Ten, kdo stojí v koutě

Může to působit trochu naivně a šablonovitě, ale tento film rozhodně není jen dalším stupidním a prdlým filmem z prostředí střední školy určený vyloženě pro náctileté. Film má své kouzlo, dobrý vtip a poměrně silnou emotivní stránku. A ačkoli si zřejmě pětihvězdičkové ovace nezaslouží, tak těsně pod vrcholem se nachází určitě, protože mě dokázal zaujmout po celou dobu sledování. 75% (12.02.2013)

Chbosky teprve začíná a už teď do mě, ten zelenáč, nesmazatelně zaryl svůj rukopis. Kouzelné, něžné, citlivé. Člověk by si řekl, že o americké střední už musel vidět všechny možné i nemožné verze, ale The Perks of Being a Wallflower předchází všechny stereotypy. Každá postava je unikát, žádný prototyp americké star střední školy nebo něco podobného. Cítíte, že právě tohle je ten rok, který budete mít před očima celý život. Ten nesmazatelný příběh prvního roku na střední... Tunelová scéna je klenot. (22.01.2013)

,,A JSOU LIDI, CO ZAPOMÍNAJÍ, JAKÉ TO JE, MÍT ŠESTNÁCT, KDYŽ JE JIM SEDMNÁCT“...... /// Jedno se těm středoškolákům upřít nedá – Hermióna je sympaťačka! A jinak? Škola, večírky, fotbal, ale hlavně – láska, láska, LÁSKA! ,,PŘIJÍMÁME LÁSKU, O KTERÝ SI MYSLÍME, ŽE NÁM NÁLEŽÍ“ (kurva, líp bych to neřek!) Návrat do časů, ve kterých ste mohli každou chvilku potkat lásku svýho života v malým, ale hlavně milým filmu, plným pocitů lidí (na rozdíl vod toho ocelovýho eSka), kterej sebou nese i spoustu bolesti (která se střední nemá nic společnýho. Čím su starší, tak mě tyhle kousky o sympaťácích, co by mohli bejt i moji kámoši, bavěj víc a víc. Pomalu abych se začal bát, že za pár let skončím u krtečka… (toho kreslenýho debile!). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1996 napsal Stephen Chbosky, číst nebudu. 2.) Chtěl bych poznat holku, jejíž fotr sbírá vína, ale nepije je (nebo nějakou jinou…). 3.) Když jsu mezi kámošema, tak mě nevadí, když je kolem tuna (někdy i dvě) filmovýho klišé. 4.) Thx za titule ,,Vojtěch Skovajsa alias Puddle“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (30.06.2013)

Neznalost Bowieho zamrzí, ale to je v mých očích v podstatě jediná výtka. Hlavní postavy mají hloubku, nejsou omezeny jen na několik charakterových rysů. Syžet informace dávkuje postupně a odhaluje skrytá tajemství daných postav v ten nejlepší moment. Víme přesně to, co ví a co zjistí hlavní hrdina. A co je důležité, i to, čeho si je vědom sám o sobě. To, co je uloženo hluboko v podvědomí, vyvěrá na povrch a vrcholí v emocionálně velmi silném závěru a převrací předešlé tak trochu naruby. Nicméně nic nepůsobí uměle a vykonstruovaně právě proto, že je rozsah vědění omezen na hlavního hrdinu (útržkovité vzpomínky se přemění na úplné v jediném, prchavém momentu)... Ale ten zpropadený Bowie. (23.12.2012)

Hrejivý a povrchný midcult, ktorý (mňa) nebaví a primárne sa opája iba sám sebou. Nič čo by som musel vidieť znovu. Dôkaz, že tento vypočítavý druh indie poetiky mi vôbec nesedí a potešenie v ňom nenachádzam. Ešte že americký nezávislý film stále žije a má svoju tvár, ktorá sa tejto falošnej našťastie nepribližuje... (20.08.2014)