Saulův syn

Působivé zobrazení praxe vyhlazovacích koncentračních táborů. 1) Film je o práci a životě příslušníků Sonderkomanda v Osvětimi. Něco takového jsem dosud neviděl._____ 2) Příběh je vyprávěn z pozice člena Sonderkomanda, vězně Saula. Vidíme vždy jen to, co vidí sám Saul, věci z jeho pohledu, z jeho úhlu, jeho vnímáním. K tomu režisér: We didn't look for a hero. We wanted a marginal figure, someone more low key and normal, because previous films about the Holocaust all dealt with abnormal, exceptional characters who wanted to survive. However, the camps were not about survival; they were about death and to survive was an exception. What we looked for was inner survival and this is linked to the story of the boy. This quest does not make sense to anybody but him, though we hope it does to the viewer. For this reason, I focused on the Sonderkommando. What I liked about that group was that it was very real, concrete, and tangible; it explains and describes things in a normal way, it explains how a death factory functions with its organization, rules, shifts, and hazards._____ My film is not about survival; it is about the reality of death. Survival is a lie, it was the exception. A ještě Röhrig: 2 out of 3 Jews died and most movies are about the lucky third. We wanted to make a movie about the norm._____ 3) Tvůrci používají především čistě filmové prostředky. Moc se v něm nemluví, přednost mají obrazy a zvuky._____ 4) Snímek pomocí specificky vedené kamery nechává prostor pro divákovu představivost. Je to jako čtení knihy. Filmy většinou na tento aspekt tvorby zapomínají, dávají přednost doslovnému zobrazování. K tomu režisér: We tried to be very restrained. Cinema seems more and more keen on giving more and more. I think less is more and the right way was to rely on the imagination of viewers to reconstruct something that cannot be reconstructed. For them to create in the mind the experience of the extermination camp._____ 5) Celá mašinerie vyhlazování funguje bez výrazného zřejmého úsilí ze strany dozorců. Není je ani moc vidět, mluví jen minimálně. Hlavní tíha výkonu celého systému je na vězních a jejich kápech. K tomu Röhrig: We want to let the world know that this extremely cold-minded, suffocating system basically was interested in one thing: How can we kill the most Jews with the involvement of the least Germans? How can we disassociate from our actions so that the actual murderers are both physically and psychologically removed from the outcome of their deeds?_____ The Red Cross ambulance car was driven by a Jew, the Nazi came out in a well-ironed uniform, put a gas mask on, got the poison and threw it out into the hall and then left. He didn't have to face the screaming, he didn't have to deal with the stench of opening the door of the gas chamber, he didn't have to take the golden teeth out, burn the hair, cut the bodies, pulverize the pelvis bone. The whole thing, the dirty work so to speak, was left to the Jews._____ I think it's a tremendously important thing to show to the world now for two reasons:_____ One is because the survivors are dying, so we're losing the living link to what happened, and I think the awareness of the Holocaust might fade in the coming decade. That would be tragic, not because it's a parochial Jewish issue, but because we're talking about a genocide, it's a human event. The target could be someone else next time, and it has been throughout history if you look at Cambodia, Rwanda, Darfur and the rest._____ The other is because of the technology that develops right now. We are in the state where there is no Sonderkommando left. The Sonderkommando that militaries are using now are softwares. The distance between the murderer and the murdered is even greater now. It's people operating at an underground base with a mouse in their hands, and they click and then some building far away somewhere is being bombed down. It's even further now, which means people do not feel the responsibility for their actions one bit._____ 6) Film zobrazuje pro mnohé diváky překvapivý chaos, který v Osvětimi panoval. K tomu režisér: I wanted to convey something of the fact that the camp was a mixture of chaos and organization, something that you cannot really see in movies because movies, usually they talk about how well organized the camps were. But actually the camps were chaotic. They were a mixture of languages and noise and death would be around but you, as a prisoner, you wouldn't know when you would be dead or when you would be alive. And this is something - the lack of predictability that's in the experience of the prisoner is something that has never been, you know, communicated. So I - we wanted to immerse the viewer in the experience of the main character._____ 7) 38letý režisér László Nemes žil 14 let v Paříži a v 26 letech se vrátil zpět do rodné Budapešti. Vystudoval dějiny, mezinárodní vztahy a politické vědy. Na filmové škole v New Yorku nevydržel ani rok, protože se mu nelíbila. Jiné filmové vzdělání nemá. Natočil 4 krátkometrážní snímky (1999 - Arrivals, 2007 - Türelem, 2008 - The Counterpart, 2010 - Az úr elköszön) a 2 roky pracoval jako asistent režiséra Béla Tarry. Saulův syn je jeho celovečerní debut._____ 8) Přesvědčivý 48letý Géza Röhrig (Saul) žije v Riverdale ve státě New York se ženou a 4 dětmi. Vyučuje judaistiku. Napsal 8 sbírek básní a v roce 2015 měl rozepsaný první román. O filmu říká: Chtěli jsme udělat film, který by oponoval všem hollywoodským disneyovským dílům, která jsou založena na tom, aby byla ziskova, takže aby přiměla masy koupit si lístek, snaží se je rozbrečet a pak jim dát happy end. U takto tragického tématu to můžete udělat jedině tak, že zfalšujete fakta, zfalšujete realitu, protože ta by sama o sobě lidi do kina nedostala. Chtěli jsme se zaměřit na lidi, kteří svůj příběh vyprávět nemohou, protože jsou mrtví._____ 9) Spoiler. Saul nepoznal v nalezeném chlapci svého syna. Racionální bylo bojovat proti nacistům (zde tedy propašovat ven fotografie). Saulova mysl otupená prožitým peklem už takto neuvažuje. Absurdním chováním se Saul staví proti historické absurditě masové genocidy a současně nachází vykoupení ze své (domnělé) spoluviny. Vidíme to i na jeho závěrečném úsměvu v úkrytu._____ 10) Původním záměrem režiséra bylo natočit film ve Francii a o francouzských Židech. Na plánovaný mezinárodní projekt se mu však nepodařilo získat partnery ani peníze (ve Francii, Izraeli, Německu, v Rakousku) vzhledem k údajné riskantnosti díla. Nakonec film zaplatil Maďarský národní filmový fond. Neprohloupil. Film má obrovský úspěch po světě a investované prostředky se (zatím) vrátily více než pětinásobně._____ 11) Výstižný koment: gudaulin*****, TroiMae****, Hwaelos*****. Zajímavý koment: Shadwell**. (09.02.2019) (méně) (více)

Pár slov o tom, proč je tenhle film po formální i obsahové stránce podprůměr a proč je špatné tomuhle podprůměru propadat a dávat Oscary. ____ Co se formální stránky týče, tak někteří filmaři zjevně pořád žijí v iluzi, že dlouhými záběry vtáhnou diváka víc do děje. To platí možná tak v nějaký FPS hře, ale ve filmech tyhle dlouhý záběry nevedou k větší sugestivitě, autenticitě či realističnosti, ale naopak diváka ruší, protože je to nepřirozený a protože jak známo ve filmech to je spíš tak, že se realističnosti dosahuje zcela nerealistickými prostředky. Příkladem jsou zvuky (nikdy se nenechává zaznít vše, ale jen to potřebný), anebo střih (režiséři jako Scorsese nechají sjet scénu třeba desetkrát a poté tu scénu ve střižně seskládají ze záběrů ze všech těch deseti jetí, čímž ovšem dosáhnou větší působivosti). Tudíž představa, že když mám závažný téma jako holocaust, tak ho podpořím dlouhými záběry, kterými vtáhnu diváka přímo do děje, je iluzorní. Dlouhý záběry fungují pouze jako výjimka z pravidla, když je použiju párkrát jako třeba Cuarón, ale když se z toho stane koncept celýho filmu jako v případě Hitchova Provazu nebo dramatu Victoria (2015), je to skoro vždycky průšvih. Bohužel diváci i kritici mají dlouhodobě pocit, že každý film s dlouhými záběry je automaticky kvalitní, zatímco každý rychleji stříhaný film je automaticky míň kvalitní. Tak to samozřejmě není. Je nutný to posuzovat vždy individuálně film od filmu. Že si někdo nandá holinky naruby, z něj jednoduše nedělá punkera, jak víme, stejně jako nedělají dlouhý záběry z filmu umění. Kdo to neví, tomu třeba připomenout, že nejdelší záběry jsou de facto v pornu. Samozřejmě se tu nabízí protiargument, že v případě Saulova syna mají dlouhé záběry ilustrovat a zprostředkovat to, že když jste se octli v koncentráku, měli jste jen velmi omezené množství informací o celém prostoru a fungování tábora. Faktem rovněž je, že zprostředkovat jeden příběh hlavní postavy, jejího vnímání a chování tak, jak to činí Saulův syn, je dobrá myšlenka, ale to provedení je zkrátka nedostatečný. Mimo to členové Sonderkommanda jako relativně privilegovaná vrstva v koncentračních táborech byli sice už dopředu odsouzení po cca 4 měsíčních k smrti, nicméně měli rozhodně větší přehled o celé situaci v táboře než běžní vězni, tudíž přisuzovat hlavní postavě nějaký extra rozostřený vnímání okolní reality není přesný. Hlavně mám ale pocit, že ten film není nijak extra zrežírovaný a že těží zejména ze silnýho tématu nakroucenýho (pivo se čepuje, zmrzlina točí, filmy kroutí) rádoby sugestivním stylem dlouhých záběrů. Laszlo Nemes prostě není ani nový Béla Tarr ani nový István Szabó. Je to mladý kluk, který za sebou nic nemá a soudě podle tohohle filmu nemá nic ani před sebou, aniž mu teda přeju něco špatnýho. Ale to si povíme za 15 let. O kšeft nebude mít určitě nouzi, protože festivalový filmy jsou stejný byznys jako ty komerční a v radách a různých fondech seděj povětšinou nekompetentní jedinci, co na filmy jako Saůluv syn peníze rádi odklepnou, než aby podpořili něco smysluplnýho a skutečně odvážnýho. Na závěr podotýkám, že kdyby někdo namítal, že Saulův syn vyjma dlouhých záběrů pracuje přece i velmi důmyslně se zvukem, tak s vědomím toho, jak mimořádně důležitá je ve filmech audiální stránka (hudba, zvuk, mix), říkám, že film je pořád primárně vizuální umění. Říkáme pohyblivé obrázky, jdu zhlédnout (nikoli shlédnout, please). Neříkám jdu si poslechnout film. ____ Co se problémů s obsahem tohohle filmu, tak jednak podkladem pro scénář je jakýsi sborník textů seskládaný ze zápisků různých členů Sonderkommanda, tedy celkem věrohodný, ovšem pořád velmi problematický zdroj nesourodých textů. Za další hlavní postava se chová doslova jako šílenec, jako nějaký rambo, kterému by SS-áci ve skutečnosti nejméně desetkrát prohnali kulku hlavou za to, co ve filmu provádí a jak neobezřetně si počíná. Rozumím tomu, že hlavní postava je vlastně mrtvá, jinak řečeno že ten otec opustil živé kvůli mrtvým, respektive kvůli svému synovi, takže je mu už všechno jedno. Stejně tak lze asi kvitovat, že tu máme příběh nikoli přeživšího hrdiny, nýbrž bezejmenného mrtvého, nicméně i tak je chování hlavní postavy iritující, zvlášť když si tvůrci dali očividně záležet na historické věrohodnosti kulis a povinných klišé scén, jako jsou sprchy, zabíjení židů u vyhloubených příkopů či pořizování skutečně dochovaných fotek. Faktem ovšem je, že kdyby chtěli být tvůrci skutečně originální, neumístí film do nejprofláknutějšího symbolu holocaustu, Osvětimi, když daleko vice židů pochodovalo do plynu v jiných německých továrnách na smrt a ještě víc židů bylo zastřeleno v okupovaném Polsku, Lotyšsku, Litvě či v Sovětském svazu. (28.02.2016) (méně) (více)