Neklid

(Ne)klidná morbidní procházka Guse Van Santa příručkou pro mladé ornitology. Trpí však téměr všemi neduhy podobných indie nezávisláren - psychicky narušenými hrdiny (což už se stává samo o sobě klišé), táhlým unylým tempem, otravnými vybrkávačkami na kytaru a nejasným sdělením. Jediným účinným, na co útočí, jsou emoce, které hlavně v závěru silně vyplavou na povrch a z diváka jednoduše vyždímají možná i poslední kapku slz. Přesně tohle mohlo vzejít z "rakovinové" komedie 50/50, ale naštěstí se tak nestalo. (21.12.2011)

Skvele oblečení herci v nie tak skvelom filme, ktorý by sa chcel tváriť skvelo. Mia ako vždy úžasná, jej postava bola nádherná vo svojom optimizme a láske k životu (a vtákom), Henry mi dosť vadil, vôbec to medzi nimi nefungovalo. Príbeh predvídateľný, pár momentov veľmi zaujímavých, pár ich bolo dosť neoriginálnych a nudných. Záverečná scéna najhoršia. Hudba veľmi príjemná a ešte raz musím pochváliť ten "šatník", fakt ma potešil a už len kvôli tým outfitom sa to oplatí pozrieť. Lepší priemer. (31.07.2014)

"Excuse me. Can I help you? - No, we're just browsing. Thanks." Film mě překvapil, svým tématem i jeho pojetím - bylo to všechno rozhodně netradiční, jiné. Ústřední dvojice byla moc sympatická, Hiroshiho dopis nejdojemnější slova slyšená v posledních letech. Přesto to celé mohlo být víc dojemné (vzhledem k tématu), ale jak jsem již psal, film byl pojat trochu odlišně. 4* (09.09.2012)

Potkali se v pravou chvíli. On, přežívající tělo bez života, ona plná života v téměř mrtvém těle. Na co čeká, čemu věří, co potřebuje umírající Annabel? Třeba toho podivného kluka, který toho zažil příliš. Možná, že je pro Annabel ten pravý. V kruhu milující rodiny, která si o ní dělá starost se cítí vděčná, ale ne svobodná. Enochovy nevadí začít přátelství s umírající Annabel, nedává najevo jakoukoli lítost. Van Sant rozehrává velmi podivnou hru s emocemi na pozadí krasných obrazů probíhajícího podzimu a nadcházející zimy. Líbí se mi ta analogie se světem zvířat. (26.11.2011)

Nikdy by mě ani nenapadlo, že film s podobnou tématikou dokáže člověka pohladit po duši. Restless si mě naprosto získal, líbila se mi jemnost a citlivost vložená do každého záběru. Neuvěřitelně příjemné dialogy, skutečně balzám pro mé uši. A možná, že to teď bude znít fakt divně, ale tento film s všudy přítomnou smrtí a pohřby je jeden z nejpříjemnějších filmů, jaký jsem v posledních týdnech viděla. A i když došlo na slzy, tak jsem zároveň nemohla smazat úsměv z tváře. Kašlu na ten jednodušší příběh, kašlu na lehce podivnější závěrečné minuty, myslím právě jen na ten úsměv, který já měla od začátku do konce. Kolik filmů to dokáže? (20.12.2011)