Režie:
Isabel CoixetScénář:
Isabel CoixetKamera:
Jean-Claude LarrieuHudba:
Alfonso de VilallongaHrají:
Sarah Polley, Amanda Plummer, Scott Speedman, Leonor Watling, Deborah Harry, Maria de Medeiros, Mark Ruffalo, Julian Richings, Jessica Amlee, Sonja Bennett (více)Obsahy(1)
Film režisérky Isabel Coixet vypráví příběh 23leté Ann (S.Polley), milující manželky a matky dvou dcer, která se jednoho dne dozvídá od svého lékaře krutou pravdu - je smrtelně nemocná a zbývá ji jen pár týdnů života. Ann nechce způsobit svým blízkým zármutek a rozhodne se nést svůj osud v tajnosti. Ten kousek života, který ji zbývá chce prožít s velkou chutí. Dohnat vše co zanedbala, smířit se s lidmi, se světem Scénář vychází z literární výpovědi Nanci Kincaid PRETENDING THE BED IS A RAFT. Na filmovém festivalu v Berlíně film obdržel speciální cenu Art House Cinemas. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (136)
Pozoruhodné herecké výkony, osobitý příběh a nesentimentální provedení v tomhle nikterak převratném skoro dojáku, který komorní optikou pojednává o posledních měsících života mladého člověka. Nejsou tam vlastně žádné vyloženě kulervoucí scény, ale je to zdravě vyvážený malý, komorní film, který se v regálu velmi jednoduše mine, jelikož nekřičí do světa brutální reklamou, zvučnými tvůrci, či velkým rozpočtem. Výpovědní hodnou má však velikou, tempo tak nějak střední. Jeden z filmů kde mám pocit, že kniha by byla mnohem lepší než film. ()
Včera jsem koukal na Pořád jsem to já a zařekl jsem se, že už si nepustím žádnej další film o umírání. A ejhle...další. Ale krásnej! Jemnej, uvěřitelnej, citlivej, civilní... Pořád jsem to já je v porovnání s tímhle bída nastříkaná něčím, co mi zpětně moc nevoní. Možná to znáte - něco vás zaujme, chvíli se vám to snad i líbí, a zpětně se, když si to vybavíte, podvědomě zašklebíte nebo dokonce otřepete odporem. Tohle bylo jiný. Silný. A smutný. Hodně smutný... :( ()
Dlhodobo viem o tvorbe reziserky Isabel Coixet, studovala na Barcelonskej univerzite, a laska k fotografovaniu ju dostala k filmom. Toto je jej treti rezisersky pocin, a musim uznat, ze slaby a nekvalitny. Radoby melodrama, ktora chce byt dojakom, len v kinach to komplet zhorelo, rozpocet sa ani nezaplatil. Potom su tu take - na prvy pohlad pekne veci ako ze jej diagnostikovali chorobu, a je z toho v pici. Pardon, to mi zase uslo a chcel som napisat ze z diagnozy je ta mlada holka vyvedena z miery a rozhodne sa skryvat svoj osud. Vystupuju tu rozne postavy ako susedka tej mladej holky, kadernicka, ludia su rozniu a reaguju kadejako. Rezia je amaterska, herecke vykony o nicom,Sarah Polley /Dawn of the Dead 2004/ hrat nevie, Ruffalo mi bol totalne ukradnuty : 10 % ()
Jako většina musím zkritizovat chování hlavní hrdinky. Některé filmy na toto téma se vehementně snaží z diváků dostat nějakou tu slzičku a autoři k tomu neváhají použít ty nejhorší prostředky (umírající dítě atd.) - tenhle se zase až příliš snažil diváka nedojmout. Ani jeden z těchto "extrémů" není dobrý. Jediná emoce, kterou jsem po celou dobu pocítila byl vztek na sobeckou hrdinku, která vzala zprávu o své nadcházející smrti, jako kdyby se jí obarvilo prádlo v pračce. Nemluvě o tom, že byla nesmírně nesympatická a místo toho, aby se věnovala dětem a dokonalému (!) manželovi, tak si našla milence. Jako celek film není špatný, tu ústřední postavu však lze překousnout jen těžko. ()
Oceňuji zřejmý záměr neudělat z filmu sentimentální vyděračskou limonádu o umírání prostřednictvím houpačky pocitů - hysterií strachu počínaje, bobříkem odvahy konče, ale přes velmi sympatický přístup k roli Sarah Polley mi přece jen postoj hlavní hrdinky ke svému náhlému zvratu ve zdravotním stavu přišel nepřirozeně stoický. ()
Galerie (22)
Zajímavosti (1)
- Celosvětová premiéra proběhla 10. února 2003 na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. (ČSFD)
Reklama