Everest

Everest přináší dobrodužnou výpravu podle skutečné události, natočenou islandským režisérem v nablýskaném, vizuálně úchvatném Hollywoodském kabátku s hvězdným obsazením. Už dopředu od toho člověk tak nějak čeká, že by to mohl být parádní příběh, nabitý emocemi a silnými situacemi. Ale na mě to však jaksi nefungovalo. Ten Hollywoodský kabátek má totiž bohužel několik děr, kterými se ven sypou tradiční klišé a patos, který se srdceryvně snaží hrát na city. Těch děr je sice pár, ale vykonaly své a já se tak při závěrečných titulcích cítila emocionálně zcela nepoznamenaná. Během sledování se na mě nějak nedokázala správně přenést ta beznaděj a ten zoufalý boj o život, jak by správně v tomto "survival story" asi měla. Jake Gyllenhaal už zase lozí po horách, které ani náhodou nejsou "Zkrocené" a už zase mrzne tak, jako tehdy, kdy ho čekal Den poté. Sam Worthington, který mě o svých hereckých schopnostech zatím příliš nepřesvědčil, se mi zde líbil, stejně jako Ingvar Eggert Sigurðsson, jehož jsem už v několika islandských filmech viděla a do role výborně zapadl. Jeho obličej má správně ostře řezané rysy a do drsných podmínek se skvěle hodí:) A John Hawkes mi přijde herecky nedoceněný, zde mi ho bylo docela líto. Ostatní postavy mě nijak zvlášť nezaujaly. Britský Pád do ticha na mě způsobil úplně nejvíc, ze všech horolezeckých snímků, jaké jsem zatím zhlédla. Nejlépe to ve svém komentáři shrnul -bad-mad-wolf-. (16.01.2016)

Každý, ku komu si vytvoríte sympatie, sa dostane do veľkého prúseru. To je jediná dramaturgická ambícia Everestu. IMAXový marketingový produkt, ktorý s širokoúhlym formátom využíva sotva polovicu IMAXového plátna. Načisto priemerný scenár bez jediného pamätihodného dialógu, momentu alebo postavy. Výborné medzinárodné obsadenie prakticky nemá čo hrať, a Gyllenhaalova postava, na ktorú sme sa tešili najviac, dostáva 3x viacej priestoru než v trailery. Vizuál pekný, prostredie Everestu autentické. Efektné zábery zhora na exponované traverzovanie pod Hillaryho schodom. Kľúčovou zbraňou filmu je intenzita výchrice, ktorá vás v kvalitne ozvučenom kine zarazí do sedadla (Dolby Atmos positive). Film chválihodne neprekrucuje realitu, nepatosuje a nezhadzuje sa vlastnou blbosťou (Vertical Limit). Ale tým všetkým sa pýši aj Nordwand, ktorý nezaváňa odbitou štúdiovou zakázkou a naopak s rozprávačským nadšením a záujmom o postavy popisuje historicky významnejší a v dianí dramatickejší výstup na švajčiarsky Eiger (ktorý je čo do náročnosti úplne iný level horolezectva než "choďák" na Everest). (22.09.2015)

Ťažko sa hodnotí snímok, ktorý sa snaží zobraziť niečo, s čím človek nemá žiadne skúsenosti. Za mlada som mal problém vyliezť na jabloň (respektíve z nej zliezť) dnes oberám višňu za pomoci "dvojaka", takže nakoľko je "Everest" skutočne reálnou dobrodružnou drámou, môžu usúdiť akurát "horolezci, horolezkyně, horolezčata", ktorí podstúpili niečo viac, ako len výlet na Vtáčnik. Je to dobrý film, bavil ma, miestami mi dokonca ostalo mrazivo, takže ja radšej ostanem v teple svojho bytu, sem tam si zahrám fucik a možno raz vybehnem kuknúť na Kľak. (20.11.2015)

Nerozhodnost tvůrců, kdo z cca šesti výraznějších postav bude hlavním hrdinou, zřejmě částečně vyplývá z toho, že ve snaze o komplexní pohled na tragédii vycházeli ze vzpomínek všech přeživších a jejich blízkých, namísto toho, aby spoléhali na jeden zdroj (nabízela by se Krakauerova kniha, která ovšem již byla zfilmována jako televizní film Into Thin Air: Death on Everest). Na důkladnější prokreslení postav nezbývá čas a prostor. Jde jen o několik typů, zpravidla tím zajímavějších, čím charismatičtější herec je hraje (suverénní Texasan, lehkovážný americký horský vůdce, zodpovědný novozélandský horský vůdce, skromný pošťák, který si chce splnit svůj sen, milující a pečující ženy…). Přes skicovité načrtnutí postav je důležitá první hodina filmu, kdy jsou nám představovány kromě hrozících nebezpečí vztahy mezi hrdiny, jejich ambice a motivace. Lépe si tak zapamatujeme jejich jména a později i navzdory vrstvě zmrzlého sněhu a tmavým brýlím na tváři rozpoznáme, kdo zrovna křičí na koho. Zároveň jsou srozumitelnější fatální rozhodnutí, která některé z postav učiní (pouto mezi Robem a Dougem) a lépe se orientujeme také v jednotlivých úsecích cesty na vrchol, jež jsou nám s předstihem představeny. Zatímco rozprostřením pozornosti mezi množství postav Everest naplňuje schéma katastrofického filmu, samotné neštěstí zde neslouží k potrestání hříchů, jichž by se nemravné postavy dopustily. Atypicky, zřejmě v úctě k obětem, jde o drama o partě dobrých lidí, kteří se snaží pomoct jiným dobrým lidem (podobný příběh zřejmě brzy nabídne Marťan). Nepřítel, který by mohl být poražen, zde není, stejně tak postava, která by měla na základě prožitého prozřít a prodělat proměnu (kdyby byl vůči své ženě o něco lhostejnější, mohl by tento vývojový vzorec naplnit Beck). Rozhodující je vůle přežít. Na myšlence „musíme si pomáhat“ je něco podobně sympaticky starosvětského jako na striktně lineárním vyprávění bez flashbacku a s jedinou (nepatřičnou) snovou sekvencí. Všechny zprostředkované informace, navenek zbytečné, Kormákur zužitkovává ve druhé, nesmírně intenzivní polovině filmu s úžasným spádem (místy doslova) a jen několika málo sentimentálními momenty (podle nichž je ale strukturováno vyprávění – viz linie s nenarozeným dítětem –, takže nejsou nadbytečné). Neslouží mu přitom k tomu, aby protagonisty konfrontoval s otázkou, která v průběhu filmu zřejmě napadne každého diváka, jenž se horolezectví nevěnuje – proč to dělají? Pravidla hry ostatně od druhé poloviny nestanovují lidé, ale příroda. Cílem je v duchu kinematografie atrakcí (nikoli intelektuálních) okamžitý viscerální prožitek. S odstupem času si uvědomuji, že to není mnoho. Bezprostředně po projekci (IMAX 3D), s doznívajícím pocitem, že jsem právě sestoupil z vrcholku nejvyšší hory světa, mi ovšem přišlo, že nemohu chtít víc. 75% (21.09.2015)

Příjemně civilní, přízemní a i přes přítomnost ženských elementů chlapská podívaná, která patos ždíme z toho, že hrdiny to opravdu bolí a adrenalin se pumpuje jakoby mimochodem, protože se umírá bez velkých gest a návraty z prahu smrti jsou zarputilé do posledního dechu. Casting snad ani nemohl být lepší, protože tihle herci vystřihnou litry emocí a osobních citů i přes telefon, a v audiovizuálním módu je to chvílemi na hraně hypnózy. Rozvláčnější první půlku bych možná upravil nůžkami, ale ta druhá je čistou akční adventurou, která zamáčkne do sedačky až po dojezd titulků. (24.09.2015)