Baader Meinhof Komplex

Pohľad z opačnej strany, v Edelovom podaní však ani zďaleka nie jednostranný. Chvíľami s novo vznikajúcou frakciou súhlasíte, chvíľami ich nenávidíte a rovnako je to aj s demokratickým Nemeckom. Možno trochu viac priamočiaro ukecané, sem tam je nejaká tá štátna sviňa ukázaná ako štátna sviňa. Tieto momenty tak musí Edel vyvažovať antipatiami aj voči teroristom. Nevýhodou filmov, založených na skutočných udalostiach, ktoré ju musia dodržiavať čo najpresnejšie býva dramaturgia, pretože život nie je film a nemôžeme potom očakávať klasické dramatické momenty a zvraty. Nepríde na niektoré očakávané konfrontácie, pretože sa tak neudialo v reáli. Je umenie natočiť napriek tomu tak výživný a divácky atraktívny film, ako Baader Meinhof Komplex. Alebo žeby bol život najlepší scenárista? Komentár č. 3500 (17.02.2014)

Příběh založení a krvavého teroristického boje RAF (Rote Armee Fraktion, nikoliv Royal Air Force) v Západním Německu v německém filmu z nedávné historie. Snímek je plný ultralevicových protikapitalistických hesel a levičáckého myšlení vůdců RAF. A to mi jako divákovi nebylo vůbec blízké, takže jsem na jejich ideje nahlížel poněkud spatra. O to větší negatrivní překvapení bylo, když jsem se z filmu dozvěděl, že u 25% mladých lidí do 30 let byly k akcím RAF sympatie a tichá podpora. Film je precizní, ale díky polodokumentární formě a četnému násilí náročný a divácky obtížněji stravitelný. Trailer: http://www.csfd.cz/film/246076-baader-meinhof-komplex/videa/ (19.05.2010)

Děkuji za poctivě a pečlivě promyšlený a natočený film, který umožňuje vhlédnout do myšlení teroristů a teroristických skupin. Promýšlí se k tomu, a nemilosrdně odhaluje, že teroristé, kteříkoliv teroristé, nejsou víc než zakomplexovaní polovzdělanci, kteří seberealizací přes kvéry a bomby překrývají svoji neschopnost se prosadit a svoji nespokojenost z životních neúspěchů. Své monstrózní akce zahalují do několika frází a žvástů, které se naučili memorovat, aniž je jim samotným dáno jim skutečně porozumět. Je zhola absurdní představa, že jestliže by se jejich hlásaným požadavkům vyhovělo, stali by se řádnými občany, kteří chodí do práce a vychovávají své děti k dodržování společenských norem. Velice užitečný film. (20.03.2010)

Skutečně dokonalý filmový pokus o reflexi jedné z (četných) bolavých kapitol německých novodobých dějin, o které se obecně příliš neví a která je v povědomí spíše jen nás, pamětníků. Tahle studie podstaty levicového (analogicky by se dalo dosadit i pravicového, což by byl ovšem už jiný film) extremismu a terorismu je na jedné straně čistě konkrétní (skupina kolem Baadera a Meinhofové), ale z obecného úhlu pohledu i nadčasová, stačí se dnes podívat na antiglobalizační hnutí a jejich ,,odpor", např. při setkání států G7. Baader Meinhof Komplex je hodně analytický a (jak jen se to dá) neutrálně se tvářící snímek, svými konkrétními dopady autentických činů konkrétních lidí mrazivě ilustrující zvrhlou podstatu násilí vydávaného za politický boj. Vražda není politickým činem, i když šikovná propaganda řadu lidí bohužel dokáže přesvědčit o opaku. Komplex z Baadera a Meinhofové je skutečně strhující film, i když jeho historická objektivita je samozřejmě do jisté míry sporná, jak už je to u podobných snímků mapujících dodnes nejednoznačně interpretované události (Stoneův JFK, Nixon...) běžné, myslím tím např. jednoznačný výklad smrti Ulriky Meinhofové, která je tu prezentována jako nezpochybnitelná sebevražda, i když později ustavená nezávislá mezinárodní komise se přikláněla spíše k vraždě a tezi, že na oprátku Meinhofovou někdo pověsil už mrtvou. Poučné je také napojení tzv. ,,Frakce Rudé armády" na palestinské hnutí odporu Fatah a na další arabské extremistické organizace, které by se dali zjednodušeně označit jako pre-Al-Kajda (všimněte si analogických video nahrávek s unesenými čtoucími pod nátlakem ideologicky motivovaný text, popravy unesených atd.). Nevím, jestli si sílu syndromu dovedeme vůbec v plné míře představit, ale stačí si jen uvědomit, že RAF existovala v Německu celkem 28 let a byla rozpuštěna až roku 1993! Jestli je nějaký snímek, který ukazuje slabiny podstaty fungování demokracie, pak je to právě tenhle - nevinní doplácejí na neetické jednání, které je záměrně interpretováno jako politikum, jemuž je nakloněna část veřejnosti... Podobné filmy: Mnichov (09.04.2009)

Velké plátno, přítmí kina, nikdo kolem. Fascinující. Provokativní. Dokumentárně laděné. Syrové. Nesmlouvavé. Maximálně autentické. Moderní demokracie trochu jinak.. Podobně jako u nás se i Němci četně vezou na vlnách nostalgie, nicméně je nutno přiznat, že kvalitativně jejich projekty zásadně převyšují naše výlety do minulého režimu. Režisér (překvapivě třeba Madonnino Tělo jako důkaz) Uli Edel nám velmi uceleně poskytnul pohled na sedmdesátá léta našich západních sousedů, nesympatizuje, nemanipuluje jedním směrem. Až to někdy vypadá, že si ukrojil příliš velký krajíc. Nicméně zvolená forma je úchvatná, celistvost filmového materiálu zrovna tak. Jednou ze zásadních postav je levicová novinářka a váhavá intelektuálka Ulrike Meinhof, která slovní cestou pomáhá těm ušlapovaným. Pojem terorismus je pro ni teoretický koncept, nicméně vlastní odhodlání ilustruje dobrovolná ztráta svých malých dětí. Toho času totiž potká radikální „psychopatický“ pár Andreas Baader – Gudrun Ensslin a její život se otočí o stoosmdesát stupňů. Hlasité násilí podle nich vyvolá zájem těch na druhé straně. A až je chytí, přijdou další – mnohem údernější. „Odbojová“ nacistická skupina RAF (Rote Armee Fraktion) hýbala Evropou v 70. letech (Frakce Rudé armády oficiálně ukončila svoji teroristickou činnost až roku 1998), bojovala proti kapitalismu, policejní brutalitě a zasadila se o velmi smutnou kapitolu moderních dějin západního Německa. Ač je Baader Meinhof Komplex dosti syrovou a odtažitou záležitostí, tak má neuvěřitelný vnitřní náboj. S nesmírnou pečlivostí se vedle jednání vyšetřovatelů soustředí převážně na dění uvnitř teroristických buněk a na vztahové peripetie jednotlivých postav. Nejprve vnímáme zpočátku trochu zmatenou a neukotvenou aktivistickou skupinu, po svém řešící sexualitu, posléze sebevědomou teroristickou buňku, která výrazně promlouvá do veřejného dění. Atraktivní filmový materiál se tak natáhnul až na úctyhodných 150 minut, ale litovat jich nebudete. V prvních desítkách minut jsem se sice trochu ztrácel, ale následně jsem hltal průřez atmosférou let minulých, stejně jako herecké výkony všech zúčastněných. Z paměti jen tak nedostanu Moritze Bleibtreua (ano, toho, co o život běhal s Lolou) a Johannu Wokalek (ano, ta, co Naboso cestovala s Tilem Schweigerem) coby odhodlané bojovníky za svoje pravdy a sexy osobnosti dané éry v jednom. Klobouk dolů.. Vynikající studie fanatismu.. 90%. (21.04.2009)