Sex ve městě 2

I přes všechny negativní recenze, které o SATC2 vyšly u nás i ve světě a které tehle snímek odsoudily a poslaly mezi odpad, se nestydím říct, že jsem se dobře bavila a snímek si užila. Takových podobných kousků (myslím letní nenáročnou podívanou, v níž o děj až tak moc nejde) existují určitě stovky - pro muže. Nikdo se nezamýšlí nad filozofickým posláním A Teamu nebo nedej bože Pařby ve Vegas, a ti, kdo jdou do kina na Iron Mana si nejspíš nemyslí, že budou někdy jako on. Ale recenze SATC2 se hemží výrazy jako kráva, blbka, slepice a stárnoucí herečka. Takže mysogynní poznámky stranou a tři hvězdy za docela dobrou podívanou, která můj intelekt a pocit příslušnosti ke stejnému pohlaví jako hrdinky rozhodně nepoškodila. (01.08.2010)

Film bez příběhu spíš připomínající promo video na návštěvu SAE než plnohodnotný celovečerní film. 146 (!) minut plných product placementu a nudného děje. Až na jeden polibek není ve filmu ani náznak nějaké zápletky (pseudoproblémy hl. hrdinky týkající se zapnuté televize nepočítám)...to je skoro až obdivuhodné:-) A ten závěr, ve kterém si muslimky svlečou niqáby...to mi spadla čelist! Prvotřídní hollywoodská imbecilita. (19.02.2011)

Lepší než jednička, to rozhodně. Ženský odjedou do Abu Dhabí a bla bla bla, většina filmu se odehraje tam. Nic moc se toho vlastně nestane, ale hlavní je, že to nebylo tak roztahaný jak posledně. I když pořád mi víc vyhovuje zlatá seriálová půlhodinka. No ničím mě to nepohoršilo, jelikož tyhle newyorský slepice už znám a vím do čeho (bez očekávání) jdu. Pozn: Samantha už z nich vypadá nejmladší... (13.10.2010)

O dva chlpy lepšie ako prvý film, ktorému som s radosťou udelila odpad. Niektoré vtipné scénky boli fajn, ale ten zvyšok sú sračky a Carrie Bradshawová je v puberte zamrznutá puča, ktorú by som s radosťou udusila brokátovým vankúšom značky Chanel. Dávam veľkorysé 2* za Abú Dabí, hormónovú Samanthu a opatrovateľku bez podprsenky. (01.10.2012)

Vařila myšička kašičku na svým zeleným rendlíčku a pro lepší šmak přidala extra velkou porci houbiček. Pak to dobrodějka zanesla filmovým distributorům t.č. na odvyku do jejich kantýny. Ti se pořádně naštouchli a v jejich slastném opojení pak vyslali toto veledílo na velká plátna asi v domnění, že si na odumírající vlně dávných úspěchů ještě naposled namastí kapsu. Jiné vysvětlení, jak se v kinech cosi tak zoufalého mohlo zjevit nenalézám. Tam by mě na to nedostal nikdo ani heverem a neměla jsem záměr to zhlídnout vůbec, protože jsem byla znuděná už při prvním díle. Ale jelikož se to znenadání objevilo na našem včerejším dámském sedánku, nechtěla jsem být za prudičku a doufala, že jako kulisa v pohodlí gaučíku a se skleničkou vínka v ruce se to přežít dá. No, bylo to vo fous. Při projekci jsem měla hrůzou mžitky před očima, mé srdce filmového gurmána se párkrát utrpením zastavilo a lahvinky přede mnou mizely tempem přímo bleskovým. Když se teď zamyslím, tak už ani nevím, jak to vlastně dopadlo. A jsem za to vděčná. (09.08.2010)