Star Wars: Epizoda VI - Návrat Jediů

Skywalkerovi do cíle určitě nekulhají, ale těch klopýtnutí tam pár je. Velmi pozvolný nástup hlavních postav na scénu se totitž dost míjí účinkem a až když vzal Luke do ruky světelný meč, dostal jsem konečně atmosféru klasických Star Wars. Co ale Návrat ztrácí na začátku, získává na konci. Finální hodinka s konečným zkřížením mečů, neustávající akcí, posledními odhaleními a neodvratným loučením uchvacuje i dojímá najednou. (20.05.2006)

Jsem fanoušek StarTreku...ale jakmile jsem uviděl poprvé 4.díl Star Wars, musel jsem rozdělit své nadšení pro oba sci-fi světy. Dobře, Star Wars jsou fantasy, ale to vůbec nevadí. Díl šestý patří k nejlepším ( i když temná pětka je úžasná) po všech stránkách. Gejzír fantazie tryská z příběhu, který nás zavádí na několik míst současně. Kdysi mně Ewokové dosti vadili, ale po 20.zhlédnutí je už vnímám jako nedílnou součást filmu. Nejlepší je bitva u Hvězdy Smrti. Takhle jsem si vždy představoval obří války ve vesmíru, kdy se proti sobě vrhají bitevní křižníky, stíhačky jak roj rozzuřených vos poletují kolem dokola a vše protínají lasery, při jejichž zásahu následují oslepující exploze. Že i Lucas byl spokojen, dokazuje minimum změn pro obnovenou premiéru na rozdíl třeba od dílu čtvrtého. Filmy, ke kterým se budu stále vracet, to jsou Hvězdé války! (04.07.2011)

V Epizodě VI se už jakoby připravuje půda pro boom infantilních bejkáren z Epizody I, přesto závěr a osudový souboj s Darth Vaderem i samotným Císařem patří k vrcholným číslům celé série. Je zkrátka vidět, že Lucas pomalu podléhal velikosti svého fikčního světa a jeho možné flexibilní přizpůsobitelnosti divákům různého věku. Trochu slabší článek, přesto mu stále stačí dech na udržení kontaktu se špičkou sci-fi... (27.01.2004)

"Strong am I with the Force, but not that strong." Odvážím se tvrdit, že hlavní důvod, proč bude mít mezi lidmi "stará" trilogie vždy navrch nad tou "novou", je v postavách. Ve "staré" trilogii si je lidé zamilovali, protože nešlo o elitní bojovníky bez bázně a hany, ale jim blízké, sympatické postavy z masa a kostí. Postavy, jež své trable s Impériem řeší s nadhledem, nebojí se poslat toho druhého někam, spontánně to mezi nimi jiskří. A diváci pak filmům dokáží snáze prominout i když občas přestřelí; zdravím Ewoky. "Stará" trilogie také obohatila popkulturu o řadu ikonických postav. Od robotů, přes Yodu, Dartha Vadera, Císaře či Chewbaccu. "Nová" oproti tomu dokázala v lepším případě jen recyklovat to staré. Ve vlastním přínosu buď zcela zklamala (Jar Jar), nebo ho trestuhodně nevyužila (Darth Maul). Potom se George může v "Pomstě Sithů" i přetrhnout a stejně mu řada lidí řekne, že se raději projde s Leiou a Hanem po Endorském lese. (24.09.2011)

Jedna z filmových legend říká, že mezi třemi nejvlivnějšími filmaři 70. let, tzn. mezi Spielbergem, Coppolou a Lucasem byl zásadní rozdíl v přístupu ke světu filmu. Zatímco Spielgerg a Coppola filmem doslova žili, do vysílení sledovali ve filmových klubech představení uznávaných filmových klasiků, hluboko do noci vášnivě diskutovali s podobně postiženými o kinematografii a snažili se svět filmu někam posunout, Lucas byl nadšeným čtenářem pokleslých komiksů, divákem televizních space oper 50. let a filmová teorie mu byla bytostně cizí. Zato dokázal lépe než kdokoli jiný vystihnout podstatu popkultury a proměnu filmového diváka od 40. do 70. let minulého století, kdy se věk průměrného návštěvníka kinosálu stále snižoval. Zároveň docházelo díky sociologickým procesům a zbohatnutí společnosti ke změně pohledu na film. Plně se projevila infantilizace a vítězil koncept rodinného filmu zprůměrovaného k nižšímu standardu, aby ho pochopily co nejširší vrstvy potenciálních diváků. Tak vznikly Hvězdné války, kdy se pohádka obalila kosmickou technikou a žvásty tehdy populárního hnutí New Age. Lucas to celé natočil co možná nejvíc barvotiskově v infantilním duchu a naivně a právě proto to mělo tak pronikavý úspěch. To, co má úspěch, přitahuje pozornost a snahu o napodobování a v jisté fázi, kdy se stane kultem, už je prakticky nezpochybnitelné a samo o sobě to má punc kvality bez ohledu na podstatu. Viděl jsem první tři filmy slavné série ve věku, kdy už mi přišly motivy i zpracování a zejména ta "myšlenková nadstavba" k smíchu. Jinak to má ten průběh, že poprvé to vidíte tak v 8-9 letech a pak se železnou pravidelností, která se blíží někdejšímu vysílání ruského Mrazíka v naší televizi, opakovaně, takže s tím vyrůstáte a má to pro vás emocionální a nostalgickou hodnotu. I kdybych na tom vyrůstal, stal bych se prakticky s jistotou spíš příznivcem seriálu Star Trek, který přes svou šablonovitost, naivitu a myšlenkovou základnu, která vychází z multikulturalismu, představuje poctivý kousek žánru sci-fi. Hvězdné války mají s žánrem sci-fi společné jen ty vesmírné kulisy. Je to pohádková fantasy, která není ani chytrá ani objevná ani skvěle zrežírovaná. Pozdější 3 díly série jsou nabité triky, bombastické, ale stejně a spíš víc infantilní a navíc v nich ani není ten sebevědomý ironický nadhled, který čiší z každého šklebu Hana Sola. Ten v podání Harrisona Forda trošku připomíná daleko výrazněji uplatňovaný nadhled Indiany Jonese. Osobně mi celá série nemá co nabídnout a i když mezi jednotlivými filmy jsou pochopitelně významné nuance, to, co mi vadí, jako je zběsilé máchání zářivkami, žvatlání o síle a roztomiloučcí plyšáci okolo coby mimozemšťané, jsou typické pro všechny díly. Proto tento komentář platí pro všechny kousky série Hvězdných válek. Celkový dojem: 20 % za kulisy. (22.09.2012)