Letiště '77

Všechny filmy "Letiště", alespoň tedy první tři, mají něco do sebe. V tomhle případě je zde vystavěn příběh vlastně jen proto, aby bylo možné potopit letadlo do moře, ale ono to funguje a scény pod vodou jsou velmi dobré. Navíc je zde plejáda skvělých herců od Jacka Lemmona přes Olivii de Havilland až po moje oblíbence Stewarta a Leeho. (29.10.2016)

Katastrofický žáner bol v 70. rokoch na vrchole odbytových žánrov. Stvoril majstrovské diela, kasové trháky. Na počiatku stálo LETISKO, ktoré síce neobsahovalo všetky ingrediencie, ale bolo napínavým dielom s obrovským úspechom. Pokračovanie LETISKO 75 už zahŕňalo patričné korenia a ochucovadlá, ale bolo nevyváženej chuti a s menej spektakulárnym prevedením. LETISKO 77 je presne v strede, teda má od svojich bratov ( a ďalších iných príbuzných z toho obdobia ) to najlepšie a môžem s kľudným svedomím napísať, že je to dielo veľkých umeleckých kvalít a vo svojom žánri jednoznačne v top 10. (26.12.2016)

Ne, že by byl film vyloženě špatný, to ne, dokonce ze začátku i zajímavá zápletka - zločinci, propašování se jich do letadla, vzácné obrazy na palubě, významné osobnosti vhodné k žádání výkupného, nicméně pak jako když utne, zločinci zmizí a film uhne do nudné šedi katastrofického filmu jako z oka vypadlého většině ostatních, navíc bohužel těch z kategorie nevěrohodné. (20.07.2013)

Je paradoxní, že nejlepší díl série Letiště se jednak skoro vůbec neodehrává na letišti, ale téměř se ani neodehrává ve vzduchu. Letiště '77 má totiž blíž k takovému podvyživenému sourozenci Dobrodružství Poseidonu než k předešlým či následujícím leteckým thrillerům, a tímto svébytným způsobem kupodivu zcela funguje. Velkou zásluhu na tom má Jack Lemmon, jenž svým charismatem a nulovou prvoplánovostí dá do kapsy všechny herecké pardály, kteří hlavní role v této sérii ztvárnili před ním či po něm. (12.04.2023)

Další katastrofický snímek v řadě z oblasti dopravního letectví jen opakuje již vyřčené. Bohatá smetánka si cestuje v honosném luxusu, v tomto případě, dopravním letadlem a ztroskotá. Takový námět byl již v předešlých snímcích této 'letištní' série, byl použit i u filmu 'Hindenburg' (1975) či 'Dobrodružství Poseidonu' (1972). Veškeré snímky o Titaniku ani nemluvě. U Poseidonu však zůstaneme. Snímek 'Letiště 77' ho totiž ve své druhé polovině v hojné míře cituje a to snad ve všem. Charaktery postav a jejich výjevy, emoční scény i reakcí v době zaplavování vodou. Děj je jednoduchý, prostý a, jak již bylo naznačeno, naprosto neoriginální. Samozřejmě za použití dějové šablony, která byla poprvé použita klasickým snímkem 'Rozbouřené nebe' (1954).  Startuje letadlo, ztroskotá (v tomto případě vlivem neúspěšného únosu přímo do oceánu jdoucí okamžitě ke dnu) s následujícími záchrannými pracemi. Na konci snímku divákům upozorňující titulek oznamuje, že je v tomto filmu vylíčená událost pouhá fikce. Záchranářské postupy použité námořnictvem jsou však naopak skutečné. No tak dejme tomu. O velkolepý katastrofický film se nejedná, ale svým způsobem určitou přitažlivostí vyniká. Je sice od první minuty každý další navazující scénou předvídatelný, ale na filmové zábavnosti to nijak neubírá. Svým způsobem se sice jedná již o zbytečný film, ze kterého spíše vyznívá dojem, že vznikl pouze z komerčních důvodů, ale dokud na to lidé, chodí tak proč ne. (21.05.2020)