Godzilla

Godzilla je výplod béčkového mozku do takové míry, že měřítkem jejího úspěchu již nejsou odvěké sympatie směřované k fascinaci něčím obludně silným a zdánlivě neporazitelným, nýbrž pouze Emmerichova tradiční víra v široké obecenstvo s tolerancí pro film, který je hloupoučký a navíc neuctivý k předchůdcům, avšak vizuálně působí tak cool, že na to do toho kina stejně vyrazíme. Ale německý demolition man právě tohle umí jako málokdo a jeho vize střetnutí hrdinné (avšak překvapivě dementní) americké armády se slavnou přerostlou ještěrkou, jakkoli roztomile nelogická a směšně megalomanská, opravdu vypadá jako splněný sen většiny malých kluků, kteří si při slově Godzilla představili právě tolik zkázy a zašlapaných troubů v uniformě, kolik pro film "obětoval" i pan Emmerich. Navíc tomu všemu strašně vyhovuje cílený humor a hlavně Jean Reno, jehož postava se nakonec zformovala do velmi ikonické podoby. A kdo se nebavil nad parádně sestříhanou a nahláškovanou auto-godzillovou honičkou, ten s odpuštěním snad není normální. Dříve nadšení, dnes a s přihlédnutím k epickému Edwardsovu remaku pouze taková malá neškodná radost.. 3 a 1/2* (26.05.2014)

Já ten film prostě zbožňuju:) Mistr velkolepých katastrofických eposů Roland Emmerich ukázal, že v Hollywoodu musí do budoucna počítat s tím, že New York od něho schytá pořádné destrukce. Příběh, zpracování, perfektní hudba Davida Arnolda, skvělý scénář a dialogy. Godzilla přináší zároveň i zábavnou podívanou, aniž by humor působil směšně, či přehnaně. A ten casting!:) Roztomilý vědec Niko Tatopoulos v podání Matthewa Brodericka, odvážný Viktor v podání Hanka Azarii, charakterní "pojišťovák" z majetkové pojišťovny La Roaché, Francouz Philippe Roaché, jehož ztvárnil Jean Reno, či "seš prostě moc hodná" Audrey v podání Marii Pitillo. A pro mě také skvělé postavy sympaťáka seržanta O'Neala (ten je prostě nejlepší:) či plukovníka Hickse v podání Kevina Dunna. Když ho v nějakém filmu spatřím, už napořád si ho budu pamatovat jako "plukovníka z Godzilly." A samozřejmě hlavní gigantický hrdina, samotná Godzilla, které jsem vždycky fandila a proto nemám ráda její tragický konec. Její zpracování je dokonalé. Její vzhled působí tak realisticky a skutečně jako třeba dinosauři v Jurském parku díky tomu, že tvůrci si, kromě použití zeleného plátna, především vyhráli s animatronickými částmi Godzilly. Efektní podívaná, kterou jsem prvně viděla v době, kdy jsem ještě netušila, kdo je to Roland Emmerich. Parádní song Come With Me od Puffa Diddyho se mi líbil léta předtím, než jsem vůbec věděla, že je to původní píseň od Led Zeppelin:) Jeden z těch filmů, které znám téměř nazpaměť a na které se dívám zásadně s dabingem, ten je dokonalý. "Zase nějaká přehlídka." - "To nebude přehlídka.", "Kde jsi ho našel?" - "Je z Francie.", "Měli bychom jít." - "To není špatný nápad.", "Vypadá to americky.", "Vy neumíte mluvit?" - "To si piš, kámo." 😁 (11.07.2006)

Godzilla je trhák, leč lehce diskutabilní. Vážně se nedá brát nikdy ani trochu. Bohužel se někdy tak tváři (hudba, scénář). Nicméně vzhledem k hercům a k celkovému náboji/vyznění je vidět, že byli všichni na place po většinu času ve velké pohodě. Technicky velmi proměnlivé - téměř dokonalé statické záběry Godzilly ve městě střídají okatě počítačové scény rychlých naháněček mezi mrakodrapy. Logicky je film naprosto vedle (Godzilla pohybující se v podzemních tunelech?), ale jako zábavná oddychovka a přehlídka všech možných a nemožných efektů proč ne. Zdevastovaný Manhattan se zase tak často nevidí. Emmerich chtěl pobavit, nikoli postrašit. (07.05.2005)

Tak tady soudruzi, tady totiž přestává veškerá legrace. Ohromná Godzilla uhýbající před raketami, to už je trochu moc. A to provrtávání podzemí a baráků bez jakéhokoli narušení statiky, toho jsem měl být ušetřen. Navíc to ani technicky není nic moc, takže ani coby akční film to nefunguje. Update po letech Nevím, zda je to dáno předvečerem silvestra 2010, leč nějak jsem si řekl proč to házet do odpadu, když je to tak převesele blbé. (11.04.2006)

"Jsme v jeho tlamě. Jedete špatným směrem." Přerostlé ztopořené ještěrky nemám příliš v lásce a jejich neustálým remakům příliš nerozumím, ale nemám nic proti tomu občas vypnout mozek a nechat si projít hlavou nějaký ten vizuální výplach. V tomto případě se to přiměřeně povedlo, neboť jsem se s klidem francouzského pojišťováka díval Godzille přímo do očí, nenechal jsem se od ní zašlápnout, jezdil jsem na jejím ocase a kdybych dostal z režie povolení, tak bych jí porazil na ippon. Zkrátka jsem se s tím vším vcelku vyrovnal, ale na druhou stranu musím vyjádřit zklamání z toho, že ulice Nového Jorku nejsou přizpůsobeny na pohyb Godzilly a hlavně mě zklamalo, že se neobjevila žádná neziskovka, která by se postavila za práva ohroženého zvířete a dostala by dotace na začlenění tohoto migranta do společnosti. Pryč s xenofobií a rasismem. Přivítejme mezi sebou ještěrky, které přišly obohatit naši společnost a ony nás potom možná nesežerou. (19.02.2017)