Režie:
Agnieszka HollandScénář:
Štěpán HulíkHrají:
Táňa Pauhofová, Jaroslava Pokorná, Petr Stach, Igor Bareš, Vojtěch Kotek, Adrian Jastraban, Patrik Děrgel, Ivan Trojan, Jenovéfa Boková, Denny Ratajský (více)Obsahy(1)
Po seriálu Terapie, který vyvolal příznivé ohlasy u kritiky i u diváků, HBO Česká republika pokračuje v tvorbě vlastních hraných děl. Dalším původním projektem, který vznikne v režii světoznámé Agnieszky Hollandové, je třídílné retro Hořící keř, inspirované skutečnými událostmi i reálnými postavami. Scénář dramatu o alarmujícím činu Jana Palacha, osudech jeho blízkých a počátcích normalizace v posrpnové ČSSR napsal Štěpán Hulík... Děj začíná Palachovým sebeupálením v lednu 1969 a líčením rozjitřené atmosféry v tehdejší společnosti. Události se zdramatizují po skandálním nařčení od poslance Viléma Nového, který Palachovo sebeobětování zlehčoval na stranickém mítinku v České Lípě lživým prohlášením o takzvaném studeném ohni. Hlavní postavou vyprávění je skutečně existující advokátka Dagmar Burešová, která jménem Palachových příbuzných podala na Viléma Nového žalobu na ochranu osobnosti. Charakterní právničku, jež přijala zastupování klientů ve zdánlivě beznadějném soudním procesu a trpělivě sháněla důkazy v jejich prospěch, ztvární Tatiana Pauhofová. JUDr. Dagmar Burešová za normalizace obhajovala pronásledované disidenty a po listopadu 1989 se stala ministryní spravedlnosti. V letech 1990 – 1992 zastávala funkci předsedkyně České národní rady. (HBO Europe)
(více)Videa (3)
Recenze (887)
Napovídalo se o něm mnoho, výsledek nakonec naplnil ohlasy. Zvlášť když má převýraznou tuzemskou příchuť, to potěší o to víc. Než se schoval srp a kladivo, dělo se tu hodně prasáren. Poměr sil byl předem daný. Třídílné televizní drama, které natočila polská režisérka Agnieszka Holland, je sakra ambiciózní. Dalo by se o něm rozepsat na několik stran, ale tentokrát bude lepší, když si každý přímo při projekci vytáhne to své. Ať to bude naléhavý scénář mladého autora, spolehlivá režie umně analyzující nelehkou dobu, velkolepá kamera Martina Štrby nebo přesný casting, kdy bez výjimky potěší proklepnutá jména Pauhofová, Trojan, Huba nebo Budař, stejně jako civilně úsporná Palachova matka (Jaroslava Pokorná). Naléhavé, objektivní, emotivní, tíživé, stále aktuální a hlavně nepolopatické. ()
To musela být hrozná doba. Slušní lidé byli na potkání preventivně třískáni tonfami, za každým z nich se tiše plížilo několik vozidel STB a zrůdní komunisti jen udávali a udávali bližního svého. Ale kam se všichni ti zlí lidé vypařili? Já je nějak nemůžu najít. Není to divné? A není divné, že film, který se tváří jako věrné zobrazení historické události (ale je to pořád jenom film nikoli skutečnost), nám vyprodukovala americká stanice HBO? V podstatě je mi líto všech, kteří tu dobu nezažili a tudíž jen obtížně mohou odhalit skutečnost, že s nimi někdo manipuluje. Tehdejší doba byla prostě úplně stejně „zkurvená“ jako ta dnešní, jen je do ní potřeba občas trochu kopnout, aby se z nezaměstnanosti, bezdomovectví, dávek pro nepřizpůsobivé, přítomnosti zahraničních mafií a jiných vymožeností dnešní doby zbytečně nedělal nějaký problém. Co se týká Hořícího keře, tak mne tedy vcelku spolehlivě nudil svou strojovou patetičností, ale na druhou stranu ve mně vzbudil zvědavost, kdy se něco natočí o Zdeňkovi Adamcovi a Romanovi Mášlovi, kteří se v roce 2003 upálili na protest proti stavu naší společnosti. Nebo Palachovci byli hrdinové a jejich následovníci pouze nemocní lidé? ()
Těžko na tomhle filmu hledám šrám. Nejvíce mě vyděsila plíživá normalizační destrukce duše. Z dnešního pohledu jsou hranice mezi dobrem a zlem vidět poměrně jasně, ale tehdy, když byla minulost ještě současností, mnozí sklouzli na "temnou stranu" docela nepozorovaně, třeba jen pro snahu ochránit své nejbližší. Cesta pak vedla od kompromisu ke kompromisu a nakonec ke zlomenému svědomí. Agnieszka Holland mi připravila mocný apel vůči mravní ukolébanosti. Burcuje mě, abych si dával pozor na všechny snazší, příjemnější a bezpečnější životní volby, za něž se platí byť jen trochu nahrbenými zády. ()
Jak píše Verbal, všude prdel o dvou půlkách, jen u nás je k tomu i trojitá brada A k filmu? Nelíbil se mi. AH (zvláštní shoda:-)) je přeci jen Polka a ženská, takže trochu jinde. Příběh největšího českého tragidebila, který se upálí, protože chce vyburcovat národ vepřových brad a umaštěných zátylků, měl točit někdo jiný, třeba Troška ()
Dva nejtěžší úkoly, tedy vyhnout se bezmyšlenkovité obžalobě a nespadnout do Hledání ztraceného času, vyšly na jedničku. Od poznávání jednotlivých charakterů jsem se přes snahu o alespoň částečné porozumění těm zápornějším z nich dostal až k momentu, kdy jsem visel na každém slově či gestu Pauhofové i Pokorné a jen si přál, aby tenhle příběh mohl mít jiný konec, než jaký mu dějiny určily. Jen mě mrzí, kolik motivů si na svá bedra bere ve studentské linii Vojta Kotek. Je jich totiž až příliš a co hůř - nedokáže jediný z nich uhrát se ctí. ()
Galerie (91)
Zajímavosti (44)
- Scénář byl v HBO přečten a schválen za 1 měsíc. (hippyman)
- V scéne, keď za Jiřím Palachom (Petr Stach) príde večer poštár, aby mu oznámil, že má telefonát z Prahy, v pozadí hrá pesnička "Nechoď do kláštera" od súrodencov Ulrychových, ktorá síce bola nahratá 5 dní pred jeho upálením, za tak krátky čas ale nemohla byť schválená, vydaná na gramoplatni a uverejnená v rozhlase. (BlueNeon81)
- Mezi černobílými scénami je možné vidět i skutečné záznamy z roku 1969. (karlik4801)
Reklama