Zdrojový kód

Těsně po dokoukání jsem byla nadšená z inteligentního, stylově natočeného, odsýpajícího sci-fi ve stylu, který se dneska už moc nenosí. Při jeho sledování nebyl čas přemýšlet o tom, jestli všechny časové paradoxy a "vědecké" otázky dávají smysl a to přičítám jen ke cti tvůrcům, protože dokázali od začátku do konce udržel neuvěřitelné tempo a napětí. S odstupem času ale člověk začne trochu přemýšlet a najde v příběhu nejednu logickou mezeru, ale komu to vlastně vadí, když jste se tak výborně bavili? Doufám, že Duncan Jones bude v nastoleném směru pokračovat i nadále a v budoucnu nás překvapí nejedním výborným sci-fi. (07.09.2011)

Našláplý úvod s přelety nad městem a předzvěstí věcí obrovských (boží soundtrack!) téměř vrací mysl do devadesátek, už chybí jen ten John McClane. A i když ta nostalgie postupně ubývá na vrub současného look&feelu, nikdy doopravdy nezmizí. Samozřejmě nechybí nějaké to ale: Duncan Jones má k dispozici látku na jednu krátkou povídku. A ví to moc dobře. A snaží se ze všech sil, aby to nešlo prohlédnout. Past zvaná pointa nakonec předčasně sklapne a ke slovu se zákonitě dostává materiál, která musí naplnit kvóty hollywoodských "thrillerů s dojezdem" (a hlavně kvóty stopáže celovečerních filmů). Na moment zamrzí, že ten potenciál nešel mnohem výš, ale nakonec to vůbec není takový problém. Jones totiž netlačí na pilu a plynule přeřazuje na mód "upřímného thrilleru", kde působí něuvěřitelně sebejistě. A baví s velkou grácií. Výsledkem je příjemný "rychlý film", který zbytečně neopakuje, netáhne se, a říká jen to podstatné - a i když to podstatné už zaznělo v jiných filmech a nic zásadně nového se tu neodehrává, slovy hudebních znalců prostě "šlape jako máloco". Slabší, ale velmi radostné čtyři za tenhle mírně nedomrlý, ale po všech stránkách velesympatický zážitek. Gyllenhall by s přehledem utáhl roli Bournea (prosím prosím). (01.04.2011)

Obsahuje spoilery. Paradoxy cestování časem se obvykle řeší dvěma principy. Jeden, který vidíme zde, je postaven na nekonečném množství realit, kdy se každá změna projeví v jiné realitě (jak to vysvětluje Eso Rimmer v epizodě Jiná dimenze, jinde třeba ve filmu The Butterfly Effect). Druhej přístup je tzv. Novikovův princip sebezachování, kterej je zobrazenej třeba ve filmu Dvanáct opic. Tenhle druhý přístup mi přijde logičtější, i když v možnost cestování časem pořád nevěřím (viz jakýsi Einstein a nepřekročitelnost rychlosti světla). Nicméně na obou přístupech mohou být postavené zajímavé nápady. Ale bohužel, Duncen Jones, po filmu Moon režisér s pověstí obnovitele SF žánru, v tomhle filmu podle mě nevytěžil námět tak, jak by se dalo, navíc film obsahuje několik poněkud pochybných věcí. Film jako takový je natočen výborně, Gylenhaal, Monaghan i Farmiga jsou sympatičtí, je to svižné a zábavné. Ale. Když pominu tu angažovanou zápletku s terorismem, klíčí mi v hlavě otázka, jak k tomu přijde ten chudák učitel? Nějaký Stevens mu v jedné z realit vleze do hlavy a přebere mu život i holku. BTW jak v téhle realitě vlastně funguje dál i po těch osmi minutách. Kdyby to skončilo tak, že se zase ve svém těle probere Fentress, zdálo by se mi to jako lepší zakončení a asi bych sáhl po čtvrté hvězdě. Škoda. (24.04.2011)

Stejná premisa, jak v Na hromnice o den více, ale to byla větší sranda. Zdrojový kód je docela fajn, ale vůbec jsem nebyl napjatej. Prostě protože mu v podstatě o nic nešlo. Záchrana miliónů anonymních Američanů někdy v budoucnu mi je fakt u zadku. Gyllenhaal tam prostě na nekonečno pokusů nakonec atentátníka odhalí a ani tam nedělá moc píčovin, když už to není napínavé. A nějaká katarze se u mě fakt nedostavila. Jasně, rád pokecám s kámošema o tom, co měl znamenat ten úplný konec. A ten nápad a námět na film stejně jako Gyllenhaalův výkon jsou fakt super. Jenže mi to prostě nějak nesedlo. (03.07.2011)

Vhoďtě do mixéru Inception, trochu Matrixu a třeba Daybreak (Butterfly efekt, Na Hromnice o Den Více, nebo prostě podobnej film, kde se děj točí kolem neustále se opakující události) a dostanete tenhle film. Dívalo se na to pěkně a dokázalo mě to udržet u obrazovky, ale ve výsledku sem postrádal špetku originality. Kdybych cestou z kina neshlídnul bitku houmlesů, tak bych byl možná celkověz večera lehce zklamanej. (10.07.2011)