8 MM

Joel Schumacher je kýčař. Není to kvalitní režisér a pro mě navždy bude tím, kdo zabil Batmana. Zde byl však asi osvícen a natočil skvělý novodobý noir film. Pravděpodobně byl scénář tak dobrý, že snad ani nešel pokazit. To jak se hlavní postava propátrává k závěru a rafinovaně rozplétá neřešitelný případ je natočeno vskutku na úrovni. A závěr s Mašinou, kde nechybí ani trocha toho napětí je prostě pecka. 5 dávám, protože si myslím, že film je narozdíl od přeceňované Telefoní budky neprávem opomíjený. (14.05.2007)

Naprosto spickovej thriller a jeden z nejlepsich Schumacherovo filmu. Film nespoleha na nejakej sokujici konec, ale celou dobu se deje neco napinavyho, ma to paradne temnou atmosferu, vygradovanej konec a i pribeh je celkem originalni, snuff se v moc filmech neresi. Navic zaporaci v podani Gandolfiniho a Stormarea jsou naprosto libovy. Taky me potesil uchylackej potetovanej Phoenix. Co se tyce Cage, ten rozhodne hraje nadprumerne, i kdyz za oskarovej vykon se to fakt oznacit neda. Mam k nemu jen jednu drobnost, kdyz poprve sleduje snuff, tak se tvari, jak kdyby ho nekdo mlatil do kouli. Pak mam jeste jednu vytku a ta se tyka postavy Catherine Keener, zatimco ze zacatku jsou jeji dialogy s Cagem lehce pripitomneli a je to furt dokola ve stylu miluju te a podobne, v druhy puli filmu najednou otoci a zacne vyhrozovat, ze utece a podobny kecy, protoze ji nezavolal nebo co, fakt sem doufal, ze ji Cage propleskne. Celkove krome techhle dvou malinkejch vytek jsem u filmu jinej problem nenasel a celou dobu jsem byl paradne napnutej, takze jasnejch 5*. (09.01.2009)

Temný a relativně drsný (v rámci hollywoodské produkce) snímek ukazující temné stoky velkoměst, duševně choré perverzáky, vrahy, úchyly a tradičně toporného Nicolase Cage. Není vyloženě zlý, ale jeho herectví jednoduše neoslní a nezachrání to ani Breitlingy, které má na ruce po většinu času. Několik scén příjemně pocuchá nervovou a trávicí soustavu (geniálně vyšponovaná je závěrečná scéna s hudbou) a potěší slušně atmosférické zobrazení podsvětí se vší svojí špínou a tragičností. O převrat se věru nejedná, ale na druhou stranu Schumacher už natočil několik sraček první třídy, takže buďme rádi, že to dopadlo takto. (08.05.2005)

Všechno zlé je k něčemu dobré. Joel Schumacher to dobře poznal, když po kolosálních průserech v podobě svých velkorozpočtových Batmanů sáhl na konci devadesátých let po skromnějších, psychologicky vyztužených projektech, korunovaných právě tímhle proslaveným depkařským thrillerem. Zápletka, jakkoli jednoduchá, mocně vtahuje diváka do odporného prostředí zvrácené pornografie, podložena primárně perspektivou šokované hlavní postavy, kterou ztvárňuje Nicolas Cage stále ve své zlaté éře více než přesvědčivě. Tempo je vzhledem k závažnosti námětu a psychologickým ambicím možná až moc svižné, výprava by občas mohla ještě přitlačit na pilu co do černoty a násilí a najde se pár lacinějších motivů (Cage najde okamžitě deník, který policie hledala marně bůhví jak dlouho), ale atmosféra je přesto dusivá od úvodních okamžiků až do posledního záběrů a typologicky úžasně obsazení herci (hlavně Phoenix a Stormare) navyšují autenticitu a pocit zhnusení do vysoce uspokojivých výšin. Závěr pravda onu autenticitu rozprašuje ve prospěch akčního uspokojení (to je ten nejzásadnější rozdíl oproti Se7en, taktéž z pera Andrew Kevina Walkera), avšak dojem přeplácanosti se naštěstí nedostavuje a tvůrci i zde překvapují nápady, které nikde jinde zkrátka neuvidíte (Cageův telefonát a žádost o svolení)... Rozhodně jeden z nejzajímavějších a koneckonců i nejlepších thrillerů devadesátých let, kde že ty zlaté časy jsou... (14.07.2011)

Zcela určitě jeden z nejlepších hodně temných thrillerů, které vznikaly vlastně jen v Devadesátkách. Mlčení jehňátek nebo Sedm, ale dalších bych z hlavy asi nevysypal. Když jsem tohle poprvé viděl zhruba v 18 letech dostavilo se zpočátku menší zklamání, protože zaprvé jsem si tuto temnotu nedokázal tehdy adekvátně vychutnat a zadruhé vidět Cage po dokonalé akční trojici ve filmu, kde se téměř nestřílí pro mě znamenalo pomalu hereckou zradu. Dneska vidím věci samozřejmě zcela jinak. Výborný thriller, ve kterém se hlavní hrdina, který vyšetřuje možnou vraždu propadá podsvětím stále hloub, aby případ vyřešil. Že se to neobejde bez obětí, jak fyzických tak duševních je divákovi jasné. Miluju scénu s Dinem, Machinou a naším detektivem, když se poprvé setkávají a náš hrdina je prozrazen. Podobné filmy dneska již nevznikají, ale ukazují nám minimálně to, že Devadesátky byly prostě výjimečné. PS: Dino Velvet by mohl mít i vlastní film. 85% (13.09.2018)