Indiana Jones a Království křišťálové lebky

„I Like Ike“ Mohu-li si ve svém věku (který považuji za nízký, aniž bych si cokoliv namlouval) dovolit něco takového napsat, čtvrtý Indy pro mne byl milou vzpomínkou na dětství. Jonese jsem měl vždycky radši než Hvězdné války, Království křišťálové lebky mi připomnělo o kolik radši. Dost dobře nevím, čemu přesně tuto resuscitaci víry v kvalitní, ničím neředěnou zábavu přisuzovat, pravdou je, že nastala až několik hodin po projekci a že mi nyní nezbývá, než ukojit svůj filmový chtíč a v nejbližších dnech si vyhradit třikrát dvě hodiny času. ___ Úvod je strhující, pozornost diváků, již mírně ochablá dlouhou reklamní předehrou, náhle zbystří přispěním řízné rockenrollové muziky a špičkově zrežírované, na každý pád bezstarostné jízdy. Stejné tempo, stejný nadhled a stejná nostalgická jiskra je filmu vlastní po celý čas. Čas – ten zpropadený hajzlík tentokrát utíkal pekelně rychle a nebýt mírného útlumu na konci druhé třetiny (Jones kontra lebka), nejspíš mi ze tváře nezmizí přiblblý úsměv, který převzal vedení nad mým mimickým svalstvem někdy kolem druhé minuty. ___ Steven Spielberg je jako z mrtvých vstanuvší táta, který všem těm méně (Tomb Raider, Lovci pokladů) i více (Mumie, Piráti z Karibiku: Truhla mrtvého muže) schopným Indyho pohrobkům uděluje lekce slušného vychování. Nekárá, pouze dává jasně najevo, kdo je tady šéfem. A věřím, že se přitom i s celou svou filmovou rodinou (na ní je kladen větší důraz než kdy dříve) parádně vyblbnul. Sice už v tom z jistých (zištných) důvodů není tolik spontaneity, přesto jeden ze světlých bodů mé budoucnosti tvoří vyhlídka DVD, díky němuž si vychutnám všechny skryté vtípky, narážky na jiné filmy a další lahůdky. Co si již nevychutnám a pro co doporučuji zajít minimálně (!) jednou do kina, je slovy nepopsatelná VELKOLEPOST. Pouze empirickou metodou také doceníte většinu slovních vtipů, vtipných tónem jejich vyřčení a výrazem pronášejícího – cokoliv si myslíte o herectví Harrisona Forda, tyhle výrazy on umí. (Či vám snad přijde sama o sobě vtipná hláška „Rusáci“?) ___ Nový Jones je po devatenácti letech čekání tady a je to bomba, kterou zase pár let nic nepřekoná (pokud ano, budu jedině rád). Jsem nesmírně nadšen, nikoliv pod vlivem nadšení všeobecného, jaksi nesubjektivně-neobjektivního, ale prostě nadšen z prvotřídní, každou vteřinu profesionální a ani na okamžik blbé zábavy. K pěti hvězdičkám jsem dospěl po zralé úvaze a znepokojujícím zjištění, kolik výrazně horších „jenom zábavných“ snímků jsem hodnotil stejně. Málokdo si je v tomto směru zaslouží tolik jako ti dva (ne)dospělí filmoví spratci. Apendix: Nevíte, kde se dá sehnat pravá jonesovská fedora? Jen pro ten pocit. 90% Zajímavé komentáře: Adrian, Marius, Lateef, Cervenak, M.a.t.t., Vitason, Kryton, Triple H, Weirdman, Ulrich, SeanLSD, SG-1, rudeboy (26.05.2008)

Po půl hodině jsem se přistihl, jak moc se těším, až ten film uvidím podruhé a budu si moct všímat různých drobných detailů. Byl jsem nadšený z toho, jak se tu mísí styl filmů z padesátých a osmdesátých let s některými prvky současné kinematografie. A líbil se mi i vývoj postavy Indiana Jonese, jeho schopnost přiznat si své stáří i držet krok s mladšími soupěři a spoluhráči. ___________________ Obávám se ale, že existuje poměrně úzká skupina diváků, kteří ocení na posledním díle, že je zároveň jiný i stejný než díly předchozí. Mladší publikum nemá Jonese tak zažitého a starší publikum si původní díly příliš zbožnilo. Pocit určité "vyvolenosti", že s radostí přijímám staré prvky a oceňuji nové, mi kalí právě vědomí, že se víc lidí nebaví se mnou stejným způsobem. _____________________ A pár vzkazů:____ 1) Neexistuje žádný "čistý Indy", to je iluze. Každý díl Jonese je VÝRAZNĚ jiný. Proto mají různí lidé rádi různé díly více či méně. _____________ 2) Indy vychází a kopíruje vývoj pulpových magazínů. Takže, když v 50. letech vládla pulpu sci-fi, tak Jones MUSÍ být sci-fi. Navíc, vztah mezi mytologiemi, mystikou, paranormalitou a sci-fi je velmi těsný v celých dějinách fantastiky. (20.05.2008)

Zlatavý opar přítomný ve všech obrazech napovídá, že tento film bude nejvíce připomínat setkání starých mazáků, kteří si v družné zábavě nad sklenkou vyprávějí o svých největších hrdinských skutcích - a pořádně si to své vyprávění přibarvují. Důkazem toho budiž, že Indy tentokrát už navzdory svému pokročilému věku (kteroužto stylizaci umocňuje nostalgickými povzdechy nad odchody svých blízkých z tohoto světa) definitivně opustil třídu v rámci zábavy jakžtakžuvěřitelného geroje a stal se kýmsi nezničitelným, ba dokonce nezasažitelným - těch pár pěsťovek a kopanců se nepočítá. Pokud jde o příběh - nemám absolutně problém s emzáky ani se sovětskou sbornou (Cate alias Irina je přece z Ukrajiny;)) a navíc úvodní čtvrthodinovka v Area 51 a přilehlé testovací oblasti je z celého filmu největší nářez. Pak samozřejmě na scénu přifrčí mladý Marlon Brando/James Dean/Elvis Presley a zábava ještě chvíli pokračuje, ale pak najednou začne těch WTF a nelogičností a neukončeností a animátorských exhibicí přibývat, až se nakonec dojde k něčemu, co neumím popsat jinak než jako "A tohle bylo jako vono? A co to teda vlastně bylo?", jinými slovy i přes nesporné řemeslné kvality a povedené vtipy pro znalce (zlatý předmět v bedně v Area 51) i neznalce série (barová rvačka a následná honička zakončená v knihovně) se Indy při svém čtvrtém dobrodružství dostal "over the top" a směrem ke konci zahájil krkolomný sešup zpátky tam, odkud kdysi vyrazil - a odkud snad brzy vyrazí mladá krev s napomádovaným hárem a vlnou, na kterou Robert Pattinson nikdá mít nebude;) 70% a víc ani ránu. (14.11.2010)

Těch pocitů po odchodu z kina byla obrovská hromada, ale všechny se dají shrnout do jednoho vzkazu: „Dal sis na čas, ale stálo to za to, Indy.“ Pan učitel totiž vypadá, že posledních devatenáct let nedělal nic jiného než hledal další a další poklady a i když mu to přidělalo na tvář nejednu vrásku, pořád se do všeho vrhá po hlavě. Naštěstí ale i s čím dál větší dávkou rozumu, protože hlavní hrdina na stará kolena přece jen zmoudřel (nezaměňovat za vyměkl). A tohle nostalgické i šibalsky pomrkávající dobrodružství v sobě skrývá tolik úžasných přísad. Éterickou Cate Blanchett, honičku nad srázem, "mravence jak svině", dechberoucí vyvrcholení a v neposlední řadě rebelujícího Shiu LaBeoufa, snad ještě lepšího, než jsem se odvážil doufat. Podstavec s Poslední křížovou výpravou jakožto vrcholem série sice bez problémů obstál, ale takhle dobrodružná jízda se dá najít asi vážně jen u Herr Jonese. (30.05.2008)

Trojka Spielberg-Lucas-Ford mi připomíná bandu důchodců, které když chcete v tramvaji pustit sednout, vtipně vás odbudou. Potkáte je sice málokdy, ale nezapomenete na ně dlouho. Anebo taky… Původní plán důstojné tečky za sérií, měnící se v komediálně-akční pecku, již by mohli o generace mladší suchaři závidět, mě rozjuchal jako malé děcko, jelikož jsou to vrchovatě našlápnuté dvě hodiny stylových hlášek, parádní atmosféry a vymazleného feellingu, který dokonale odráží dvě věci: uvědomělost stárnoucích gentlemanů a famóznost Shii LaBeoufa, ten kluk je neskutečný borec. [PS: Druhý den po premiéře jsem v kině potkal Douglase, prý byl počtvrté a další den jde zase… Taky možnost jak docenit film.] (24.05.2008)