Baader Meinhof Komplex

Bojuj proti sviním, jako člověk za osvobození lidstva. Revolucionář v boji. Při lásce k životu, pohrdajíc smrtí. Tomu já říkám ,,SLUŽBA LIDU“…. Ano, TOTO je politický film! Nepovolené akce, sabotáže, blokády, vraždy v zájmu idei. 60tá léta nebyla jen mír, láska a porozumění. Své místo zde má také válka ve Vietnamu a RAF. To nejsou děti se zbraní v ruce, ale fanatici, kteří boj proti systému povýší na revoluci! Kde jsou kořeny? Jaké jsou motivy? Zajímalo by mě, třeba Baaderovo IQ? Silné a výborně zpracované téma, jenž je aktuální i v současnosti. Mnohem silnější než třeba odboj skupiny S.School (byť jde o jiný boj). Obdivuji německé filmaře. PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ *** Co uvidíme (možná) příště? Osobně se také přimlouvám za Mašínovy. Má se za svobodu a demokracii bojovat se zbraní v ruce? Nebo jsou to vrazi? (24.04.2009)

Skutečně dokonalý filmový pokus o reflexi jedné z (četných) bolavých kapitol německých novodobých dějin, o které se obecně příliš neví a která je v povědomí spíše jen nás, pamětníků. Tahle studie podstaty levicového (analogicky by se dalo dosadit i pravicového, což by byl ovšem už jiný film) extremismu a terorismu je na jedné straně čistě konkrétní (skupina kolem Baadera a Meinhofové), ale z obecného úhlu pohledu i nadčasová, stačí se dnes podívat na antiglobalizační hnutí a jejich ,,odpor", např. při setkání států G7. Baader Meinhof Komplex je hodně analytický a (jak jen se to dá) neutrálně se tvářící snímek, svými konkrétními dopady autentických činů konkrétních lidí mrazivě ilustrující zvrhlou podstatu násilí vydávaného za politický boj. Vražda není politickým činem, i když šikovná propaganda řadu lidí bohužel dokáže přesvědčit o opaku. Komplex z Baadera a Meinhofové je skutečně strhující film, i když jeho historická objektivita je samozřejmě do jisté míry sporná, jak už je to u podobných snímků mapujících dodnes nejednoznačně interpretované události (Stoneův JFK, Nixon...) běžné, myslím tím např. jednoznačný výklad smrti Ulriky Meinhofové, která je tu prezentována jako nezpochybnitelná sebevražda, i když později ustavená nezávislá mezinárodní komise se přikláněla spíše k vraždě a tezi, že na oprátku Meinhofovou někdo pověsil už mrtvou. Poučné je také napojení tzv. ,,Frakce Rudé armády" na palestinské hnutí odporu Fatah a na další arabské extremistické organizace, které by se dali zjednodušeně označit jako pre-Al-Kajda (všimněte si analogických video nahrávek s unesenými čtoucími pod nátlakem ideologicky motivovaný text, popravy unesených atd.). Nevím, jestli si sílu syndromu dovedeme vůbec v plné míře představit, ale stačí si jen uvědomit, že RAF existovala v Německu celkem 28 let a byla rozpuštěna až roku 1993! Jestli je nějaký snímek, který ukazuje slabiny podstaty fungování demokracie, pak je to právě tenhle - nevinní doplácejí na neetické jednání, které je záměrně interpretováno jako politikum, jemuž je nakloněna část veřejnosti... Podobné filmy: Mnichov (09.04.2009)

Chladných, promyšlených a precizních 5*. Po hodně dlouhé době mě dokázal film přikovat do sedačky, nepustit a do hlavy mi vnutit otázky a diskuze o idejích. Uli Edel i přes svou německou krev natočil film fungující jako švýcarské hodinky. Vše padne dokonale a dává koncepčně dokonalý politický film o období, které by nejen v Německu nemělo být nikdy ignorováno a zapomenuto. Herci nejsou příliš známí, ale odvádí vynikající práci a své postavy prakticky prožívají. Jejich postavy se chovají, tak jak by jste čekali a podtext typu "každá revoluce je správná revoluce" nebo "jedině s pistolí je člověk svobodný" se dají cítit i v dnešním světě... Přes všechny kvality a myšlenky, které filmem vznikají, není Baader Meinhof komplex lehkým filmem pro každého, protože někoho bude nudit historická preciznost nebo politický podtext. Přesto nebo spíše právě proto je tohle jeden ze snímků poslední doby, který by neměl uniknout nikomu. Úchvatný film plný informací ve stylovém retro balení střílející přesně mířené rány s chladnou působivostí. Vedle Životů těch druhých další ukázka stoupající kvality německých filmů... . Co na to Češi? Radši nechci vědět... (18.07.2009)

Nestačím se v poslední době divit ( v pozitivním slova smyslu ), jak se Němci prostřednictvím filmového plátna začínají vypořádávat se svou " stinnou minulostí. " Nedávno jsem shlédnul snímek Das leben den Anderen a liboval si a teď tohle. Režisér Uli Edel zde líčí ( až dokumentární formou ) a snímku to jednoznačně prospívá , příběh německé studentské organizace RAF, která vznikla jako reakce na protest proti brutálnímu policejnímu zásahu při demonstraci v roce 67. Protesty se týkaly především války ve Vietnamu a také byly namířeny proti Íránskému šáhovi. Mezi první členy patřila mimo jiné novinářka Ulrike Meinhof. Příběh vás ihned od začátku vtáhne přímo doprostřed dění a vaši pozornost udrží po celou dobu snímku ( ikdyž maličké zvýšení tempa a prostřihy v poslední části , kdy jsou členové RAF uvězněni a souzeni ) by neuškodilo. Berte to , ale pouze jako nepatrnou výtku, na výsledný dojem to nemá rozhodující vliv. Tvůrci se snažili o co nejvěrnější zachycení autentičnosti na úkor efektičnosti, budiž jim tedy odpuštěno :o) Co musím vyzdvihnout jsou vynikající herecké výkony, brilantní kamera, střih, opravdu precizně odvedené " akční scény ", kdy má člověk silný pocit, že se ocitnul uprostřed dění, nádhera. To vše parádně " ukočírováno " Uli Edelem a ještě umocněno precizním výběrem hudby. Ta dodává snímku na dynamičnosti! Nesmírně silný zážitek, 90%. p.s. nemůžu nedodat, že jako u většiny případů i tato skupina v úplném zárodku vzniká i z pochopitelných důvodů, člověk by s nimi i sympatizoval , aby se následně původní myšlenka dostala na úplný okraj a začalo nesmyslné vraždění a odnášeli to nevinní lidé... Podobné snímky: Životy těch druhých, Mnichov - s veškerou úctou ke Spielbergovi, jeho Mnichov nesahá tomuto snímku ani " po kotníky " . (19.06.2009)

Pokud jako formu protestu zvolíte terorismus, získáte si bezesporu pozornost. Stejnou pozornost, která vás pak zahubí, i kdyby vaše pohnutky byly sebeušlechtilejší.. Když se dokumentuje revoluční činnost za doprovodu výbuchů naturalistického násilí, má televizní Uli co nabídnout, ale jakmile se ocitne na platformě filmového dramatu, přichází bolestivé zjištění, že to není žádná Edel. Z mého pohledu se zdá, že se nesnaží soudit, vnucovat ideje či nějak vehementně moralizovat, nicméně při vykreslování motivů postav si nelze nevzpomenout na Churchillovo: „Kdo není ve dvaceti levičák, nemá srdce, kdo je levičák ve čtyřiceti, nemá rozum...“ (21.09.2020)