhu, dobří herci, zklamání z Wajdy i Pendereckého (05.10.2008)

Silné téma, bohužel promarněný potenciál. Velké množství často plochých postav, prvoplánově efektní kamera, příliš patetické. Film od mého podprůměrného hodnocení bohužel nezachrání ani poslední skvěle a silně natočená čtvrthodina. 50%. (03.09.2009)

Si pan režisér asi myslí, že ukáže záběry na pár mrtvol, pak aby to vypadalo věrohodně, tak ukáže i pár vražd v "přímém přenosu" a celé to pospojuje rodinkou jedné z těch mrtvol, tak že si z toho sednu na zadek? Nějak se mu to nepovedlo. Nebýt to závažné téma podle reality, řeknu si, že si ze mě dělá asi srandu. *** Ve zkratce: Jdi otevřít dveře, tatínek se vrátil z války! (04.09.2009)

Sešly se mi po sobě dva válečné filmy natočené v Polsku (ovšem 50 let od sebe) – Kanály a Katyň. Srovnávat je, by bylo nadmíru nevhodné, ale něco si přece dovolím. Z toho prvního byla cítit bezmocnost postav a po zhlédnutí Katyně jsem cítila bezmocnost já. Opravdu mi nebylo zrovna do zpěvu. Navíc film byl proložen autentickými záběry, ne moc povzbudivými. Je zajímavé vidět válečný film, který ukazuje zvěrstva, která nenapáchali jen nacisti, ale i Rudá armáda. Abych přiznala barvu, já o Katyni nic nevěděla. A dozvěděla jsem se o ní, bohužel, až díky nedávné nehodě polského letadla. Nedalo mi to a zapátrala jsem v učebnici dějepisu – o Katyni tam sice zmínka je, ale pouze jednou větičkou, nic víc. Jistě, ve válce se stalo mnoho zvěrstev a tak se na nějaké postupem doby pomalu zapomíná (hlavně když se to nedotýká nás), a tak je dobře, že nám je historie představovaná alespoň prostřednictvím filmů, když ve škole na to není čas. Shodou okolností jsem dnes zaznamenala i to, že v Rusku se mají dnešní děti učit smyšlenou historii – jakože nic takového rudoarmějci nikdy nespáchali a mají být ukazováni a oslavováni jen jako hrdinové konce války. To mě trochu děsí. Že by se v Rusku zaváděly předrevoluční praktiky? No to snad ne! Scéna ve filmu s darováním svetru byla v podstatě jasným naznačením, jak to dopadne (alespoň teda s jedním hrdinou). Já nevím, ale já být polský důstojníkem, tak se asi zatknout nenechám. Radši, bych se nechala zastřelit na místě, ale vzala bych sebou alespoň jednoho Rusáka. No, jo, to se to mluví, když jsem to nezažila. Taky nevím, co by se mi honilo hlavou, než by mě popravili. Věřící nejsem, tak těžko říct. Opouštím tento smutný komentář a jdu si napsat něco veselého! (05.05.2010)

Wajda tenhle film natočil stejně systematicky, jako prováděli zvěrstva bratři soudruzi tenkrát v lesích. Odhaluje osudy mnoha postav, některé víc, některé ale tak málo, že by tam vůbec nemuseli být. Osudy všech se proplétají v depresy té doby a pokud ta skupinová tragedie měla být metafora na tehdejší národ, tak se mu to podařilo vystihnout sice důstojně, ale na úkor spádu a proto v některých okamžicích film strácí dech. Vše ovšem napravila závěrečná scéna, natočená zcela bezcitně a přitom plna osobních pocitů každého (nejen) polského diváka. Jako výpověd o obrovské zradě výborný historický film ale kvůli jeho nedostatkům stejně nedám víc jak 4. (11.03.2011)

Dosti studené zpracování velmi tragické události o které se u nás mnoho neví. Jasná ukázka toho, že bestie může přijít zleva, zprava, zezadu i ze předu. Film je spíše polemikou nad tragickými událostmi, které se v Katyni staly. Příběh o boji za pravdu, rodinu a přežití daleko za bojovou linií. Tam totiž válčí rodiny odvelených, popravených a pozatýkaných manželů a otců, synů a bratrů. Jsou to právě ženy, které vedou svůj urputný a marný boj za své muže a přitom netrpí o nic méně jako jejich druhové v zákopech. Marnost čekání na zázrak, který se nekoná. Velmi dobrý snímek, jehož jediným záporem dle mého je to, že nevyvolá ty emoce, které by vyvolat měl. Za mne 70%. (08.03.2018)

Tomuhle filmu tleskám. A doufám, že nevadí, že neznám historickou skutečnost a že se tedy filmové podání od ní příliš neliší... Oceňuji řemeslnou stránku. To, jak se autoři vypořádali s propojením dokumentu a jednotlivých lidských osudů, jak střídali přítomnost a retrospektivu, jak pojali celý koncept filmu. V dialozích zaznívají slova běžná i slova dramatická, hluboké lidské pravdy bez touhy hrát si na hrdiny. Skvělá kamera, herci, scéna, více než důstojný mezník při reflexi národní bolestivé zkušenosti. (25.11.2019)