Strážci - Watchmen

Where´s the american dream pýta sa vydesený divák so Sovou. „It became true !“ kričí nadšený divák a s radosťou to šije s Komediantom z brokovnice do neposlušných občanov. Nie som veľmi veľkým priaznivcom spasiteľského archetypu a komiksovej estetiky na ňom založenej, mám radšej dekonštrukcie zažitých prvkov a postupov žánru. A tak je pre mňa správňák Superman, Batman či Spiderman absolútne nezaujímavou postavou (tých prenechám ľuďom čo svet radi čiernobielo) a vytešujem sa z konzervatívno-fašistického pravičiarskeho prasaťa Rohrschacha, pragmatického otca novej doby Adriana, nihilistického psychopata Komedianta, sexi Silk Specter Jr., uvážlivého Sovu a nadčloveka s nadľudskými problémami Dr. Manhattana. Táto zberba je totiž zrelá nie na boj so „zlom“ ale na kreslo u psychiatra. Alan Moore ft. Zack Snyder poriadne otriasli komiksovým žánrom, vysmiali sa mu, popreli ho a Snyder sa po fašistickej 300 rehabilitoval impozantným komplexným a formálne vyzretým filmom. Už od majstrovských titulkov, z ktorých pozorný divák vyčíta mnohé detaily potrebné pre pobratie neskoršieho deja a vzťahov medzi postavami, Snyder dávkuje neuveriteľné množstvo efektných obrazových vychytávok, ktoré majú v rámci kompozície scény i svoje opodstatnenie a preto nepôsobia len samoúčelne, ako neustále opakovanie spomaľovačiek v 300. Mooreovu predlohu som nečítal takže i z pohľadu príbehu môžem hodnotiť len kinoverziu a directors cut. Prvú výčitku budem mať len v tom ohľade, že bez naračnej štruktúry plnej retrospektív z minulosti postáv odhaľujúcich ich charaktery, by bol dej jednoduchý ako facka. Samozrejme, vyčítať komiksu, že je príbehovo jednoduchý je ako vyčítať Biblii že má prikázania. Druhou a poslednou je temer okamžitá divácka identifikácia „zlouna“ hoci tu nejde o antagonistu v pravom slova zmysle. Čo však robí Watchmenov nezabudnuteľnými je ich myšlienkový presah a postupné odhaľovanie vnútra väčšinou uzavretých postáv (výnimkou práve Dr. Manhattan), ktoré z nich na rozdiel od naleštených klasických superheroes robí skôr či neskôr len zmätené ľudské monštrá jednajúce skratovito a nie práve humánne. Alternatívna budúcnosť, v ktorej U.S. and Ej vyhrali Vietnam, Nixon bol zvolený tretíkrát za prezidenta a jediné, čo drží ZSSR od jadrového útoku je „overhuman“ (nechcem použiť „nadčloveka“ aby to nevyzenlo ako parafráza Nietzscheho, pretože táto postava ďaleko presahuje možnosti N. nadčloveka) pobehujúci spoločensky nekorektne s odhaleným modrým bimbasom je dostatočne zaujímavá i komická ako prostredie pre rozvíjanie myšlienok o tom, ako „spoločný nepriateľ“ dokázal vždy zjednotiť rozhádané strany, aby v strachu uzatvorili mier a spojenectvo. Z Watchmenov robí z hľadiska príbehu vo svete komiksu unikát najmä ich nejednoznačnosť, odsúdenie „ideológií“ a dôraz na pragmatizmus a popretie „ľudskej“ stránky superhrdinov na úkor ich psychopatickej roviny. Z formálnej stránky sa okrem až fincherovsky temnej atmosféry môžme vytešovať zo zložito vyrozprávaného príbehu s matematicky presne rozloženými retrospektívami slúžiacimi príbehu a bombastického vizuálu s perfektne vybranou dobovou hudbou, tu ironicky tu ikonicky podfarbujúcou jednotlivé scény. Watchmen sú skrátka komiks, ktorý už nie je tak celkom komiksom a odmysliac si smiešne oblečky hrdinov, pobral by som ich celkom ako sci fi alternatívnu históriu skutočnosti.10/ 10 P.S. Veľký kandidát na Film roka, viac než vážny súper pre Oshiiho Sky Crawlers. (23.09.2009) (méně) (více)

Jít do kina na film je v mém případě rozhodnutí o kterém si myslím, že v závěrečných titulkách ukážu na ruce pět prstů, čítající pět hvězdiček (pokud teda ještě za pár let budu mít na obou rukách pět prstů). Každopádně tenhle film si to bez problémů zaslouží, a to podotýkám, že o komiksu jsem sice slyšel, ale nikdy jsem ho nečetl ani nedržel v ruce, protože mě to nijak závratně nelákalo, tyhle politické mašinerie a agrese ztvárněná obrázkem je trošku mimo mně, když si uvědomim, že jsem ujížděl na Garfieldovi a Asterixovi, ale to už je dávno minulostí. Tenhle příběh rozhodně s minulostí příliš společného nemá, možná a nejspíš hlavně to, že film samotný byl dlouho u ledu a nikomu s do toho nechtělo, až přišel Zack Snyder, vizuální bůh, který natočil už nějaké ty orgie, ze kterých nejspíš nejvýraznější je třístovka a tak si myslim, že lepšího člověka Strážci opravdu potkat nemohli. Zásadní na tom všem, co jsem chtěl říct, je ale hlavně fakt, že i když jsem toho o komiksu příliš nevěděl, film jsem si dokázal na sto procent užít, bez problémů. Přičemž od zdejších lidí čtu něco jiného a docela mě to zaráží, protože mně to zas tak složité opravdu nepřišlo. Film je dlouhý, hodně dlouhý, ale každá jeho scéna je zásadní, důležitá a potřebná pro další průběh příběhu, se kterým by se dalo do budoucnosti určitě hodně pohrát, jenže tvůrce by asi fakt už musel začít vraždit, i když si myslím, že na tohle nemusí být vůbec naštvaný, ačkoliv jsem četl že V jako Vendeta, který nakreslil také se mu jako film nelíbila a neskutečně u toho nadával a distancoval se od toho. Já se u ani nedivím, mně se to taky nelíbilo, ale na tohle by opravdu nadávat nemusel, neměl by proč. Všecko je to tam v takovém rámci mezí, že se to prostě musí líbit každému. Možná někdo by přemýšlel nad násilím, které zde není přehnané, to určitě ne, spíše je hodně stylové a vizuální a hodně luxusně se na to kouká. Ono je dost zvláštní říct, že násilí není velké, když tam občas vylítne holení kost z kůže, každopádně rozhodně to není tak jak to na první pohled vypadá, to násilí je ve filmu hlavně jako defekt způsobený dobou, která rozhodně není přijatelné ale jako alternativní historie je to hodně zajímavá a dalo by se z ní hodně těžit, což se doufám nestane, nějakej Sequel by autora komiksu asi uvrhnul do věčných mdlob a další komiks který by nakreslil by byl asi o tom, jak komiksový hrdina na motorce krosí po Road 66 cestu do Hollywoodu aby tam rozmlátil všecky ty producenty. Ne ten film by si pokračování určitě nezasloužil, takhle jak je je hodně stylový a určitě si na něj rád kdykoliv vzpomenu. Má nejstylovější začáteční titulky, jaké jsem kdy ve filmu viděl a hlavně si dokonale pohrál s hudbou osmdesátejch let, že mi to ani nepřišilo absurdní, i když to bylo fakt hrozně divný. Stylovější film jsem dlouho neviděl, a řek bych, že taky dlouho neuvidim. Kdyby už se po tomhle filmu nenatočilo nic s komiksovejma hrdinama byla by to hezká derniéra, protože v tomhle filmu se všecko co komiksové filmy za ty léta nabudily, převrací. Hlavní hrdina začíná jako hrdina ale jeho sláva upadá až je na totálním dně, a to se opravdu nevidí všude. Mohl bych o tomto filmu mluvit dlouho, hodně dlouho, a tak už dodám jen poslední a další pozitivní bod filmu a tím jsou herci, no řekněte mi na rovinu kterého z té řady znáte, no a to je asi tak všechno. Šel jsem na to s tím, že to bude nářez, co myslíte, jak to dopadlo... (08.03.2009) (méně) (více)