Klepání na nebeskou bránu

Skloubení umírání na rakovinu s komedií mi přicházelo tak perverzní, že jsem kolem tohohle filmu chodil v půjčovně dost dlouho bez chuti ho vidět. Teď už vím, že to jde. A jak ! Režisér odhadl přesně míru, v jakém rozsahu použít připomínku nemoci při bláznivé jízdě dvou mladíků "k moři". I když by se mouchy našly, v tomhle případě spíš přidám, než uberu. (23.11.2003)

Devadesátky, Německo (a němčina a také něměcká hudba), amatérský režisér okatě toužící natočit své Pulp Fiction, vykalkulovaný námět... Jedno velké Brrrr! Nevím, co se mi nelíbilo víc, jestli ta uboze vypadající touha po americké velkoleposti zahraná na malém německém dvorku, policisté s inteligencí jak z "Byl jednou jeden polda", strašně špatná, opravdu strašně špatná režie (Jahn si asi myslí, že stačí spousty záběrů z "jiných" úhlů a kvalita je na světě), nesmyslný scénář neschopný vytvořit jedinou věrohodnou situaci a slepený dohromady neuvěřitelnými náhodami, nezajímavě napsané hlavní postavy i tak čnící nad charaktery ve vedlejších rolích, které sem dokráčeli snad z druhořadého německého sitcomu, nebo to levné citové vydírání (umírající synáček trpící každé dvě minuty smrtelnými křečemi kupující své matce Cadillac tak, jak to kdysi udělal Elvis), atd. A navrch - jako třešnička - všechno vypadá strašně levně (ne nízkorozpočtově, jen levně) a amatersky na všech frontách. No a když se na konci rozezní "Knockin' On Heaven's Door" a chlápek zaboří hlavu do písku na své vysněné pláži, obracely se vě mně vnitřnosti. Krom jakéhos slabého charisma Schweigera a Lieferse nic, co by stálo za pozornost. Nevkus devadesátek je pryč, vysoké hodnocení "Klepání" zůstalo. Doporučuju podívat se znovu a vrátit se do reality. (31.01.2009)

Těla dvou sympatických chlapíků se nebezpečně sblíží s různými formami rakoviny. Nezřízená konzumace tequilly v suterénu nemocnice nastartuje v hrdinech myšlenku, že nechtějí zemřít v nemocnici, ale poslední chvíle života si touží pořádně užít. Vědomi si svojí nepostižitelnosti ukradnou auto, peníze, vyloupí čepací stanic, banku a plní si svoje přání, na které by při běžném způsobu života nemohli ani pomyslet. Jejich cestu k moři věrně doprovází hejno policejních aut a dva zabrždění zabijáci. Je to tak zábavné, jak jen film o dvou umírajících může zábavný být. (05.04.2009)

Německý film=blbost. Tahle rovnice mi dlouhé roky jako první vyvstala v mysli, když se přede mnou někdo zmínil o kinematografii našich západních sousedů. Ale pak jsem se doslech o tomhle filmu, viděl jsem jeho vysoké hodnocení a pln očekávání jsem si ho tedy pustil. No a nemám slov! Všechna ta chvála, která byla ve zdejších komentářích již tolikrát zmíněna a přetřásána, platí ještě dvojnásob. Opravdu jedinečná a průlomová režie, přesná kombinace černého humoru a otřepané detektivní zápletky a nakonec i velmi upřímné a detailní nastínění obou hlavních hrdinů trochu ve stylu Jarmuschových filmů dělají z téhle šílené a netradiční "last party" jeden z nejlepších evropských snímků poslední dekády.. (31.01.2013)

Velmi příjemné žánrové uchopení a svižně a vtipně napsaný scénář ve Vás dokáže namixovat tu správnou příměs humoru, melancholie a sarkasmu. Fóry jsou dobře vypointované, mají potřebnou šťávu (i množství) a přesto Vás film dokáže pevně provázat s hlavními herci tak, že to s nimi budete prožívat. Občasné sarkastické výstřelky a hyperbolické nadsazení některých částí filmu je pak dobře mířenou střelou do vlastních řad... Výsledkem je příjemná podívaná, která má potenciál pro to být kultovním dílem... (07.09.2006)