84. Annual Academy Awards

Což o to, Bily Crystal je zkušený matador a k jeho moderátorství nemám větších výhrad, nicméně filmy roku 2011 mě zanechály chladným. Cítil jsem pouze minimální napětí, vzrušení, či pnutí v trenkách při vyhlašování jednotlivých kategorií. Aspoň díky za ten Rozchod Nadera a Simin... 5/10 (27.02.2013)

Billy Crystal ukázal a dokázal, kdo je pak Oscar. Jeho chytré vtipy a scénky skvěle držely pospolu. Ocenění pro The Artist potěšily. Po minulém ocenění opět návrat k inteligentnímu humoru a k oslavě filmu. Mimochodem tady je vidět ta úcta - dlouhý potlesk Meryl Streep. Český lev by měl konečně kopírovat! (viděno v originálu) (03.03.2013)

Ti pánové, jež americkou slávu obohatili o české slovo, mi připomněli kamarády, kteří se mimoděk připletli k mikrofonu a nejapně podsouvali divákům-posluchačům nesouvisející názory a poznámky, které upozorňovali na jejich nepřipravenost. Smutný úděl českého komentátora! Pak všechno viděné vyznělo jako švihnutí do prázdna. A přitom byl ten večer tak nostalgický; Meryl, neonové nápisy starých kin, What a wonderful world, černobílé vsuvky a Uggie, kterému patřila celá noc. Vzhledem k času nebylo potřeba jiných zábavných čísel - nešlo o estrádu, ale o pokoru. Zabitou češstvím! (28.02.2012)

Pokud mohu srovnávat ročníky, které jsem viděl, musím říct, že kvalita tohoto předávání není na můj vkus příliš vysoká. Jsem docela zklamaný nevtipnosti celé show, což je pro mě překvapující vezmu-li v potaz účinkování Billyho Crystala. Ale jak on sám řekl již v úvodním filmovém sestřihu - neměl dost vtipů. Raději bych také slyšel live nominované písně, od čehož se již zřejmě z časových důvodů nadobro upustilo, než zpěv v úvodním monologu pokud host neumí zpívat. To může fungovat u Hugha Jackmana, ale nikoli u Billyho Crystala. [Když tak čtu ty komentáře, tak koukám, že můžu být ještě rád, že jsem viděl udílení v angličtině] (27.02.2012)

Návrat ke kořenům se osvědčil a i když byly ceny rozdány téměř bez překvapení (trošku wtf je jenom soška za scénář pro Děti moje a vizuální efekty pro Huga), dalo se na ně, na rozdíl od nesnesitelně trapného minulého ročníku, dívat. Může za to hlavně klasik Billy Crystal, pod jehož vedením byl ceremoniál plný vřelého humoru, nostalgického nádechu a ohlížením se za kinematografickou minulostí. Při zvolené dramaturgii tak nebylo možné, aby vyhrál někdo jiný než The Artist (i kdyby cestu k Oscarovi neměl dlážděnou nespočetnými výročními cenami). Stále ale čekám na to, až přijdou tvůrci oscarové show s něčím dynamičtějším, stejně jako s výsledky, které by se přiblížily těm z let 2008 a níže. (27.02.2012)