Můj život beze mne

No ano, Sarah Polley tu já mohu :) Faktem je, že se režisérka důsledně vyhíbala lacinému ždímání emocí, ale já bych lehké přitlačení na pilu snesl (opravdu nevěřím že jsem to napsal). Dobrá tedy, neumím si představit (a ani nechci) jaký je to pocit dozvědět se tuto novinu, ale reakce a následné činy se mi nezdály příliš realné. Nevěřím tomu, že je člověk to schopný v sobě udržet. Stejně tak nechápu touhu nechat se do sebe zamilovat někým (neboli zlomit někomu srdce ať má rok nad čím přemýšlet). Téměř pět. (17.04.2009)

To bylo teda utrpení...film měl skvělou myšlenku, ale katastrofální zpracování (aspoň mě to tak přišlo!)..nesympatičtí herci (hlavní hrdinka a její příšerné děti), strašně nelogické jednání postav (vážně nechápu, jak se někdo může dozvědět, že umírá a zachovat se jako ona! Jí to bylo úplně jedno! žádné slzy, žádné deprese.."no co, tak umírám! To se stává!"..postrádala jsem jakékoliv emoce, které se u umírání dají očekávat)...možná to některým přišlo úžasné, protože film nehrál na city, ale když nemá na city hrát umírání, tak co pak teda? Navíc hrdinčin seznam, co musí do smrti stihnout mi přišel parádně nedořešený..navíc ho ani moc nesplnila..čekala jsem nějaký nespoutaný život se spoustou splněných přání..a ono nic Hl.postava se neustále válela v posteli/s milencem..a chodila do práce. Tomu se říká přepych... Tak šíleně jsem se už dlouho nenudila. Ten námět si přímo žádal o lepší a zajímavější zpracování.Ne jen rádoby smutné pojetí, které je studené jako psí čumák! (05.06.2010)

Začátek, jak tam na ni prší, mi hned připomněl unofficial video k písni Sail od Awolnation. A hned pak mě napadlo - ach jo, to bude nějaká artová sračka - už podle těch počátečních keců. V podstatě byla - prostě život před smrtí, vyprávěno tou nejobyčejnější formou, i když se k tomu postavila nečekaně - nikomu nic neříct, nachystat se a pak tradá. Na začátku si napíše seznam, takže víte, o čem to tak přibližně bude. A přesně o tom to je! Sarah Polley sice není žádné poleno, ale stačil mi jen pohled na Leonor Watling a oslnila mě úplně vším. Hodně pěkná herečka, přesně můj typ. Nikdy jsem ji neviděl a chci ji vidět víc. Škoda, že není moc obsazovaná. A tím končím - tím nejlepším na celém snímku, kterej mě jinak vůbec nebral... Celé je to takové hodně "ženské" až žensky naivní i pitomé (samozřejmě, existují ještě pitomější, ale to mě nebere). (06.11.2020)

Můj život beze mne je velmi dojemný příběhem mladé ženy, která zjistí špatnou zprávu o svém zdraví. Nebudu tvrdit, že neukápne po dobu filmu ani jediná slzička to se asi nestane, naopak člověk se velmi rychle vcítí do děje a dokáže si, až velmi kriticky připustit, že by se to mohlo stát třeba i vám osobně. Zdraví je křehká věc. Za peníze si zdraví nekoupíme. Ale dokážeme se za jistých okolností nepříliš vyhlížejícímu osudu postavy a bojovat až dokonce. (10.01.2011)

Film, který přes celou stopáž řeší problematiku umírání a ani jednou nedojme? Ano, to je Můj život beze mne. Sterilní příběh hlavní hrdinky, která se s velkým nadhledem vypořádává se svým umíráním, je nesympatická, chladná a lidsky nepochopitelná. Ostatní charaktery jsou zredukovány na typy, které jen podtrhují tu 106 minutovou nudu. U tohoto filmu si člověk uvědomí, jak je těžké natočit film o lidském zoufalství zasazený do amerického zapadákova, nezabřednout však při tom do kýče a citového vydírání a zároveň se dotknout něčeho v nás. Příkladem může být skvělý Wrestler, nepříjemný Sling Blade či téměř nekoukatelný snímek Kluci nepláčou. Isabela Coixet se snažila být k problému natolik odtažitá, až stvořila nudnou a neuvěřitelnou báchorku, jež je po formální stránce leckdy zajímavá, ale není schopná říci zhola nic. (18.09.2009)