Saulův syn

Neskutečně autentické a mrazivé nahlédnutí do nejtemnějšího místa na světě - Osvětimi, nacistické továrny na smrt, ze které smrt byla jediným možným vykoupením. Paradoxně není to hlavní hrdina, který mě zaujal, nýbrž spíše celková atmosféra bezradnosti a utrpení všech vězňů. S trochou nadsázky lze film označit jako surrealistické drama s výbornou kamerou a tématikou, kterou asi ne každý divák dokáže do sebe vstřebat. Kvalitní maďarský snímek, který si v mém hodnocení zaslouží 85%. (10.05.2016)

Tak to byl asi nejdepresivnější film, jaký jsem viděla! (31.05.2016)

Jestli se dal Hardcore Henry přirovnat k čisté akční FPS jízdě, Saulův syn bych zařadil mezi survival adventuru. Formálně nesmírně inovativní počin, který Vás díky neuvěřitelně intimní kameře dokáže vtáhnout do děje způsobem, který jste neviděli. Celé to peklo plynových komor a té mašinérie okolo je neustále jen v pozadí tváře hlavního hrdiny (Rozmazené, zaostřené, viděné nebo jen slyšené. Těžko říct, co je horší.), který už jen roboticky a slepě plní všemožné nelidské rozkazy šedé zóny. Dějově to bohužel pokulhává ale forma nahrazuje víceméně všechny nedostatky jednoduché zápletky. Jako exkurze do provozu nejhorší části koncentračních táborů ale funguje spolehlivě a drásavě. (07.06.2016)

Upřený pohled a němá tvář hlavního protagonisty jsou fakt dobré, ale ten styl kamery, ikdyž je to asi dobrý nápad mi moc neseděl. Bylo znát, že se v pozadí děje spousta důležitých věcí a že si kompars dal hodně záležet a vlastně ani nebyl vidět. Po chvilce mi to bylo už docela nepříjemné, než abych ocenil to umění. Film sám o sobě je mazec, nebo si to alespoň myslím, ta kamera nutí člověka dost fantazírovat. 58% (19.11.2016)

Premietať na školách. A možno radšej aj v parlamente. (31.01.2019)

Zvolená close up forma s rozmazaným pozadím je skutečně dobrá. Opravdu na každým kroku cítíte lomoz smrti a lidského utrpení. Nicméně to je tak vše. Náš hlavní hrdina Saul totiž dostal do vínku, že na pozadí těchto hrůz a připravovaného povstání (!!!) bude raději hledat rabína po celém táboře, jen aby pronesl zaklínadlo nad již mrtvým kloučkem. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale z tohoto duševního pochodu udělat hlavní pilíř filmu, to je na Sonderbehandlung. P.S. Pro suchary: je to vtip! (12.08.2020)

Saulů syn je do jisté míry možná tím, co by šlo nazvat jako film roku. Je to film značně rozporuplný, film, na který budou (a už jsou) dost rozporuplné reakce, film, který vás dostane a nenechá v klidu... Přiznám se, že už dlouho jsem v biografu nezažil tak intenzivní pocit znechucení, odporu a trochu i strachu. Kdosi Saulova syna označil za "umělecký horor", trefné označení. Maďarský režisér Laszlo Nemes každopádně natočil pozoruhodný kousek. Předpokládám, že asi každý ví, kdo to byli lidé ze Sonderkommanda. O jejich životě už dříve vznikl film Šedá zóna, který jsem bohužel neviděl (i když si nejsem zcela jist, zda výraz "bohužel" je úplně namístě). Členové Sonderkommanda jsou vězni, většinou Židé, kteří obstarávají tu nejhnusnější práci osvětimské továrny na smrt, starají se o plynové komory, které "pomáhají naplnit", vyklízejí je, dezinfikují, kusy uvnitř (ano, tak mrtvým ve filmu skutečně říkají) pálí v pecích a popel následně rozprašují do nedalekého jezera (řeky?) tak dlouho, dokud se sami nestanou náplní komor (popř. vražedných jam) a jejich místo nezaujmou kusy čerstvé. Koloběh života v Osvětimi. Nemes přistoupil k tématu velmi syrově a bezprostředně, což ještě umocňuje už tak dost drsnou atmosféru. Ve filmu není (vyjma závěrečných titulků) žádná hudba Divákům tu režisér nabídne zvláštní poměr filmových stran, který trochu připomíná obrazovku starší televize (je to 4:3? Nevím...). Důležitou roli zde hraje ostření, po většinu filmu se totiž díváme do tváře hlavního hrdiny (nebo na jeho záda), kde tvář a blízké okolí jsou ostré, kdežto vzdálenější okolí rozostřené, což podle mého názoru celkem slušně demonstruje otupělost hlavního hrdiny Saula Auslandera vůči hrůzám okola. Mrtví mu přijdou už jen jako nevýrazná dekorace prostředí, jako obrazy na chodbách... Díky tomu je divák ušetřen těch nejvíce drásajících pohledů, o to větší muka však čekají při zvukové části filmu. Práce se zvukem je zde na jedničku s vyznamenáním, celkový pocit stísněnosti je dán totiž právě ozvučením, které se sestává z děsivého bušení na vrata plynových komor a neustálých pokřiků v němčině, polštině, maďarštině. Osvětim je ve filmu Saulův syn představena jako do nejmenšího detailu skvěle fungující továrna na smrt. Sledujeme různá soukolí tohoto vražedného stroje a "odlidštění" zůčastněných. V pekle si opravdu nejde zachovat zdravý rozum. (13.02.2016)

Tak vám teda nevim. Jako dobrý, nenudil jsem se. Bylo to peklo. Ale z tý rozklepaný kamery mě bolely oči, co se stane hlavnímu hrdinovi mi bylo šumafuk, naopak jsem furt měl tendence mu nadávat, jakej to je idiot a jak se chová divně. Všechno, co udělal, nakonec bylo k ničemu. Střelnej prach ztratil, Rabína našel, ale nenašel, díru nevykopal, syna (nesyna - kdoví, kdo to vlastně byl) mu vzala voda a nakonec ho práskne miniárijec. Dobrý, bylo to zas něco novýho a neviděnýho. Ale na plno by to muselo mít trochu jinčí koule. (14.02.2016)

Nemes si hraje se symboly, ať už se jedná o jméno hlavního hrdiny (cizinec), tak o celý hlavní námět. Urputná snaha pohřbít jedno lidské tělo v kontrastu s tisíci spalovanými v krematoriích. Saul je natolik urputný, že hochovo tělo není ani pitváno. Několikrát se dívá přímo do hlavně pušky a stejně jako on se konfrontují s okamžitou hrozbou smrti i ti, kdo se Saulem spolupracují. Ale jaký smysl má snaha vyhnout se dnes smrti, když zítra nebo pozítří rozhodně nastane? Saul nás provede po celé té mašinérii, od příjezdu vězňů až po odvoz popela. Díky zvolenému formátu navozujícímu dojem, že se jedná o vlastní pohled diváka, působí film velmi autenticky. Na druhé straně sám námět působí lehce odtažitě. (20.02.2016)

Saulův syn je skvěle promyšleným a věrně natočeným uměleckým hororem o hrůzách v Osvětimi. Velice dobrý herec představující ústředního hrdinu Géza Röhrig, nýbrž i režisér Laszlo Nemes se zasloužili o velmi intenzivní podívanou. Oceňuji hlavní koncept vyprávění o členu Sonderkommanda, troufám si tvrdit, že poměrně dost lidí neví o existenci Sonderkommand. Neprávem byli tito lidé odsuzováni a bráni jako kolaboranti, přitom to byli židé, kteří neměli na výběr, zda-li nechtěli zemřít hned. Museli vytěsnit své emoce a chovat se jako roboti, bez nichž by to sami nacisté nezvládli. Odhodlaný obličej Saula, rázně arogantní nacisté, rozostřené záběry přes rameno registrující veškeré hrůzy holocaustu mají na člověka až fyzicky neblahý vliv. Z dlouhých záběrů zaznamenávající dění v koncentračním táboře, přitom nevidíme jasně krveprolití, ale pozorujeme ho ve zúženém čtvercovém formátu většinou na okraji, ale i z toho se mi dokázala zamotat hlava a nastat husí kůže! Je podstatné také pochválit zvukovou kvalitu filmu, která skvěle svoji roli sehrála zejména během scény, kdy Saul společně s ostatními vězni zavře ostatní židy do plynové komory a poslouchá nesnesitelné umírající vřískoty! Díky jedinečnému pojetí - báječné vizuální stránce jsem se cítil jako bych byl opravdu součástí toho blázince!! (21.02.2016)

Tazky a velmi specificky film. (25.02.2016)

Po technickej stránke film nemá chybu. Kamera v štýle POV a vo formáte 4:3 vytvára originálny efekt a donucuje diváka sústrediť sa na osud hlavného hrdinu. Na druhej strane je ale téma koncentračných táborov tým pádom odľahčená, čo mne trocha prekážalo. Ale aj napriek drobným chybičkám si film zaslúžil každé ocenenie, ktoré po celom svete pozbieral. (15.04.2016)

O zvěrstvech v koncentrácích bylo natočeno "x" filmů, ale ještě nikdy polodokumentární kamerou. A to není jediná zvláštnost. Kamera snímá z několika desítek centimetrů tváře lidí před ní, ale to co se odehrává v pozadí je rozostřeno a rozmazáno, takže nevidíte detailně, co se tam děje. Přesto si vše dovedete představit a vlastně víte přesně oč jde. Navíc si myslím, že ten silný pocit toto pojetí ještě znásobuje. Dlouho mi zůstane v paměti ten apatický a odhodlaný výraz Saulovy tváře. (16.04.2016)

Z hľadiska obrazov neskutočne ťažký film, ktoré vďaka nezvyčajnému formátu videa a svojského štýlu zachytenia (POV) pôsobia na vás ešte silnejšie. Ťažko sa na tento film pozerá, pretože vidíte priame peklo na Zemi (ale aj v tomto pekle sa nájde malá porcia ľudskosti (snaha mladého chlapca dôstojne pochovať)). Pevne dúfajme, že nikdy viac nikto nemusí prežiť to, čo museli „prežiť“ ľudia v tomto pekle. Doposiaľ životná rola pre Géza Röhrig. P.S.: „Sonderkommando“ – tento výraz navždy budem pamätať. Osobné hodnotenie: 92% (*****) (03.01.2021)

Nerozporuju náročnost zpracování, ale takhle jsem se filmem v kině už dlouho neprotrápil. Hodinu čtyřicet sledujete zátylek hlavního hrdiny (ta kamera byla až nepříjemná na sledování), nerozumíte, kde zrovna a proč zmateně pobíhá, do toho distributor pustil film do kin s polovičními titulky... Při závěrečných titulkách ne, že by bylo v sále slyšet vzlykání a diváci fascinovaně seděli, ale ozývalo se mohutné zívání, a to asi mluví za vše... (10.03.2016)

Kamera zabírající dění pouze z pohledu hlavního hrdiny mě narozdíl od ostatních vůbec nenadchla, naopak mi přišla po pár minutách na obtíž a o formátu obrazu 4:3 ani nemluvě. Asi už jsem příliš otrlej a cynickej divák, ale ani ten příběh mě nedokázal uplně strhnout, ačkoliv měl několik silnějších momentů. Nicméně aspoň náznaků explicity se režisér bál jak čert kříže a zmatený pobíhání hlavního hrdiny po táboře začalo brzo ztrácet na atraktivitě, kterou nezvyšoval ani nepřehlednej příběh (možná za to můžou anglický titulky). Kdyby pan režisér točil "standardnim" způsobem a přídal do příběhu víc dramatickejch scén společně s nějakym hudebnim doprovodem, moh vzniknout opravdu silnej filmovej zážitek. Třetí hodně slabá hvězda za místama povedenou atmosféru koncentráku. (08.04.2016)

Dost klaustrofobický, skoro čtvercový formát, malá hloubka ostrosti a objektiv vždy nacpaný k hercově hlavě. Zajímavé a neotřelé dílo, v podstatě bez hudby, trýznivé a tísnivé. Osud Saula nepřekvapí, překvapí však jeho cesta a forma k němu. Za samotný snímek bych dal tři, za originální vyjádření však čtyři hvězdy. (17.05.2016)

Výjimečný film. Způsob snímání je netradiční, díváme se na Saula a věci se dějí jen kolem něho v mlze. Jakoby nás někdo posadil hlavnímu hrdinovi do hlavy. Ono při těch hrůzách, které se kolem děly se z psychiky člověka, který se v tom pekle a utrpení pohybuje stane pravděpodobně cosi, co se způsobu snímání tohoto filmu bude velmi podobat. Zaměří se na kátkodobý úkol a vše kolem sebe rozmlží, nevnímá ostře, nepřemýšlí, obrní se, potlačí emoce. Ani ti, co koncentrák přežili si často nejsou schopni vybavovat, co se přesně dělo. Je to způsob, jak psychicky přežít, odolat, nezešílet. Přesto, že divák toho moc nevidí, podobá se ten příběh více vlastním vzpomínkám, než příběhu, snímaném zvenčí. A mně se bude ještě jako zlý sen a odpudivý prožitek vybavovat dlouho. Nutno vidět! (01.08.2016)

Filmy Escape from The Sobibor a Grey Zone nebyly pokořeny, ale i tak, na debut silný snímek. Kvituji použití původních jazyků a neotřelou kameru. Emotivně však nedosahuje sílu svých předchůdců. (09.01.2017)

Netradičný film. Dalo by sa tvrdiť, že aj neopozeraný look, novátorský či priekopnícky prístup k látke. Pri forme diela sa autor vyhral s tým čo ponúka filmová technika, vrátil sa k nepoužívanému formátu, aby jasne centralizoval výpoveď, ktorú naservíroval skrz mnohé fragmenty deja, ktoré si skladačkovito treba pospájať a uznávam, že divák neznalý histórie ich nemusí dobre vstrebať. Film, ktorý hovorí viac zvukmi, hlasmi, výkrikmi ako obrazom. V tom akoby bol protipólom k nemým snímkam, kde šlo hlavne o obraz. Obraz je tu veľakrát náročky rozostrený, aby nerušil v scénach kde to nie je treba. Nemes presne vedel čo chce povedať a hlavne ako. Snaha pochovať syna je dokonalá metafora ľudskosti v neľudskom priestore tábora. Snímka si nezakladá na tlačení na emócie či na prehnanom pátose. Saul fia je významný film, ktorý má pevné miesto v histórii kinematografie a v budúcnosti bude dlho rozoberaný medzi filmovými znalcami. (24.01.2019)