Mr. Nobody
Mr. Nobody
Mr. Nobody
Mr. Nobody
Pán Nikto
Režie:
Jaco Van DormaelScénář:
Jaco Van DormaelKamera:
Christophe BeaucarneHudba:
Pierre van DormaelHrají:
Jared Leto, Diane Kruger, Sarah Polley, Rhys Ifans, Juno Temple, Natasha Little, Toby Regbo, Laurent Capelluto, Ben Mansfield, Thomas Byrne, Linh Dan Pham (více)Obsahy(3)
V roce 2092 je Mars prázdninovým rezortem a Nemo Nobody 117letý muž, který je posledním smrtelníkem v době, kdy díky vědeckým poznatkům už nikdo neumírá. Na smrtelné posteli Nemo vzpomíná na své tři životy, které možná prožil se třemi různými ženami. (oficiální text distributora)
Recenze (1 293)
Tenhle film je mistrovsky dilo. Na jednu stranu slatanina vsech moznejch napadu, na druhou stranu genialni skladanka lidskejch osudu. Nobody je nejstarsi chlap na Marsu, kterej vzpomina na svuj zivot. Na svoje tri manzelky, na jeho deti, na momenty, kdy se zamilovaval a kdy umiral. Neni jasny, co je sen nebo predstava, co je minulost nebo budoucnost, co se skutecne stalo a co je jen vyplod stary mysli. Zdanlive to nedava smysl, ale vse se postupne propojuje az k vicemene jedinymu moznymu vysvetleni. Uz to samo o sobe by dalo vyjimecnej film, jenze tady se sazi taky na atmosferu, ktera je lehce psycho, lehce sci-fi, ale hlavne to je hutna romantarna, kde kazdej zaber je vymazlenej k naprosty dokonalosti, Dormael se s jednotlivejma scenama doslova mazli, u spousty vam prijde, ze ste je uz videli jinde, ale nikdy ne lip. To vse navic s nadherne padnouci hudbou a skvelejma hercema. Kdybych mel hledat nejaky vytky, mozna by to byla zbytecna delka, kde to ke konci uz pusobi precejen lehce natahovane, jenze na druhou stranu, film vas chytne behem nekolika minut, pohlti vas ta uzasna atmosfera a povezete se az do samotnyho konce, kde vam bude nakonec lito, ze uz je konec. Tohle je naprosto must-see zalezitost a pro me asi zatim nejlepsi romantickej film, co jsem letos videl, kterej si budu muset brzo pustit znovu. ()
když se ve veliké stručnosti snažíte o vybraném tématu vypovědět vyčerpávajícím způsobem a je to přitom téma bezedně hluboké, nevypovíte o něm nic, jelikož ztratíte cestu, jakmile překročíte kompetence rozumu své vlastní malé mysli a upadnete do naprostého, nesmyslného chaosu v tomto i všem ostatním: o tom a mnohém jiném je krásný film Synekdocha, New York. zde vidíte výsledek v praxi. ()
Asi takhle: přes dvě hodiny vám před očima staví do stropu sahající domeček z karet nesmrtelnosti, teorie chaosu, paralelních vesmírů, sedmi dimenzí, cestování časem, osudu, předurčení, lidské individuality a vesmírné hry v kostky a vy sice netušíte, co to je, odkud to jde a kam to směřuje, ale jste celkem zvědaví. Načež ten pan režisér a scénárista Dopeklašel onen domek jediným máchnutím ruky zboří, vytáhne z rukávu falešné eso a s triumfálním šklebem čeká, co vy na to. Já na to slovy klasikovými: "Nasrat, jó nasrat." ()
Tenhle film má velké ambice, ve skutečnosti je to trestuhodné nic, které si na dobrý film jen hraje. ()
S každou další vteřinou otravnější a chřadnoucí zážitek. Pod tři ale nepůjdu, protože první zhlédnutí bylo vážně fajn. Filmy, které se tváří důležitěji, než jsou, umím ocenit. ()
Nejsem si tak úplně jistej, jak mam tohle ohodnotit. Ten film je vlastně takový hezky zabalený hovno. Snad z každýho záběru je znát, že režisér si dal opravdu záležet, aby ten obal byl perfektní a musim uznat, že se mu to povedlo. Sice toho hodně obšlehnul někde jinde, ale jako celkově po formální stránce nemam, co vytknout. Obsahová stránka je ovšem jenom taková nafouknutá bublina. Já mam docela rád tyhle teorie o mávnutí motýlího křídla a o tom, jak jedna blbost dokáže změnit celej život, takže budu hodnotit vysoko, ale celkem dokážu pochopit, že někdo dá odpad. Pro mě je to za slabší 4 hvězdy. Tady prostě forma zvítězila nad obsahem a pak byl trochu problém z toho vybruslit do nějakýho rozuzlení. Abych pravdu řek, tak bych asi víc bral konec, že se to celý zdálo psovi :-) Jinak můj oblíbenej film založenej na teorii motýlího křídla je Brouk. ()
Pan Nikdo JE zajímavý, po první projekci ale těžko soudit, nakolik jsem nepostřehnul spoustu detailů pro jejich množství a na kolik je to důsledek ledabylé práce s vesmírem, který si řežisér vymyslel... Na podruhé se tedy uvidí, prozatím spíše střízlivé a opatrné 4 hvězdy. Posledních dvacetiminutovka je ovšem geniální!!! 7/10 (45. MFF KV) ()
Butterfly effect + Eternal Sunshine of Spotless Mind + The Fountain = Mr. Nobody. ()
Celou dobu jsem čekal, až pochopim tu příběhovou skládačku, která v podstatě nedává vůbec smysl a ono to nakonec bylo tak jednoduchý. Do značný míry mi to připomnělo Butterfly Effect, ale je to ještě vymakanější a Jared Leto je prostě skvělej ()
Bylo pointou tohoto filmu, že vše je bezvýznamné? Protože mi vcelku přijde, že pointou tohoto filmu bylo, že je vše bezvýznamné. -"Miluješ mě?" -"Nemohl bych bez tebe žít." Některé moje oblíbené filmy jsou hodně přehuštěné, tak přemýšlím jak moc je ode mě nespravedlivé, když o Panu Nikom prohlásím, že mi přijde jako perfektní film pro někoho s poruchou udržování pozornosti. Já ráda udržuji pozornost, ale tenhle film mi v tom tak vytrvale, vytrvale brání... Když pominu všechen ten vizuální chaos, tak hudební podkres je tady dokonalým spouštěčem migrény. Když v prvních dvaceti minutách slyším tři různé ikonické písně použité ke třem různým scénám prohlašujícím je za zásadní scény... a na to navazuje další píseň s další montáží... A nejhorší snad je, že jsou to nejprvoplánovitější slavné písně, které díky nadužívání v milionu jiných filmů a televizních reklam mají spíš negativní přidanou hodnotu. (Příklad Everyday Buddyho Hollyho - tu písničku samu o sobě zbožňuji, ale když je ve filmu použitá jako tady, absolutně po srsti, je to největší tvůrčí lenost. Správný příklad použití: Podvratně jako v Musíme si promluvit o Kevinovi.) Potřebuji si vydechnout. Naštěstí tam takové kousky jsou, když se právě třeba rozprostře ticho a hrdinova ruka v detailním záběru vytahuje z misky rozklepnutých vajíček zapomenutý kousek skořápky. Přemýšlím, jak moc velká ironie je, že se film vysmívá intenzivně prázdným praktikám televizních pořadů "budoucnosti" a potom na nás sám vytahuje z rukávů podobné triky. No, každopádně jsem přesvědčená, že ve skutečném roce 2092 bude skutečný Jared Leto pořád vypadat jako těsně po třicítce, pořád si ale nebudu jistá, jestli se mi líbí jeho herecké schopnosti a nebo jestli se mi jenom líbí, jak je divný. ()
Je mi líto, ale nejde o nic víc než efektně natočený blábol. Snad jen vzkaz pro ty, kteří tvrdí, že pan král má luxusní šaty zlatem vyšívané a drahokamy zdobené. Pan král je bohužel nahý a jediné, co jen na něm pozoruhodné, jak pyšně svou nahotu vystavuje na odiv a předstírá myšlenkovou hloubku tam, kde je plochý jako list papíru. Faidra to napsala hezky, nasrat, jo nasrat. Já dodávám, ale předtím bolestivě nakopnout... Celkový dojem: do minusu se jít nedá, takže třikrát podtržená nula. ()
Těžký kalibr, který se tvrdě cpe do imaginární sbírky mých oblíbených filmů. Zpočátku ne moc "přehledný" film, který časem dostane svoji tvář a zjistíte o co tu skutečně běží. Jo tohle mám na filmech rád. ()
Obrovsky zajímavý snímek, který nabízí nepřeberné množstí myšlenek a obrazů, až se mi z toho chvílemi točila hlava. Přiznávám otevřeně, že jsem ten závěr (a ostatně i celý film) moc nepobral a Pan Nikdo si dost říká o další projekci. Trochu mi připomínal míchaninu všeho možného, nejvíce podobnou filmům Věčný svit neposkvrněné mysli, Osudový dotek, Podivuhodný případ Benjamina Buttona či Svěrací kazajka. Na Mr. Nobody se moc hezky koukalo, protože to samo o sobě dobře fungovalo jako klasický "romanťák" s příjemými hereckými výkony, hudbou, kamerou a celý zabalený do hodně zvláštního a komplikovaného hávu. Přesto se obávám, že v tomto případě jasně zvítězila forma nad obsahem, a to je dost škoda. Prozatím 4*, uvidím, jestli po dalším zhlédnutí změním názor. ()
[imdb: 7.7/10] | me: Tento typ filmu by mal u mňa vyvolať opačné dojmy - a to najprv tú rozčarovanosť z nesúrodosti, nejasnosti a zaujímavosti prevedenia a potom čo raz viac údiv z celkového pochopenia a "vyjasnenia" celej splete uplynulých situácii a dejov. Avšak tento krát sa tak nestalo "vďaka" stopáži, ktorá nepozná medze. Film je ako každý z tohto duhu - najprv neuveriteľne zaujímavý, nikto nevie čo sa deje, prečo sme raz tu, raz tam... a pomaličky sa to akosi začne dotvárať, jednotlivé dejove línie dávajú väčší zmysel a čaká sa už len na podstatu toho prečo to tak je a čo je zdrojom a podstatou týchto príbehov. A na toto sa čaká veľmi dlho, zbytočne natiahnuté línie dejov a citov zabezpečujú stratu záujmu, hoci istá zvedavosť tam stále je. Človek vyčerpaný obrovským množstvom kauzalít už stráca chuť na samotný príbeh a čaká na to podstatné - na to "prečo ?". A keď sa to konečne dostaví tak prichádza sklamanie z jednoduchosti odpovede. Ostatné sa stáva nepodstatným pretože dôvod všetkého čo sme videli predtým je príliš jednoduchý a pavučina predchádzajúcich dejov ostáva len množinou príbehov, ktoré sa nám premietli pred očami, nič viac, nič menej. A to je podľa mňa škoda. Spracovanie, kamera, strih, butterfly effect, teória strún, ... to všetko je pekné, ale celkovo ide len o koláž príbehov. Skrátil by som stopáž, nechal tie podstatné myšlienky a hru s prelínaním farieb a dejov a čaro by ostalo, inak nuda z "čoraz dlhšieho" príbehu to všetko zabíja. [2 a pol *] ()
MFF KV Lidový filozofický spektákl. Hezky se na to kouká, hezky se to poslouchá, ale je to úplně prázdné. Úplně. Pochopím, že se někomu určitě rozzářila očka nad vymydleným (sterilním) vizuálem. Chápu, že se někdo cítil umělecky naplněn u nesčetných existenciálních otázek a dialogů. Nikdy bych ale nečekal, že se zrovna karlovarské publikum nechá opít rohlíkem a vysekne filmu takový aplaus. Svoji slabší chvilku jsem si vyčerpal u Pevného pouta, podruhé už na nabubřelé a rádoby hluboké pozlátko neskočím. 60% ()
Pro tenhle film není jiné příhodnější označení, než-li geniální... ()
Každou životnou voľbou, vedomou, či nevedomou, je náš život menený a rozdeľovaný do nekonečne spletitej pavučiny, v ktorej sú jednotlivé životné línie navzájom poprepletané. A či si vyberieme tak alebo onak, či spravíme jedno, druhé alebo x-té rozhodnutie, vždy to bude život ktorý žijeme a tak je potrebné prežiť ho naplno a nezamýšľať sa nad otázkami typu: čo by bolo keby...som sa vtedy rozhodol inak, keby som stihol ten vlak a podobne. Tieto predstavy sú predmetom nekonečného fantazírovania, ktoré sa snažil režisér zachytiť a vo svojej podstate sa mu to nádherne podarilo. Jedinečnosť príbehu a unikátnosť spracovania je tak dominantná, že kopírovanie v akomkoľvek inom filme by určite dopadlo veľkým fiaskom, pretože bolo od začiatku jasné, že Jaco van Dormael presne vie, čo chce povedať a vyjadriť. Ako už bolo spomenuté, v niektorých momentoch čriepky filmu možno pripomínajú Večný svit nepoškvrnenej mysle, či dokonca Osudový dotyk, tieto hity však vznikli päť rokov pred týmto, v ktorom má pointa úplne inú podstatu. A tak si treba vážiť ojedinelosť filmov s podobným zameraním a hlavne tvorcov s tak kreatívnym myslením a že svoje nápady dokážu dostať na kameru v takej podobe akú dostali. Čo k hercom, Jared Leto je môj posledný jednorožec, pretože filmy v ktorých sa (naozaj sporadicky) objaví nielenže dopadnú vždy na výbornú aj vďaka jeho dokonalému hereckému prejavu, ale vždy si dokáže vybrať tak atypickú postavu, že až žasnem ako to všetko popri svojej úchvatnej hudobnej kariére stíha ustáť. Spomínať absolútne dokonalý a perfektne sediaci hudobný doprovod, nápaditú kameru a ostatných hercov snáď ani nemusím, veď stačí, keď si film zapnete na päť minút. Ale pozor, vyhraďte si ďalšie dve hodiny, pretože ho už nebudete chcieť vypnúť. 95%. ()
Je to dosť dobrá čiastočne romanticky ladená sci-fi dráma. Má výborný príbeh o mužovi, poslednom smrteľníkovi, keďže ľudstvu sa podarilo získať liek na nesmrteľnosť, ktorý si na smrteľnej posteli spomína na svoj mimoriadne bohatý život, lenže bol nielen plný dôležitých rozhodnutí, ale aj rôznych, vzájomne nezlúčiteľných možností, hlavne životov s tromi rôznymi ženami, na čo ale má svoje vysvetlenie a tak si musia jeho poslucháči zvoliť, čomu uveria. Spracovanie sa mi páči, ale dalo sa z toho získať ešte o trochu viac. Už od začiatku je jasné, že toto bude výnimočný zážitok, množstvo perfektných prvkov, či už v súčasnosti ale aj v budúcnosti, veľa výborných nápadov, jedna vynikajúca scéna strieda druhú, hlavne tá s anjelmi si ma úplne získala, dokonca ešte aj tá teenagerská romantická línia je až prekvapivo dobre zvládnutá a navyše to pôsobí tak netradične, vďaka čomu som bol skutočne veľmi zvedavý, čo sa z toho vyvinie. Len škoda, že po tej prvej tretine už cítiť, že film má svoj vrchol už za sebou a až príliš sa zameria konkrétnym smerom, teda hlavne na tú romantickú líniu, v tomto prípade vlastne tri a to na úkor predchádzajúcej rozmanitosti a nápaditosti, čo ma dosť mrzí. Kvôli tomu sa tu už nájdu aj slabšie miesta, hlavne pri línii s hysteričkou, ale zase ani toto nie je zlé, stále si to udržuje slušný štandard a navyše stále sa občas objaví niečo skutočne vydarené. A k tomu ešte ten originálny záver, toto bol skvelý nápad. Inak je síce pravda, že film sa tvári omnoho inteligentnejšie, než v skutočnosti je, kvôli tomuto štýlu to nakoniec ani nepôsobí ako plnohodnotný film hodný zamysleniu, ale skôr ako sled rôznych atrakcií, ale nad toto sa dokážem povzniesť, hlavne, že ma to väčšinu času veľmi bavilo. Herecké obsadenie je na tom dobre, Jared Leto vo svojej najzaujímavejšej úlohe, výborná Diane Kruger, veľmi dobre obsadené sú aj ich detské postavy, hlavne Juno Temple, ale až na Sarah Polley, ktorá tu má úplne otravnú úlohu mi sedeli všetci. Réžia a technická stránka sú skvelé, výborná a nápaditá vizuálna stránka, zaujímavá atmosféra, pričom niektoré sekvencie majú perfektné čaro, toto je úplne ideálne. A chválim aj výber hudby. Keby si film po celý čas udržal nápaditosť prvej tretiny, asi by som dal aj plné hodnotenie, ale aj tak sa mi to dosť páčilo, takéto netradičné filmy mám rád. 78% ()
Poutavě ztvárněný film, u kterého musí být divák velice pozorný, aby si dokázal vysvětlit dění ve filmu (po diskuzi s kamarády jsem zjistil, že každý film pochopil jinak, což beru jako velké plus). Když se k tomu přidá parádní obsazení, skvělá hudba, úžasný vizuál tak Mr. Nobody dostává odemne hodnocení 4,5 hvězdičky… ()
Myslím, že chápu jak odpůrce filmu, tak ty, které to naprosto uhranulo. Na nějaké ultimátní výkřiky typu "Best movie of all time!!11" to fakt není, to zas né, ale přestože ve mně Mr. Nobody zanechal poněkud rozporuplné pocity, přece jen převažují ty pozitivní. Vezměme to popořadě (spoilery nevylučuju): Jared Leto vypadá čím dál víc jako Jim Carrey, Diane Kruger vypadá opět božsky. Samotný snímek se též skládá z na první pohled krásných obrazů - dalo by se téměř říct, že je pouze jejich sérií - a právě v tom je i jejich problém. Až sterilní čistota některých záběrů lehce/těžce zavání konstruktem a umělotinou, jako kdyby na spontaneitu a nepravidelnost nebyl v pečlivě uspořádaném vesmíru Pana Nikoho čas (o tom více později). Na všechny ty hezoučké obrázky je nějakou chvíli radost pohledět, ale když posléze zjistíme, že film je z nich složen celý, jejich účinek začne postupně slábnout, až zakotví v uvědomění si, že se nám tu někdo samoúčelně snaží hrát na emoce, podobně jako v reklamě na Jogobellu. Při vzpomínce na xtý zpomalený záběr na zaláskovanou dvojici, která leží proti sobě v pečlivě zvoleném choreografickém obrazci a donekonečna opakuje (v tu chvíli již banální) slůvka "Miluji tě", se mi dere na klávesnici slovo "kýč". _______ Brzy zároveň pochopíme, že sledovat tady nějakou dějovou linii nebo se příliš ztotožňovat s postavami je tu nemožné; film po celou dobu setrvává v jakémsi bezčasí (nakonec se i dozvíme proč), kde se konstantně vracíme tam, kde už jsme jednou byli, pak dále pokračujeme s jinými výsledky, a tak podobně. Život Nema Nobodyho je včetně dialogů a situací, ve kterých jej pozorujeme, natolik nereálný, že je skutečně Nikým (není možné se s ním osobně ztotožnit), ale zároveň je Každým, každým z nás ve smyslu, že ztělesňuje určitá archetypální témata, se kterými se jako lidé potýkáme. Film je svojí formou i obsahem skutečně výsostně postmoderní; ztráta paměti, nemožnost se soustředit, roztříštěnost, pocit, že se "děje všechno najednou" a zároveň nostalgii po tom, co bylo i nebylo - to vše ztělesňuje stařík, se kterým se setkáváme na dějové linii z Marsu. Je příznačné, že se nakonec dozvídáme, že se ve skutečnosti jedná o fikci - výplod devítiletého Nema, který si musel všechny možné důsledky své volby do důsledků vyfabulovat, aby se (snad) dokázal lépe rozhodnout v mezní situaci. Jako kdyby všechny tyto staříkovy vlastnosti byly součástí právě současných dětí a mladých lidí - paradoxně jsou to oni, kdo se dnes rodí do onoho bezčasí, do doby, která sama sebe prohlašuje za konec dějin, kdy se zdá, že nic nového již není možné vymyslet, a tak pouze dlíme ve vzpomínkách na minulost. Ona budoucnost na Marsu tedy není nějakou science fiction, ale realitou, popisem dneška, kdy se sebe i vše ostatní snažíme konzervovat v čase a místě, nejlépe zachovat na věky. Nedokážeme si představit, že může ještě něco přijít po nás, a tak jako další mezní bod, jako jakýsi "konec světa", po kterém čím dál častěji nedočkavě voláme, je pro nás pouze cesta zpět, reverse motion. _______ Jak snímek opakovaně vysvětluje a ukazuje, náš život je sice zásadně určován prchavými momenty náhody a souhry okolností, které se dějí v přítomném okamžiku, teď a tady, ale my přesto nejsme schopni tyto okamžiky a chvíle plně prožívat a uvědomovat si, že je to to jediné, co skutečně máme. Všechno se děje najednou, právě teď. Místo toho zůstáváme myšlenkami uvězněni buď v budoucnosti nebo minulosti a do těchto fiktivních světů, které si v hlavě vykonstruujeme, promítáme veškerou naši představu o štěstí. Čekáme na někoho, o kom si myslíme, že je osudovou láskou, že bez něj nedokážeme žít, myslíme na někoho, do koho jsme se bezhlavě zamilovali a nedokážeme normálně žít s partnerem a dětmi, které skutečně máme, dáváme si přesné cíle, čeho chceme dosáhnout, abychom byli šťastní a když jich konečně dosáhneme, zjišťujeme, že už nemáme pro co žít. Jak Pan Nikdo nakonec i svými vlastními ústy sám výstižně poznamenává: Toužíme mít možnost dohlédnout důsledky našeho konání a získat tak jakousi jistotu, ale kdybychom toto dokázali, pak bychom si stejně neuměli vybrat. Každá cesta je tedy ta správná. () (méně) (více)