22 výstřelů

Dneska se hraje na ty špinavý a tvrdý gangstery a policajty, co všechno úplně děsně reálně řeší a je to prostě navíc úplně "cool" a takový. L'Immortel je přesný opak a obrací se k těm gangsterkám, co pracujou s takovou tou vzletnou idealizovanou představou mafiánů a gangsterů, což je možná ten důvod, proč se to setkává s tolika horšíma reakcema. Prostě je to film dělaný tak, že využívá charismatického hlavního herce, co zprostředkovává takovou tu klasickou idealizovanou představu o přátelích na život a na smrt a o rodině a o tom jak je nutný být pevnej ve svých zásadách a takový věci spíš než aby to zaplavil horou "fucků" a mrtvol. Tohle je potřeba vnímat spíš než porovnávat to s ostatníma zločineckýma filmama dneška, co kladou důraz na úplně odlišné věci. Tady si to prostě Jean Reno zaslouží, protože je to sympaťák a tenhle film není špatnej, jen jde jiným směrem než jak se to dělá dneska častěji :). Vždyť tu i ti staří mafoši mají dlouhý černý kabáty. :) (23.05.2013)

Zcela průměrná báchorka o pomstě, které by nejvíce slušela televizní obrazovka. Standartně natočené, nešťastně napsané a s nevýraznými hereckými výkony. Jean Reno vlastně nemá co hrát. Jeho postava postrádá osobnost, nosný příběh a hlavně kvalitní repliky. Vystřílí se určitě víc, než dvacet dva nábojů. K čemu to ale je? Divák nemá komu fandit a přestřelky jsou natočeny hůře než v německém seriálu. (30.11.2010)

Neuvěřitelná nuda plná zatmívaček, flashbacků, náhod a rádobytvrdých scén i keců. V něčem tak pitomém je i casinovské přirážení hlavy do dveří k smíchu. Ostnatý drát aspiruje na demenci roku a kecy o rodině a etickém kódu jsou snad ještě větší klišé, než policistka pijící vodku protože jí zabili manžela. Revenge movie se rozhodně nekoná a již pět minut po skončení filmu se zrekonstruování děje jeví jako nadlidský výkon. (05.09.2010)

Nečekal jsem to. Fakt jsem nečekal, že i ve Francii by režisér vybral státní kasu pro filmaře a natočil film s klepající se kamerou, která má navodit hustou atmosféru a autentičnost. Já třeba chápu, když režisér řekne, že točí film, který má být natočen amatérskou kamerou. Ale nedokážu to pochopit, když se člověk těší na akční film s Jeanem Renem a nakonec z něj vidí akorát tu zasranou jizvu na ksichtu. Richard Berry je tak pro mě už vcelku známou tváří, když jsem ho naposled viděl v poslední Veberovce. Jenže už tam mě rozčiloval a já čekal na chvíli, kdy se z něj poseru uplně. Nakonec se předvedl v tom nejlepším možném světle a natočil film s nejstylovější kamerou, která kdy byla vynalezena. Pokud si tak chcete užít akční film s celou kopou akčních scén, na které si, za prvé, po půl hodině nevzpomenete, a za druhé, se v nich vlastně nic nestane..tak se na 22 výstřelů podívejte. Mě to tak nasralo, že jsem snad ani neměl slov. A to přitom by ten film mohl být dobrý. Technika by na to byla a příběh koneckonců taky. Vždyť Francie kriminálky v sobě má. Jenže to by se toho musel chopit člověk, kterej chce natočit film a ne mišmaš něčeho, co chvíli bude mít úspěch a pak zapadne do takovýho průměru, že si po půl roce na něj člověk nevzpomene. (05.10.2010)

Kdepak. Z politiky a z podsvětí se nedá jen tak odejít a ve většině případů se minulost vrátí spolehlivěji než bumerang. Stejně jako v případě ex-mafiána Charlyho. Jenže Charly nnei žádné ořezávátko a rozpoutá v ulicích Marseille válku. Bezchybné krimi s nezaměnitelným francouzským rukopisem, kdy se nikdo s nikym nepatlá a místo patetických blábolů promluvají kulky. Jean Reno prostě nestárne a již tradičně nezklamal a nutno dodat, že ostatní herci rozhodně nebyli pouhým komparsem. Tohle se prostě povedlo a jen čekam, kdy se toho zase zmocní nějaké to hollywoodské pako a natočí remake. 90% (26.01.2011)