Pacifik

Part One - 40%: Hodně nudný kompromis mezi Ryanem a Tenkou Červenou Linii (které přesto seriál nesahá ani po paty). Scény z civilu opět spolehlivě ruší atmosféru. Part Two - 50%: O třídu lepší, hlavně díky noční bitvě. I tak jsou mi stále hlavní postavy narozdíl od BoB naprosto ukradené. Za dilemata nemocného bratra v civilu by tvůrci zasloužili pohlavek a pořádný kopanec do rozkroku. Part Three - 10% Hezký, romantický a absolutně nepodstatný díl, který se do celkového konceptu seriálu ani v nejmenším nehodí. Part Four - 30% Až na pár momentek solidní nuda s nulovou atmosférou a hloupoučkou zápletkou, kterou používá kdejaká jihoamerická telenovela. Part Five - 50%: První polovina je pouze debilní snůška keců o náboženství, bratrství a lásce mezi přáteli. Absolutní ztráta času. Díky následující bitvě, která sice (opět) postrádá jakékoliv pamětihodné momenty, je alespoň poprvé za celou dobu vidět tučný rozpočet seriálu. Vše ale v klidu zruinuje patetické zakončení o nostalgické masturbaci nad americkým Grand Canyonem. Part Six - 70%: Konečně první díl, který nestál za starou bačkoru. Bitevní sekvence na letišti neztrácí ani na chvíli tempo, postavy přestaly pronášet stupidní dialogy a hlavně se jedná první epizodu seriálu, u které jsem na konci nebyl nasranej. Možná to ve finále nebude taková katastrofa... Part Seven - 50%: Šeredně jsem se zmýlil. Poslední díl bitvy o Peleliu sice není tak patetický, jak prvních pět epizod, ale přesto jako dramatická část trilogie o dobývání skalnatého ostrova, zaměřující se na psychiku vojáků, moc dobře nefunguje. Chování hlavních hrdinů je pouze povrchní a hlavně již stokrát viděné. Snaha tvůrců převést do Pacificu prvky z Tenké Červené Linie opět selhává na celé čáře. Part Eight - 30%: What the fuck?! Kvůli tomuhle jsem přetrpěl dobrou polovinu minulých epizod? Po celou tu dobu jsem se těšil na bitvu o Iwo Jimu a místo toho jsem dostal romantický blivajz, v kterém chudáček Basilon balí zprvu nepřístupnou sestřičku? Tři čtvrtiny děje jsou tak naprosto kreténské a nepodstatné. Naopak poslední čtvrthodinka, odehrávající se konečně na bitevní poli je tou nejlepší sekvencí, jakou seriál doposavaď nabídl. Napínavé, hezky přehledné a mistrně natočené. To ale nezachrání holý fakt, že předcházejících 45 minut je... no, prostě je to na hovno. Part Nine - 90%: První a bohužel i poslední díl, který po celou dobu neztrácí dech a má vše, co může divák od válečně laděného snímku chtít. Bojové sekvence jsou přehledné, mají silnou atmosféru. Debilní dialogy už naštěstí tvůrci vyplýtvali v minulých epizodách, místo toho přichází na řada konečně důkladnější pohled do mariňákova „born to kill" nitra. A hlavně je z celého dobývání Okinaway konečně cítit onen válečný feeling ála špína a krev. Konec pak trošku připomíná Jarhead Sama Mendese. Kéž by takto vypadal celý seriál... Part Ten - 20%: Otřesně natahovaný kýč s pár dobrými scénami, které ale nezachrání fakt, že to opět stojí za starou bačkoru a patos z toho smrdí na míle. Sečteno a podtrženo: The Pacific postrádá vše, co dělalo Bratrstvo neohrožených tak jedinečným dílem. K postavám si člověk nemůže vytvořit silnější citové pouto, neboť ani jedna z nich neprojde všemi epizodami a možnost pozorovat psychický růst (či v tomto případě defekt) tím pádem neexistuje. Bitevní scény jsou čistý průměr, který ničím novým nepřekvapí a zmatený střih pouze pojišťuje již tak nízkou šanci na jejich užití. Po hudební stránce opět nic omamného, seriál pouze recykluje několikrát ohrané melodie a když už dojde na tu ústřední, tak ta nesahá svému staršímu bratříčkovi ani po palce na nohou. Největším problémem je (jak jinak) celkový koncept seriálu a vedení děje, které je tak zmatené, jako by sami tvůrci nevěděli, co vlastně chtějí točit. Dvouhodinové porcování Němců kvůli záchraně „nějakého” vojína ještě debilní scénář snese, kolosální mini-série o konfliktu v Pacifiku ani náhodou. Některé bitvy jsou nesmyslně roztaženy na několik dílů, jiné naopak zobrazeny pouze v pár krátkých minutách „bum, bum, bum, zabít jednu postavu a takhle vypadala Bitva o Iwo Jimu / Guadancanal”. The Pacific je zkrátka nehorázný provar, který nepřináší do skomírajícího žánru jakoukoliv inovaci či nápaditost, která by jej odlišovala od ostatních děl. Pokud tedy berete BoB jako vrcholný válečný seriál, tak toto je krok zpět do pravěku. (18.05.2010) (méně) (více)

The Pacific, seriál, ve kterém jsem viděl obrovskou budoucnost druhé světové války ve filmu. Přál jsem si, aby se mně to líbilo, přál jsem si aby to fungovalo a mělo to alespoň podobné kouzlo jako Bratrstvo neohrožených.Ti lidé, o kterých se vypráví, by si to minimálně zasloužili. Přál jsem si to, nicméně autoři mně ubezpečili, že s Bratrstvem to bude mít společného málo. Ale to mě nezastavilo. Říkal jsem si, vždyť to je vlastně dobře. Kdo by tu chtěl koukat na stejnej seriál...akorát z jiného prostředí. A tak jsem se dál s chutí těšil a doufal, že to prostě dopadne tak, jak to dopadnout má a musí. Nedopadlo to tak, jak jsem si to přál a to jsem se to snažil, v co největších ohledech neporovnávat právě s Bratrstvem neohrožených. Dokonce jsem se u osmého dílu na nějaký čas zastavil s tím, že se na to prostě koukat nechci, že mě to nebaví a ani mě to nezaujalo. Jenže, ono to zase tak snadno vypustit nešlo. Podstata od hudby počínaje, po autentičnost konče byla totiž neskutečně podobná samotnému Bratrstvu, jenže tu byl menší rozdíl. A tím rozdílem jsou jednotlivé příběhy. Herci se snažili, dělali dojem, ale k srdci mi prostě nepřirostli. Vrcholem všeho pak byly jednotlivé příběhy, u kterých jsem se měl do jednotlivých jmen nadobro zakoukat...a nezakoukal. Z jednoho prostého důvodu. Kdo by vydržel koukat na válečnej seriál, kde v jednom díle sledujete nesnáže jednoho amerického občana v Australské divočině, jak si chce vrznout, ale nemá sil a tak si nabalí holku, se kterou po válce plánuje neuvěřitelnej život, obětuje jí jeden celej seriálovej díl, pak jí dá zbohem a celej seriál se už neukáže? Přišlo mi to jako hroznej a naprosto zbytečnej nesmysl v rámci celého seriálu, který měl daleko navíc a hlavně jako obrovský podvod pro samotného diváka. Kupodivu ale i samotná struktura seriálu byla naprosto totožná. Seznámení, válka, volnost, válka a následný konec války a život potom. Bratrstvo neohrožených bylo seriálem, které Vás dokázalo šokovat absurditou války každejch deset minut a jedním dílem Vás totálně odrovnalo. Pacific je seriálem, kterým se procházíte po jednom z největších pekel druhé světové války a příjde Vám to jako obyčejná procházka močálem, na kterou stejně nejste zvědaví, jelikož na ní nemáte boty a celí se zasviňíte. Kdo je na to zvědavej? Já určitě ne...Tak se také stalo, že tak dva, maximálně tři díly, mě skutečně dokázali zaujmout. Ale jako celek jsem myslel, že se z toho seriálu upřímně poseru. Člověk se těší na životní osudy jednotlivých vojáků jedné neméně důležité čety a pak dostane díl, jak jeden nahání holku a ve výsledku vlastně uplně k ničemu. Nehledě na to, že válka je v téhle kapitole války v Pacifiku spíše pro odvážné a také pro ty, kteří si na obrazovce dokáží nasvítit jas k absoltuní dokonalosti. Ti jasově nevyspělí, jako třeba já, sledují sled zvuků, výstřelů, záblesků a neskutečného řevu a vlastně vůbec nevím, co se kde děje. Prostě a jednoduše, 80 procent skutečné války se odehrává ve tmě. Kdo je na to zvědavej, netuším, ale nutno dodat, že i zákopová válka na francouzské hranici byla za tmy, a přitom to všecko mělo neuvěřitelné koule. Válka je hnus, já jí to neberu. Možná je to opravdu takový hnus, jak nám vypráví tento příběh, to jí v žádném případě také neberu a ani brát nechci. Nikdy jsem to nezažil, posoudit to nedokážu. Ale když už chci zaujmout diváka, tak to mám udělat pořádně, s grácií a ne abych tvrdil, že chceme být originální a všecko, co můžeme prosereme, že z toho samotný divák nebude mít vůbec nic. Zklamání...obrovské zklamání. Na druhou stranu je to pohled na jiný úsek samotné druhé světové války, který byl příšernou procházkou peklem. Popravdě ale..která válka nebyla? (05.01.2011) (méně) (více)