Pianista

Triumfální návrat Polanského do domácího filmu po 40ti letech. Takový je Pianista. Dokonale strhující příběh z autobiografie Wladyslawa Szpilmana. Adrien Brody v hlavní roli se Szpilmanem skutečně stal a vytvořil svou postavu jako člověka z masa a kostí, se kterým je nutné si projít veškerá válečná zvěrstva. Vše ostatní nicméně za výkonem Brodyho nezaostává, výprava je velice realistická, ostatní herci taktéž velice dobře zapadají do celkové koláže obrazů minulosti a není nic, co by dokázalo pokazit takto ojedinělý portrét zlomeného člověka, který se zrodil skrze bolest a nespravedlnost války. (05.01.2012)

Hodně štěstí, Chopin, Bach, Beethoven v srdci a hlavně nezlomná touha žít.. Spielbergův Schindlerův seznam byl pro mě příliš filmový, než aby mohl objektivně popisovat realitu a u Polanského Pianisty to funguje přesně naopak. Dojmy však zanechávají oba filmy stejně hluboké a nevím, kdo by měl ze současného hollywoodského spektra větší právo na danou tématiku točit než tihle dva. V nadsázce řečeno, film o vybíjení kytovců vždycky bude umět nejlépe natočit velryba.. Výběrem látky jsou sice autoři v mých očích zvýhodněni (citlivost tématu holocaustu a s tím spojená shovívavost kritiky) a obrazně jsou tak už v půlce trati, zatímco ostatní teprve čekají na startovní výstřel, nicméně podobných snímků jen houšť jakožto memento pro další generace, že některé události se již v historii lidstva nesmějí NIKDY opakovat. Brody vzhledem k roli, co hrál a vlastním schopnostem si už dopředu mohl doma na poličce nachystat místo pro zlatého plešouna, ale mě mnohem více zaujal ve své pár minutové roli Thomas Kretschmann. Zajímavá postava kapitána Wilma Hosenfelda, v civilu učitele a za války zachránce Poláků a Židů z pozice vysoké šarže oblékající uniformu nacistického Německa(!), by si bezpochyby zasloužila vlastní film. (11.06.2010)

Příběh člověka, který se stává nezúčastněným, ale hluboce poznamenaným divákem nemilosrdných dějin, které nemůže a ani nechce pochopit. Tomuto konceptu odpovídá i formálně odosobněné a až příliš čisté a umělé zpracování. Polanski nevysvětluje, leč vyjevuje. Nechává diváka nechápavě a rezignovaně přijímat rány osudu spolu s titulním hrdinou, který se nepídí po smyslu dění a snaží se pouze přežít. Co se mi však líbí nejvíce je variabilní způsob, jakým Polanski chápe a využívá hudbu. Hudba je v jeho podání útěchou, prostředkem k dorozumění i nejjednodušším nástrojem k vyjádření nejniternějších pocitů. Mluví mi tím z duše! Nejpamátnější scéna? Hra pro německého důstojníka v polorozpadlém domě. 4,5* (21.03.2008)

Na Pianistovi je třeba ocenit jednu věc - není to obvyklá ždímačka na dojetí. Roman Polański postupuje jinak a nutno říct, že účinněji. Kdykoli někdo zemře, seběhne se to rychle, a tak není čas na nějaké jímavé desetiminutové umírání v náruči milované bytosti za symfonického doprovodu diváků, troubících do kapesníků. Pianista je syrovější, realističtější a ne tak sentimentální, jak jsme zvyklí. Zato nechává silnější dlouhodobý dojem než povrchně efektní filmy á la Schindlerův seznam nebo Zachraňte vojína Ryana. P.S.: Sám sebe se někdy ptám, jestli už jsem toho Spielberga nepoplival dost, ale sám se vždycky ujistím, že ne a že je třeba v tom pokračovat. ;-) 70 % (25.02.2005)

PIANISTA zobrazuje kruté a těžké obrazce 2. Světové války, dokáže nás přes svou délku v závěru strhnout. Klavírní hudební podklad je perfektní tah (samozřejmě součástí díla). Adrien Brody je dokonalý. Spielberg má SCHINDLERA a Polanski PIANISTU. Na film se pouze nedívám, ale všechny obrazce krutosti cítím ve svém těle, těžko se mi dýchá. Polanskiho vrchol. (24.03.2013)