Americký sniper

Po hudební retro lahůdce s názvem Jersey Boys, natočil veterán Clint Eastwood v roce 2014 ještě jeden životopisný snímek - válečné drama Americký sniper. Příběh odstřelovače Chrise Kylea, kterého výborně ztvárnil Bradley Cooper, jsem až dodnes prakticky neznal a jsem rád, že jsem se s ním mohl díky tomuto filmu seznámit. Eastwood zde střídá scény z Iráku a ty civilní a tak poznáváme Chrise jako muže dvou tváří. Nejprve je to trochu nesmělý, sympatický mladík, který se přihlásí k jednotkám SEAL a projde náročným výcvikem. Stane se z něho zarytý vlastenec a válka ho pak změní natolik, že je pro něho strašně obtížné vrátit se do života a být dobrým otcem i manželem. Když už se zdá, že ho jeho válečný syndrom opouští a začíná znovu nacházet štěstí a radost ze života, tak... Je určitě dobře, že se režie chopil právě Eastwood a ne Spielberg (kterého mám jinak v oblibě), protože se bojím, že by z filmu udělal spíše uslzené, rodinné drama. Clint ale vůbec nestárne, neustupuje od svého způsobu vyprávění. Je to pořád ten drsný a nekompromisní režisér a zde to opět prokázal. Některé scény jsou tak silné (např. vrtačka, zastřelení dítěte, telefonát s manželkou za zvuků střelby, dobře zvolený závěr), že jsem žasl nad tím, co je možné natočit a co si musí někteří lidé prožít. Absence hudby (až na výjimky) není vůbec na škodu, film díky tomu působí syrově a realisticky - prostě žádný patos a ždímání emocí za každou cenu zde nenajdete. Americký sniper je již šestý Eastwoodův snímek oceněný minimálně jedním Oscarem, což je hodno velkého uznání. Ve Spojených státech film rozlámal divácké rekordy a ve mně zanechal hlubokou stopu. Potlesk vestoje, opona dolů. (27.02.2015)

Životopis legendárního texaského odstřelovače Chrise Kylea, který měl na pažbě okolo 150ti zářezů. Z Eastwooda je na stará kolena hitmaker (za víkend 90 milionů!) a velmi umírněný válečný režisér. Killů jako takových není moc, jsou úsporné, realistické a sám Kyle je ani nepočítá (to je ale frajer). Asi díky tomu, že už všichni víme jaký byl Irák fraška se tady nikdo nepitvá v politice. Prostě klasická naháněčka hadrových hlav s decentním duelem v pozadí. Snímek se na oko tváří, že samotné odstřelování nehraje hlavní roli, ale je to právě konflikt s Mustafou a nahánění Řezníka, které pomáhají divákovi v orientaci v jednotlivých turnusech. Za něco takového Eastwoodovi velké díky, protože klasický vývoj NAVY SEALa už tu byl nespočetně-krát a podaný zábavnější formou. Přeměnu z člověka na robota a zase zpátky zvládá Cooper velmi přesvědčivě, v klíčových momentech nepůsobí jako hrdina, ale jako psychopat. V těch jeho chladných modrých kukadlech je vidět mrtvá duše (proto má Kyle skoro pořád sluneční brýle). Takový HURT LOCKER tohle nemá, proto asi funguje mnohem lépe. Emoce působí uměle, na druhou stranu finále působí velice dobře, smutně, i když trochu rozostřuje hlavní ponaučení. P.S: Sám jsem velkým fandou Punishera a vážně jsem si užíval scénku o "grafické novele". Zbroj a zásobníky s nasprejovanou lebkou vypadali zatraceně dobře. Hooyah! (19.01.2015)

Eastwoodův přesný zásah, u kterého se asi bude obhajoba amerického způsobu uvažování zaměňovat za patos, vyniká především v tom, že i přes podstatnou část stopáže strávenou na bojišti, si dovede uchovat civilní atmosféru a Kyleův neobyčejný „skill“ dává k dobru spíše jen tak naokraj, protože v jádru hlavní hrdina zůstává tím ryzím americkým rednekem, který ve výtečném Cooperově obtloustlém podání texasky žvatlá o obraně vlasti, a přitom víte, že to myslí s bezelstnou upřímností; délka a hluchá bratrská linka je to jediné, co tomu lze vytknout, protože takhle chtěl vypadat i J. Edgar. (18.01.2015)

Film je rozdělen na dvě části. Jedna se odehrává v Iráku a druhá v domovině. Když pominu skutečnost, že Bradley Cooper hraje svojí roli naprosto precizně, tak musím dodat, že všecko ostatní je tu naprosto špatně. V Iráku se toho totiž děje hrozně málo. Pár zásadních scén tu je, ale to k dobrému filmu rozhodně nestačí. Třeba ta první scéna. Ta je přímo mistrovská. Jenže v tom nejnapínavějším se všechno protne a najednou to Clint sestřihne s minulostí a životem ve Státech. Celé napětí v ten moment klesne a mně nezbývá, než sledovat, proč vlastně Chris do toho Iráku odjel. Po delší době to začne mít spád a mně najednou dojde, že tenhle film nemá vůbec žádné emoce. Chris je v Americe, pak v Iráku, následně se vrátí do Ameriky a opět zase skončí v Iráku. Emoce vlastně žádný než nějaký. To Hurt Locker zvládal naprosto s přehledem. Tady mám problém každou další scénu vůbec dokoukat. No....byl jsem zklamaný. Čekal jsem, že Americký Sniper bude něco v duchu dnešních pseudo válečných filmů jako jsou právě Hurt Locker nebo Mariňák, ale ve své podstatě jsem dostal naprosto rutinní záležitost, která nezaujme příběhem ani prostředím. (06.02.2015)

Americký sniper nepojednává o fyzickém utrpení uprostřed bitevní zóny, nýbrž spíše o diametrálně odlišných pohledech, kterým je válka v Iráku vystavována jednak ze strany nic netušících amerických občanů v zámoří, jednak z pozice přímých aktérů krvavých bojů, a také o pochybných motivacích, které vedou řadu mladých Američanů vstříc vysněné "službě vlasti". Eastwood sice pracuje s velmi obecnou filmovou rovnicí, když jeho hlavní hrdina přichází do války pln nadšení a vlasteneckých přísah a nakonec odchází coby zlomený muž, který ztratil iluze o cti i existenci dobra, avšak film vyzdvihuje nad průměr neskrývaná nechuť k vlastenectví, které je chabou náplastí na konání či snad oplácení zla, přirozená civilnost emocí, díky níž válečná i psychologická rovina filmu krásně splývá, a samozřejmě Clintův formální génius, který ho ani po osmdesátce neopouští. Vzhledem k tolika oscarovým nominacím se možná vnucuje myšlenka, že Američané mají pro Eastwooda zkrátka slabost, ale já si při sledování Snipera, stejně jako u Gran Torina nebo Million Dollar Baby, uvědomoval, že on si tu oblibu prostě zaslouží... 80% (14.02.2015)