Pacifik

Za nízká hodnocení si částečně může HBO sama. Velkohubá a veleotravná reklamní masáž slibovala přinejmenším událost desetiletí. Někteří holt nezkousli, že nakonec dostali „jen“ nadprůměrnou válečnou mini-sérii. Tvůrci zaspali pár seriálových sezón. Všechny ty dravé, vypravěčsky odvážné tituly jako by nikdy nevznikly. ___ Pacific hodně sází na jistotu. V přístupu k válce sice napodobuje psychologičtější filmy (Vlajky našich otců, Smrt čeká všude) a kromě pojmu hrdinství relativizuje také démoničnost nepřítele, proti němuž se bojuje (a který je víc „neviditelný“), ale v samotném vyprávění si vypomáhá berličkami, které jsem považoval za dávno zaváté prachem. Psaní dopisu doprovází vnitřní monolog, o hrůzách války se vedou frázovité dialogy (dabing nebrat!), vedle drastických výjevů z bojiště jsou učebnicově řazeny idylické scény z domova, kde samozřejmě nikdo nic nechápe. Když už investujete takové peníze, opatrnost je nejspíš na místě. Nebo bychom to měli nazývat připosraností? ___ Výrazná osobnost chybí, ale díky chytrému výběru můžeme se třemi vojáky prožít ty nej(vý)znám(n)ější bitvy v Pacifiku. Vážně prožít, protože peníze do projektu vložené jsou sakra vidět. Akorát si budete muset pár dílů počkat, v těch prvních většinu akcí halí tma. Ale pak, za denního světla… špína, krev, ruce, nohy, smrt. Ve velkém. Konečně má i díky něčemu televiznímu HD formát smysl. Pouze mi přijde malinko schizofrenní dělat z války PODÍVANOU a zároveň se snažit o pacifistický tón. ___ Oproti Bratrstvu jsou prostředí podstatně monotónnější, mění se ovšem atmosféra epizod. Jak peklo stále nekončí, děsivost narůstá (skoro-hororový devátý díl). Pojetí ve stylu klasických válečných filmů – se všemi těmi ukrutně patetickými momenty a velkými chlapskými gesty – neodpovídá významnější role žen a větší důraz na psychologii postav. Potěší zejména dobře odpozorované situace z běžné mezilidské komunikace. Poslední epizoda je právě o těch jemných detailech (odcizení Boba s rodiči prozrazuje mimo jiné minimum vzájemných dotyků, váhání Eugena, jestli zaklepat před vstupem do vlastního domu …). ___ Být nemilosrdně odstřelen si Pacific nezaslouží. Disponuje nezpochybnitelnými kvalitami, třebaže ne zrovna těmi, jaké se od něj nejvíc očekávaly (zkuste zapomenout na Bratrstvo). Přiznávám, že i mou prvotní reakcí bylo velké zklamání a teprve někdy v polovině série jsem se dokázal přeladit na jinou, vypravěčsky starosvětštější podívanou, než jaká dnes letí. Pacific není a ani se nesnaží být módní, což bych mu neměl za zlé. ___ Omlouvám se, je-li tento komentář zmatený, stejné byly mé dojmy z Pacifiku (od otrávenosti přes smíření k menšímu nadšení). Jestli budu mít někdy náladu na druhé zhlédnutí, pokusím se o souvislejší text. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, arachneuss, Baxt, Ligter, matusb, Errol (19.05.2010)

7.12.1941, datum, které je symbolem ohavnosti. USA byly náhle a záměrně napadeny....Japonci jsou uprostřed procesu obsazování světa. Je tu ale něco, co nečekají: NÁMOŘNÍ PĚCHOTA USA!.... Je fajn, že Spielberg, Hanks (a další) chtějí, aby po nich zůstalo něco velkého. Myslel jsem si, že spolu s Bratrstvem by mohl Pacifik sloužit třeba k výuce dějepisu. Myslel jsem, než jsem jej dokoukal…. Potěší válečná vřava ve stylu ,,Ryana“ , stejně jako předvedení věcí o kterých člověk jen četl. Bohužel těchto pár ,,kladů“ je obaleno spoustou romantických (a jiných) sraček, hodících se spíš do nekonečné telenovely než do válečného seriálu. Radost tak můžou mít jen všichni ti veteráni o nichž se v seriálu vypráví a na základě jejichž vzpomínek série vznikla. Několik důvodů, proč má smysl seriál vidět: 1.) Film Pearl Harbor je jediným originálním dvd, které vlastním. 2.) Mám doma i originální videokazetu. 3.) Potřebuji osvěžit zeměpis ,,Tichomoří“. 3.) Pláču, když u mrtvého nepřítele najdou rodinnou fotografii. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (01.07.2010)

Po peti shlednutych dilech pro mne osobne zatim kinematograficke zklamani roku. Scenaristicky nezvladnute, sceny rozvlekle a dialogy nudne. A kdyz uz dojde na akci, vse se odehrava ve tme a na americke kulomety maxim nabihaji ve vlnach fanaticti japonci. Produkce vubec pripomina serial Lost - a to pojetim "vsechny herce prevezem na havajske ostrovy, tam furt budou chodit po plazi nebo po mistnim pralese par tydnu, par zaberu udelame v noci s deseti japonskyma statistama, ktery budou furt dokolecka na ne nabihat; do toho vlozime par prostrihu z domova, ktery natocime ve studiu a cash se jen povali"... (04.04.2010)

Pokud se Bratrstvu neohrožených jakš takš podařilo udržet během deseti hodinových dílů souvislou linku vyprávění, pak Pacifik totéž nedokázal. Jako materál pro výuku dějepisu se nehodí v žádném případě, neboť vynechává i zásadní události a jiné výrazně zjednodušuje. Není to ovšem vina tvůrců, boje v Pacifiku zkrátka trvaly více než čtyřikrát delší dobu a navíc, hraniční situace, jaké američtí vojáci v Evropě zažívali pouze výjimečně, především hned na počátku invaze a pak v obleženém Bastogne, zažívali vojáci bojující v Pacifiku prakticky denně. Celý příběh je ostatně, stejně jako Bratrstvo neohrožených, vyprávěn jako příběh několika konkrétních postav, se vší subjektivitou, jako příběh viděný jejich očima... Pokud Band of Brothers nešetřilo naturalismem a nebálo se popisovat Američany nikoli jako hrdiny bez bázně a hany, pak Pacifik jde v naturalismu snad ještě o kus dál a pokud bychom mohli mluvit o hrdinství, pak jedině v obecné rovině. Nikoli jako glorifikace výjimečných jedinců, byť i tady se takoví rozhodně najdou, ale jako prostá připomínka všech zmařených životů, nekonečného řetězu nesmírně krutých bojů s obrovskými lidskými oběťmi na obou stranách, s neuvěřitelnou krutostí a brutalitou, s všudypřítomným strachem, desiluzemi, cynismem, otupěním, únavou a duševními problémy... Přestože je značná útržkovitost zachycených dějů vykoupena prostým faktem deseti hodinových dílů, asi by bylo možné i v jejich rámci většinu "nebojových" akcí poněkud zhutnit, zvláště australské milostné epizody jsou z tohoto hlediska poměrně zbytné, a bylo by jistě možné jejich obsah stlačit do polovičního času, naopak vyzdvihnout je třeba to, že nebyla opomenuta krvavá řež na Peleliu, neboť jde o dosti exemplární ukázku zcela zbytečných obětí, způsobených jak faktickou nevýznamností tohoto ostrůvku, tak velmi špatnou, zcela nedostatečnou přípravou bojových operací. Velmi cenný je také předposlední díl, mj. proto, že opět vrhá jiné světlo na svržení atomových pum na Nagasaki a Hirošimu. Když člověk nemá dostatečné informace, tak je tak snadné být pacifistou, vlastencem, nebo čímkoli dalším, co charakterizují jednoduché poučky a černobílý pohled na svět... Pochvalu tvůrci rozhodně zaslouží nejen za bezchybně natočené bojové scény, ale také za skvěle zvládnutou psychologickou linku. Právě z tohoto hlediska je naprosto zásadní zdánlivě nadbytečná desátá kapitola... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: kinej, flanker.27, Superpero (06.11.2011)

Čekali jste druhé Band of Brothers? Tak čekejte dál, jelikož Pacific selhává skoro na všech frontách. První 4 díly sledujeme jak vojáci (kde vůbec nevíte kdo je kdo.. nebojte se... u většiny z nich se to ani do posledního dílu nedozvíte) kecají, občas v noci postřílejí pár japončíků... jo a ještě jsou tyhle potyčky natočeny velice špatně. Potom se to trošku zlepší, bo se za kameru postaví zkušenější režiséři. Nicméně těch pár dílů opravdu nezachrání ten balast, kterého je tu opravdu více, než je zdrávo. Snad někdy příště.. (18.05.2010)