Virtuality

Na to, aby to byl úspěšný (a tedy vůbec realizovaný) seriál je to příliš roztahané. Sází se tu hlavně na budování atmosféry, na dlouhé monology a dialogy, na pocit klaustrofobie a náběh na pořádnou ponorku. To teď ale bohužel na současné seriálové scéně nefrčí. Jak už tu někdo poznamenal, nejvíce by tomu slušela tak 4-6tidílná miniserie. Hlavně v závěru byly nastíněny dost zajímavé možnosti a i když jsem se v některých hluchých místech trochu nudil, na konci mě mrzelo, že na palubě Phaetonu nestrávím více času. // 65% (28.01.2011)

Virtuality má takový "nádech béčkovosti" takových filmů jako je například Mise na Mars. Dlouhá neakční cesta vesmírem, která má spasit lidstvo. Ale narozdíl od nich má velkého Ronalda D.Moorea, který má na svědomí jeden z nejlepších sci-fi seriálů vůbec - Battlestar Galacticy. Také má na svědomí její pilot, který se zdál některým z nás nudný(mě ne. Já se u BSG nikdy nenudil). Setkal jsem se s názorem, že tohle je nejnudnější sci-fi posledních let(no mohlo by být trochu živější). Moore to snad má v povaze. Vidím ve Virtuality pěkný potenciál, a věřím, že když Moore dostane šanci, tak to opět bude stát za to. Moore mě ještě nikdy nezklamal :) Čtyři hvězdy. Tohle prostě musí pokračovat :) Nemůžu se dočkat, až zjistím, kdo je ten padouch :) (01.07.2009)

Nevidím v tomhle zvláštním sci-fi ani tak další reality show, jako psychologický náhled do duší pilotů ve smyslu klaustrofobie. Nic jiného se ani v tolik let uzavřeném prostoru jednotvárného života uvnitř komunity o stejných lidech nemůže stát. Nebylo to špatné, ono udělat veledílo k zaujetí diváka uvnitř plechové krabice, není vůbec snadné. Jen mi není úplně jasná pointa. Buď má tragédie ukázat na cíl výpravy do neznáma ve smyslu nového vědění a přinášení obětí za každou cenu nebo složitěji jde o podnět k zamyšlení jak najít smysl života každý po svém a nebát se smrti jako jediné jistoty lidstva a východiska ze všeho. (10.11.2012)

Tak trochu logické vyústění střednědobých tendencí televizní "zábavy" - skloubení "umělé" reality show, sci-fi a dramatu, kde ve středu dění stojí vhodně zvolený -rozuměj velmi rozmanitě, aby byl dostatečně konfliktní- vzorek lidské populace, jenž je vhazován do fantasticky-dramatických situací. Tento materiál ještě nabývá na své síle ve chvíli, kdy je divákovi servírován skrz netradiční nelineární způsob vyprávění, tedy skrz introspektivní vnímání jednotlivých charakterů, kdy je třeba celkový pohled na věc skládat jako mozaiku. Navíc není tak podstatná logika děje, jako maximální snaha o dojem realističnosti. A opět se daří ... Ronald D. Moore & Michael Taylor (dva z nejsilnějších koňů stáje BSG) znovu útočí na diváka salvou emocí, pesimismu a deprese. A já se ptám, zda to má smysl, točit seriál, kterým se pomalu a jistě daří stírat 4 zeď, kdy si divák přijde v kolektivu charakterů jako doma, protože jsou to "obyčejní a chybující" lidé vhození do extrémních situací, které řeší racionálně, až to budí dojem realističnosti, a který statečně tne do současných problémů (ať už globálních či společenských), že z nich pomalu stříká krev? Inu pro scífkové emoční masochisty (ano řadím se mezi ně i já) by to byl nejkrásnější splněný sen, kdyby Virtuality seriál vznikl, žel je to zatím ve hvězdách. 80% BTW - hudba, herci a režie ... nadprůměrný televizní standard. (03.08.2009)

Ako samostatný film nefunkčné. Aj ako pilot to trochu kolíše - pekne by sa z toho dali spraviť dve vygradované epizódy, takto ide o nevyvážený vývoj príbehu. Nadhodené motívy v určitej miere spracoval seriál STAV BEZTÍŽE, ktorý však ťaží predovšetkým zo vzťahov medzi postavami... Virtuality skúšal aj nejaké temnejšie prvky, ale nestihol ich rozvinúť... (19.05.2013)