Prokletý ostrov

Průhledné, ze začátku zbytečně a nevím proč, melodramatické. Už mám celkem po krk filmů, které chtějí jednou větou na konci udělat snímek více zajímavým, co z toho, když ten devadesátiprocentní zbytek skutečně znatelně pokulhává. První velké zklamání roku. Aspoň, že ten jindy nevýrazný Mark Ruffalo se vytáhl. (14.04.2010)

Skoro mě mrzelo, že jde jen o další variantu na vnitřní svět vzpírající se realitě, protože atmosféra staré temné pevnosti a celkové ladění filmu jasně vybízely k nějakému pěknému krvavému operačnímu sálu, kde se do hlav zaráží kdeco. Hodně zajímavá hudba (taková zvláštní směs toho, co znělo třeba v Hitchcockových filmech nebo v Osvícení a moderních tónů), někdy zřejmě schválně viditelná zadní projekce, prototypy podivných bytostí v kobkách, všechno úžasně vybalancované tak, aby to ještě bylo děsivé a ne už přehnané. Na druhou stranu film zůstal nohama na zemi a jeho psychologická stránka mi přišla výborně propracovaná. Pravda je, že to co se Danielsovi reálně stalo, mi přijde mnohem hrůznější, než nějaké filmově okázalé experimenty s lidmi. Naprostá paráda jsou bez výjimky všechny herecké výkony od hlavních rolí po ty nejmenší a naprosto jistá Scorseseho režie. Z každého záběru je zřejmé, že je na plátně přesně to, co Scorsese chce aby tam bylo. I když má film výborný zvrat i pointu, nestojí zdaleka jen na tom, že tam nějaký (nečekaný?) zvrat a pointa jsou, ale hlavně na jejich opodstatněnosti a logice. Při opakovaných shlédnutích člověk naprosto docení, jak se film s divákem k finálnímu prozření blíží, přičemž se celkem ani moc nesnaží svádět na falešné stopy, právě naopak vše zapadá naprosto logicky, např. chování dalších postav okolo Teddyho (zejm. Mark Ruffalo). I o ostatních hercích je třeba pět jen chválu. Takhle po všech stránkách propracovaný a promyšlený film zaslouží maximální ocenění. Plně na úrovni Klubu rváčů, jediná nevýhoda Prokletého ostrova je, že přišel až jako druhý. Rozhodně největší filmový zážitek za minimálně 5 let. (12.03.2010)

Soundtrack: 1. Fog Tropes (Orchestra of St. Lukes, conducted by John Adams) ,2. Symphony #3: Passacaglia - Allegro Moderato (National Polish Radio Symphony, conducted by Antonio Wit) ,3. Music For Marcel Duchamp (Philipp Vandre, prepared piano) ,4. Hommage a John Cage (Nam June Paik) ,5. Lontano (Wiener Philharmoniker, conducted by Claudio Abbado) ,6. Rothko Chapel 2 (UC Berkeley Chamber Chorus) ,7. Cry (Johnny Ray) ,8. On The Nature Of Daylight (Max Richter) ,9. Uaxuctum: The Legend Of The Mayan City Which They Themselves Destroyed For Religious Reasons - 3rd M (Vienna Radio Symphony Orchestra; Peter Rundel, conductor) ,10. Quartet For Strings And Piano In A Minor (Prazak Quartet) (14.06.2011)

Martin Scorsese snad poprvé nevypráví příběh, ale lepí scénky, které jsou spíše vizuální masturbací jeho a kameramana. Snaživí herci (DiCaprio tradičně skvělý, Mark Ruffalo i přes zbytečné upozadění taktéž) vedou fajn dialogy, ale děj se nikam neposouvá, snímek tak postrádá jakékoliv napětí a postavy tonou ve zmateném pobíhání po ostrově a levných vzpomínkách na Dachau. A čekat téměř dvě hodiny na pointu mi přijde sakra laciné na to, že to měl režisér původně prodat jako vyšperkovaný thriller roku. Při vší úctě k mistrovi… špatný (a únavně skrz naskrz pronuděný) film. (21.03.2010)

V zevrubném náhledu relativně "jednoduchý" psychothriller (vlastně si pořád "jede to svoje"), jehož převážně dialogové snažení během prvních 3/4 filmu vlastně jen buduje půdu pro mocné finále, které svou pomalou důkladností a silou neústupné vlny tsunami smete jak filmovou postavu, tak nevěřícího diváka za obrazovkou (ne, nemyslím si, že zvrat je předem odhalitelný, pokud o filmu nic nevíte). Mistrný vypavěč Scorsese, znatelně ovlivněn klasicku školou Hitchcocka, však dokáže putování k vyvrcholení zpříjemnit silnými flashbacky, nenápadnými indiciemi, které si zasadíme do kontextu až později a v neposlední řadě také pěkným vizuálnem. 9/10 (21.03.2010)