Hunger Games: Vražedná pomsta

Je to dvojka, takže zpravidla musí být cítit víc peněz, přibýt nějaká ta herecká posila (Jena Malone, Philip Seymour Hoffman) a musí se o ní mluvit o to víc dopředu. Dvojka je „překvapivě“ dospělejší, cyničtější i temnější, ale s tím, zda lepší, bych si zase tak moc jistý nebyl. Vyjukaní hrdinové (symbol počínající revoluce) Katniss a Peeta z jedničky mi prostě sedli. Tahle veleúspěšná dorostenecká pohádka i čerstvý popkulturní fenomén z úsměvné totalitní společnosti budoucnosti, kterou zpustošila válka, a Spojené státy jsou tak rozdělené do sociálně rozdílných sektorů, bavily. U dvojky nicméně musím jít o stupínek dolů. Možná je to tou nevděčnou mezihrou mezi úvodním a (pevně věřím hutným a velkolepým) třetím dílem (-NE-LOGICKY rozpáraným na dvě pokračování), kdy vrcholem akce snad nebude docela nijaké utíkání před vraždící mlhou. Znovu nicméně vede extravagantní výprava, nápadité kostýmy i honosné kulisy, když už přijde akce, je o krapet přehlednější a klidnější než v prvním díle. Víc se tu přemýšlí, taktizuje, předchází zbytečným ztrátám. Ale jak říkám, jednička mě něčím vnitřním oslovila o něco víc. Tahle teenagerovská vybíjená přesto znovu dokázala, že celá série může platit za docela chytrý popcorn pro mladé. A Jennifer Lawrence? Ta je znovu proklatě sexy a herecky znovu bez chyby!! (26.12.2013)

Hunger Games: The Catching Fire je skôr trocha slabším filmom, ale našťastie s výborne napísaným scenárom. Napätie sa správne stupňuje a život hrdinov aj obyvateľov chudobných štvrtí sa stáva bezútešnejší. Východisko zatiaľ nie je. Nič nie je bez chyby, aj keď v probléme tohto filmu sa skrýva veľký prísľub. Na konci premietania vám môže vadiť azda len to, že sú Hry o život: Skúška ohňom len prípravou na ďalšie diely, a tak nemajú také vyvrcholenie, aké by si vďaka predchádzajúcim hodinám zaslúžili. Jennifer Lawrence je však cez to všetko najväčším lákadlom filmu a táto postava sa jej veľmi hodí. (12.02.2015)

Možná nejde o excelentní film, excelentně debilní však vskutku je. Zábavný je zejména kontrast scén, v nichž vystupuje Donald Sutherland a scén arénových, jimž vévodí skupina manekýnů s nezničitelnými účesy - zatímco prvně jmenované přináší přesvědčivý chlad a lidskosti zbavenou logiku režimní supersvině, která je opatřená dobře napsaným dialogem a charismatem svého představitele, to druhé je tupé i pro prvotní fanoušky víly Zuběnky. Postavy jsou opět hnány nejasnými a zveličenými motivacemi a vztahy, z čehož mi vyplývá, že buď někdo zprznil obsah knihy, nebo je kniha jen podělaná futuristická telenovela. Tři hvězdy patří atraktivnímu ztvárnění (s opět delikátními variacemi na TV show budoucnosti) a výbornému obsazení, jelikož sestava Harrelson-Hoffman-Sutherland-Kravitz ve vedlejších rolích je dostatečně výživná i pro případ, že by zbytek filmu byl jen záznam fronty před Kauflandem. P.S. Peeta získává nominaci pro nejotravnější filmovou postavu všech dob. (29.09.2014)

Dvojka Hunger Games je v mnoha ohledech vyzrálejší variací na svého předchůdce. Nabízí o třídu lepší režii, scénář i herecké výkony, představení totalitního režimu není jen útržkové, ale opravdu intenzivní (koho máte nenávidět, toho budete nenávidět) a Jennifer Lawrence se z "pouhé" sympaťandy přetavila v plnohodnotného tahouna, který má na to být vůdcem. Není to bez chyb (především romance s Galem z Okrsku 12 je pořád jaksi nadbytečná), ale filmu nechybí spád, emoce, výborně natočené scény a co je možná největší tvůrčí vítězství, má to skoro dvě a půl hodiny a přesto to nenudí! Nemám nejmenší důvod se na další díly netěšit. Vražedná pomsta je příslibem toho, že se bude na co dívat. (21.11.2013)

Kvalitativní š/sk/ok roku. Přestože předchůdce Catching Fire smrdí jak týden staré použité tampóny a předloha je jednoznačně nejhorším dílem trilogie (zn. první polovina Stmívání, druhá obšlehnuté Hunger Games), podařilo se adaptaci nejenom napravit de facto všechny vady prvního dílu, ale i překonat svůj literární předobraz. Mizí mechanické převádění detailů, nesoustředěnost na celek, rozkouskování na jednotlivé úseky podle dějiště, nulová charakterizace postav, tematická vyprázdněnost i k posrání otravná roztřesená kamera, jimiž jsme byli obohaceni minule, a vše je podřízeno zcela jednoznačným ústředním tématům: počátky odboje, role slabého jednotlivce v rodící se revoluci a jeho faktická nicotnost ve srovnání s totalitní mašinérií, a především vztah mezi mediální konstrukcí a realitou a dopad, jaký má tento rozdíl na účastníky a spoluautory masami zbožňovaných smyšlenek. Je bizarní, že navzdory zahlcenosti původních Hunger Games expozicí se veškeré podstatné a nezbytné informace o fungování Collinsové fikčního světa, o postavách a jejich vztazích dozvídáme až teď. Jsou rozvíjeny i motivy, které Collinsová geniálně propracovala až v následujícím Mockingjay, jmenovitě třeba úloha symbolů v moderní válce. Potěšme se tedy pravděpodobně nejlepším příspěvkem v celé filmové tetralogii, neb vězme, že adaptovaný Mockingjay bude kvůli rozdělení, a tedy očekávanému opětovnému soustředění na doslovné zachycování stát pěkně za hovno. (09.12.2013)