Hodinka

(I.) Miluji Bena Whishawa a uhádla sem krtka, cha! Retro (konec 50. let aka nejkouzelnější období ever), špioni, novináři a odkazy na Iana Flaminga, to mě musí bavit. Nepolopatičnost, zhuštěnost a vůbec mi to trochu připomíná Tinker Tailor Soldier Spy. (II.) Ještě víc miluju Bena Whishawa a jak jsem si v první sérii pořád říkala: jenom ať ho nezabijí, tak tady sem si to říkala taky. Tak teď prosím BBC, aby natočili další sérii a aby SPOILER se z toho Whishaw ve zdraví vylízal a nebyl hloupý nebo ochrnutý, by se mu po těch schodech v bytě blbě lezlo. V BBC mají výtah. KONEC SPOILERU. To je ale blbý komentář! Děkuji Douglasovi (ne za ten komentář), že sem na to musela koukat. (23.03.2013)

James a Moneypenny s v obrovským zoskupením známych britských hercov. V živote som nevidela toľko subtle narážok a vyznaní od mužského hrdinu, často videných len divákom, ako tu. Škoda, že to nepokračuje. Vyvíjalo sa to odvážnym smerom. Poukazujúc na podplatiteľnosť a nevierohodnosť vlády a iných verejných činiteľov. Možno by to mohlo byť v tomto smere rovnako zaujímavé a nové ako Homeland. "I hate you too." (17.11.2013)

Tohle byla neskutečná pecka ze zákulisí BBC. Vymazlenej vizuál 50 let. Odkazy na Fleminga, MI6, Casino Royal.... No prostě konverzační delikatesa z prostředí novinářů, zpravodajských služeb, špinavé politiky, korupce, prostituce, pornografie a tak bych mohla pokračovat. Samý fajnový sviňárny z lepší společnosti. Nesmí chybět vyšperkovanej, dekadentní hampejz, kde se kujou takový pikle, že se jeden nestačí divit. Ben je tady geniální a táhne za sebou celou řadu známých ksichtů britské TV tvorby, které vždycky ráda vidím. První série je umirněná, jen tak přešlapuje, naznačuje a ke konci nabere páru, aby v druhé hned ze startu nabrala zběsilé tempo, které vygraduje ve strhující finále, v kterém je Hodinka po čertech krátký čas a já jsem nechtěla, aby zkončila. Mám pocit, že se zamýšlela třetí série, ale bohužel to nedopadlo. (15.01.2021)

Tvůrci se mohou stavět na hlavu, ale přirovnání k zámořským Mad Men chtě nechtě sedí, ne že ne. Což nijak nevylučuje, že má The Hour stylem, konceptem i průběhem (a ostatně i vyústěním) mnohem blíže k jinému seriálu; a to sice ke State of Play, jejímž je stylovým padesátkovým „prequelem“. Co zarazí je, že ač jde o typ seriálu, který stojí a padá s herci (a všichni zde hrají jak z partesu) a kolektivním výkonu, tak i přesto si to Whishaw naprosto krade pro sebe. První série je přes svou pozvolnost strhující jako máloco v žánru; speciálně pak závěrečná epizoda je majstrštyk hodný glorifikace. Druhá série pak je sice neméně kvalitní, ale již není tak konzistentní. Oproti Suezské krizi z první řady se zde řeší univerzální témata (xenofobie, korupce, strach z nukleárních střel a mnohá další), ovšem snaží se to honit možná až příliš zajíců a v (ne)závěru je to poznat. Mám-li parafrázovat jednu z postav tak druhá řada „nalákala na příběh, který neodvyprávěla“. Nutno však podotknout, že vinna padá spíše na utnutí seriálu než na neschopnost tvůrců. | S1: 5/5 | S2: 4/5 | (07.10.2013)

Tak trochu nechápu, o co tu jde s těma "odpadama"?? (počátkem listopadu to tu má 48%) Jestli někdo nemá nervy na kvalitní zápletku, dialogy a herce, tak je mi ho mocně líto, když si k tomu přidáte světové události roku 1956, tak nemusíte být politolog či historik, aby vás to zaujalo, stačí nebýt ignorantskej nevzdělanej dement (ano, očividně jsem vytočená z těch nefér "odpadů" některých dementních uživatelů csfd). Ono kritizované pomalé tempo je alespoň v mém případě preferovanější než polopatický americký akčňák, kterému dochází dech po pár dílech, tady po pár dílech zjišťujete, že všechno mělo smysl a že ona zdlouhavá neakčnost vlastně byla dost akční, akorát že né polopaticky. Já si tohle zatim docela užívám jako každej jinej televizní klenot od BBC. Pro mě osobně jsou velikým plus herci, jelikož pro onu famózní trojku mám mimořádnou slabost. Jen tak dál. (02.11.2011)