Third Person
Dritte Person
Third Person
Puzzle
Režie:
Paul HaggisScénář:
Paul HaggisKamera:
Gianfilippo CorticelliHudba:
Dario MarianelliHrají:
Liam Neeson, Maria Bello, Mila Kunis, Kim Basinger, Michele Melega, Adrien Brody, Olivia Wilde, James Franco, Loan Chabanol, Riccardo Scamarcio, Moran Atias (více)Obsahy(2)
Film scenáristy a režiséra Paula Haggise vypráví tři příběhy o lásce, vášni, důvěře a zradě propletené v mnohovrstevnaté dějové linii, která připomíná autorův oscarový snímek Crash. Příběhy se odehrávají v New Yorku, Paříži a Římě. Tři páry, které spolu zdánlivě nemají nic společného, vzájemně pojí hluboké vazby - milenci a odcizení manželé, ztracené a nalezené děti. Hvězdně obsazený snímek Ten třetí, v němž se představí oceňovaní herci Liam Neeson, Adrien Brody, James Franco, Olivia Wildeová, Mila Kunisová, Kim Basingerová a Maria Bello, je víc než jen sbírkou milostných příběhů... Je to záhada, tajenka, v níž se pravda dostává na povrch v záblescích, vodítka jsou postřehnutelná jen koutkem oka - a nic není takové, jaké se zdá. (Cinemax)
(více)Recenze (167)
Takhle se lidi nechovají, takto jednají postavy nepříliš dobrého románu, které na dálku šustí papírem a krkolomnými pokusy romanopisce dostat je do nějakých prekérních situací za každou cenu. Tady tuto marnou snahu zastupuje skleróza, takže postavy furt něco důležitého zapomínají (ať už záměrně nebo omylem), případně nemůžou něco stihnout a nahánějí se (často zbytečně) po telefonech. Film je otravný a ani konstrukce, že některé postavy jsou reálné a jiné vymyšlené, tomu nepomáhá, protože uměle a neupřímně působí skoro všechny figury. /15. 8. 17./ ()
Po mym milovanym Crashi další Haggisova vyvedená mozaika; až do poslední chvíle nečitelná, ale o to cennější. Hvězdičku strhávám za brutálně přetaženou linku s Milou, která na mě působila jako normální zjevení, vyloženě nepatřičně. Naopak další dvě dámy se ve svých rolích našly a předevšim Moran Atias s Adrienem Brodym utvořili co do humoru a sex-appealu naprosto dokonale vyváženej pár. Takže zase jednou spasiba, mistře Haggisi... ()
Četli jste Sternova Tristrama Shandyho? Tam je to podobné: Laurence Sterne píše román o Tristramu Shandym, který píše román o sobě (ale vlastně víc vypráví o Walterovi a Tobym, no). Tedy jsou to tři samostatné časoprostory, tak jako tady. ()
Ve finále minimálně tuším pointu, ale nemůžu říct, že by mě film svými postavami úplně oslovil. Ale čumim, že v hollywoodu a s takovým obsazením vznikl v posledních 10 letech takhle abstraktní, přemýšlivý a bohužel i dost těžko uchopitelný a neosobní film. ()
Ne že by mě to bavilo od začátku a bez přestávky, ale moje reakce při titulkách: WOW. Sto procent to neni, ale pět hvězdiček zaslouženě. Být v kině, tak jsem možná i zatleskala. :)) Po dlouhé době jsem si uvědomila kolik se toho dá říct beze slov. Tenhle film je důkazem toho, že pokud se určitý věci řeknou, ztratěj hodně na svym významu. Musela jsem to sem napsat, i když jsem se tim dostala přesně ()
Několik příběhu ,které ovlivní osud,láska a chyby ,kterých se muže dopustit každý.První příběh o vztahu dcery a otce...druhý o ztrátě dcery,třetí o ztrátě syna.Myslím,že pokud někdo v životě zažil něco těžšího tak si tady ten svůj příběh najde a kdo ne tak určitě bude spokojen plejádou známých hereckých obličejů.Za mě 80 % a čtyři hvězdy. ()
Škoda té utahanosti a unavenosti děje, který nedokáže celou stopáž diktovat tempo a bavit. Můj zájem tak postupem času solidně upadal. Co hůř, film nedokáže pořádně vytěžit námětové možnosti. Máme tu velký herecký kádr, životní situace, spousta zvučných jmen, ale velmi nekonzistentní příběh s přestřelenou stopáží. Tentokrát zkrátka Paulově práci neříkám pane. V rámci myšlenky s vyprávěním (psaním knihy) z vlastního života a propletení osudu lidí jsem nějak postrádal smysl role Miluše Kunisové a její rozvrácené rodinky a celé to mělo být mnohem provázanější, šokující, překvapující, emotivnější... prostě tak, aby to těch 137 minut sežral s gradací a větší záživností. ()
Několik zdánlivě rozdílných příběhů, které se spojí v jeden? I tak by se to dalo říct. Film má pochmurnou atmosféru a dost dlouho sem čekal co z toho nakonec vyleze. Konec překvapil. Herecky je to pěkně zvládnuté. Má to i zajímavý hudební doprovod. Za mě 80% :) ()
Vlastně to nepůsobí ani tak prvoplánově, jak bych od Haggise očekávala, ale co naplat, mně tahle mozaika bolestných lidských příběhů nijak zvlášť neuhranula. Místo abych se nechala unášet netradiční romantikou v případě Adriana Brodyho a té Rumunky, tak jsem si pro sebe v duchu kroutila hlavou, jak je ten ňouma naivní, linie s Liamem mě nebavila vůbec a tak nejzajímavější mi nakonec přišla story s Milou Kunis a to jí normálně ani moc nemusím. Ke konci to trochu nabralo dech, ale ani to mě nezasáhlo natolik, abych zvedla hodnocení, lituji. ()
Zase jen další Knoflíkáři s takovým uměleckým přesahem a hloubkou, blablabla... Nechutná nuda u navzájem se prolétajících osudů způsobila, že jsem si vyžehlil, složil a uklidil, utřel prach a zalil kytky. Pak jsem to v čase místy kousek posunul a přesvědčil se o osudovosti děje a konání postav, postavil si stroj času a vrátil se tak o 120 minut zpět, abych zabránil plýtvání časem a mohl si vyžehlit, uklidit a zalít u něčeho smysluplnějšího. Svůj čas jsem zachránil, čas těch hereckých jmen, jimiž je film napěchován, už ale uplynul, zcela zbytečně. ()
[komentář po prvním zhlédnutí plný spoilerů] Že se jedná o skládačku, je asi jasné. Že se jedná o skládačku bez opravdu expresívních vodítek, diváku dojde až v samotném závěru, do té doby musí protrpět dvě hodiny bublání okolo, aby teprve s téměř doslovným závěrem přišel na to, co vlastně sleduje. Naštěstí film má svůj název, a to je první vodítko. Druhým je samotný Liam Neeson a první a poslední scéna, které jsou veskrze tytéž. Na začátku filmu se ozve "Watch me..." a po něm si Neeson vezme nějaké pilulky a do sklenky s vodou hodí padesát centů. Na konci filmu na fontáně sedí chlapec a divák už ví, že má vazbu na Neesona. Do fontány se vhazují nějaké ty mince, ne? Třetím vodítkem jsou tři faktory, které prolínají každý jeden příběh. Odpuštění (sobě samému), vina, důvěra. A čtvrtým vodítkem je dle mě bílá barva. Ženské postavy v podání Bello, Kunis, Atias a Chabanol jsou smyšlené, jsou to jen postavy doprovázející mužské protagonisty, do kterých se Neeson vtěluje při vyprávění svého příběhu. Máme tady amerického špiona Brodyho v oblasti konfekce, který krade návrhy, stejně jako Neeson krade v průběhu filmu repliky, které zaslechne. Brody potkává v baru cikánku (Atias), která potřebuje peníze na vykoupení své dcery (ponechme stranou otazník v průběhu filmu, že se ho snaží jen okrást). Jako ve správném románu a filmu, Brody v příběhu záchrany její dcery nachází vykoupení, odpuštění. Mila Kunis bývala (asi slavnější) herečkou, stejně jako Neeson byl slavným spisovatelem, držitelem Pulitzerovky, který nyní bloumá světem literatury bez toho, že by jej dokázal znovu nějak ovlivnit. Kunis a její exmanžel v podání Jamese Franca, se perou o právo Mily Kunis navštěvovat svého syna, kterému prý ublížila. Ona to popírá, ale v průběhu filmu divák vnímá, že se spíš vyrovnává s vlastní vinou, kterou nakonec přizná. Stejně jako ji přizná Neeson. (Tady se dá říct, že se Neesonova postava spisovatele vtěluje do postavy bývalé herečky.) Právnička Mily Kunis je v podání Marie Bello, trochu jiné verze Neesonovy vlastní manželky Basinger. Čirou náhodou je to taky žena Adriena Brodyho, který nachází vykoupení v odpuštění sobě samému v příběhu cikánky Moniky. Zajímavou postavou tak trochu vedle je nová partnerka Jamese Franca, v podání okouzlující Loan Chabanol, ale abych se přiznal, její postava mi přijde tak nějak navíc bez významu k příběhu. (Možná se pletu.) Ta nejhlavnější linka ale spočívá v příběhu Neesona a jeho milenky v podání Olivie Wilde, která má... děsivý tajemství. To je ta linka o důvěře, kterou ani jeden k druhému nemá, a končí schizofrenní naháněčkou v prostředí Říma. O stejné důvěře, jakou by chtěl mít Neeson vůči vlastní ženě a vice versa. Je už jen na divákovi, jestli si Olivii Wilde přiřadí k fiktivním ženám, či nikoliv. Protože ona tak nějak Wilde zasahuje svým papírkem s číslem do příběhu Mily Kunis v New Yorku, ačkoliv hotel, ve kterém bydlela, byl v Paříži, že. Snad to na vás bliká stejně jako na mě. Celkově vzato bych film, bez dalšího /spoilerování připodobnil k filmu The Words, ve kterém je příběh v příběhu, který je příběhem příběhu. (A taky v něm hraje Wilde a nějaký spisovatel ^_^). Myslím, že když si divák dosadí všechno, co jsem si dosadil v tomhle komentáři, je "třetí osoba" veskrze jednoduchá na pochopení, a přitom z reakcí na internetu se dočítám, že to vlastně spousta recenzentů a diváků nepochopila. Ten film má jednoduchou myšlenku, v katarzi sebe sama pomocí slov a příběhů, které vykrádají a reflektují skutečnost. Zároveň Neeson o sobě vypráví v třetí osobě, a přitom sledujeme i jeho příběh z pohledu třetí osoby, a tak se závěrečnou scénou v zatemnělém pokoji s příběhem divák rozloučí. Podle mě mu chybí výraznější vodítko v příběhu Neesona-Wilde, tam by to dle mě chtělo expresivnější vyjádření myšlenky, a je celkem dost dobře možné, že chápu postavu Olivie Wilde úplně špatně, ale odrážím se od toho, napsal Neeson sám: "Bílá je barva lží." A tak si říkám, jestli náhodou (a bohužel) scénárista a režisér v jednom při psaní neměl takovej malej mindfuck a nechtěl obrátit svět naruby příběhem v příběhu, který byl jen příběhem v příběhu jednoho katarzního příběhu. Stačilo by trochu zjednodušit a vysvětlit, a bylo by to hned pochopitelnější - a taky stejně emoční jako The Words. Které mimochodem vřele doporučuju pro srovnání. () (méně) (více)
Hranice mezi autorovým životem a životem postav, které vytváří, někdy bývá velmi tenká a jejich vzájemné spojení často není pouze imaginární.. Spisovatelský mindfuck s hvězdným obsazením a skvělými hereckými výkony, které z části zachraňují míst velmi stručnou charakteristiku jednotlivých postav. Dostala mě především dvojice Liam Neeson a Olivia Wilde, mezi kterými byla ta chemie skutečně znát. Schválně, kdo z vás bude mít po skončení filmu jasno. Já se přiznám, že byl trochu na vážkách a svůj názor si ověřil až zde v komentářích. 4* ()
Těžko vysvětlit krásu a krutou upřímnost zdánlivě neupřímného filmu někomu, kdo se nikdy neschoval za nějakou svoji postavu. ()
Neesonovo zamotané projikování vlastních útrap do fikčního světa mě prostě nezaujalo. Zpatlané, zbytečně dlouhé a bez emocí (vyjma jedné scény s Milou Kunis). Škoda, nevyužitá šance. 4/10! ()
Musim to nejdrive vstrebat... asi potrebuju dovysvetleni. ()
Haggisův návrat k příběhovým propletencům se rozhodně povedl. Na rozdíl od Crash totiž netepe do kontroverzních společenských témat, a tedy nijak je ani sám sebe neshazuje, ale je pouze prostou, snad až egoistickou uměleckou výpovědí. Ačkoli je tedy škoda, že princip meta-narace se dá odhalit nepřiměřeně brzy, jednotlivé příběhy a jejich závěrečné prolnutí v perfektní a i tak poměrně nečekanou pointu mají v tomto neprůhledném, kousavém a (přesto/proto) citlivém pojetí nečekanou sílu. Že se tedy autorovi podařilo ukočírovat takhle komplexní představení, kde všichni Oni i Ony září, kdy do sebe nakonec všechny dílky dokonale zapadnou, a to včetně těch, které se zdály být samoúčelnou sponou, a kdy si žádná z těch hereckých osobností nekrade film pro sebe a zároveň má kvanta prostoru na vyniknutí - to je úspěch, za který si Haggis konečně zaslouží ovace ve stoje. Jediné, co mi v nich zabránilo byla dvousečnost takhle promyšlené formy, kdy jsem se kvůli neustálému rachotu mozkových závitů málem nedokázal vžít do individuálních povídek a soucítit se všemi verzemi Jeho a Jí. Bohudík však v této rovině zachraňuje co se dá znovu mistrovská hudba Daria Marianelliho. ()
Kdyby se Paul Haggis vykašlal na tři různé příběhy na třech různých místech, možná by to mělo smysl, ale takhle se jakýkoli vyšší význam ztrácí. Provázanost postav je naprosto směšná, protože vzhledem k tomu, že sledujete všechny tři, očekáváte provázání. Takhle jsou to jen tři náměty na jednom místě, kdy rozhodně scenáristicky vedou Liam Neeson a Olivia Wilde, nejvíce pak baví asi Adrian Brody. Škoda, ta část se spisovatelem se mi zamlouvala moc. Ale tohle prostě nejí konzistentní dílo. To měl být povídkový film a ne něco, co si hraje na víc. ()
Toľko hviezd pohromade a výsledok je aj tak takáto konina ? Ono je fakt, že tie príbehy samé o sebe nie sú až tak zlé ( asi tak na 3* ), ale to vysvetlenie príbehu na konci filmu to zráža ešte nižšie. Liam Neeson fajn aj keď tá jeho postava je nudná ako zasadnutie parlamentu, Adrien Brody tak jeho postava bola jedno veľké WTF ! to ani viac nekomentujem, Mila Kunus ako vždy hysterická, no aspoň že tu je Olivia Wilde a jej postava .... ()
Dlouho jsem neviděl tak zajímavý film. Nutno říct, že už nějakou dobu jsem neviděl žádný film, ale po té určité pauze jsem si nemohl přát lepší film. Za tip na tento film děkuji uživateli KGB alias Honzovi Ryšánkovi. Hodně podobné filmu The Words, který jsem žral. A tak zákonitě moje sympatie směřují i k tomuto dílu. Herecké obsazení nemohlo být lepší. Velmi šikovně propletené děje, které by i samostatně stačily na plnohodnotný film, dokázaly udržet v napětí po celou dobu představení. Na konci si s námi režisér trochu pohrál, chvilku jsem myslel, že jsem se v tom ztratil. Ale nakonec si myslím, že jsem to nějak pobral. Radši ani nebudu číst rozbory od rádoby expertů a budu si žít v domnění, že jsem dostatečně inteligentní. 80%. ()
Prvý a pevne dúfam, že aj posledný veľký prešľap Haggisa! Nasledujúci komentár VYSPOILERUJE záver, aj niektoré udalosti filmu, takže vopred varujem pred jeho čítaním. SPOILER bude zakaždým označený aj pred konkrétnou vetou. / Jeden z mojich najočakávanejších tohtoročných filmov, síce natočený už minulý rok, a nakoniec veľké sklamanie. Prúser dávali tušiť už zdrvujúce kritiky (Metascore: 37/100!), ale ja som stále naivne dúfal, že to si len kritici potrebujú dokazovať svoju dôležitosť. Nepotrebujú, vlastnú dôležitosť si tento krát potrebuje silou mocou dokazovať ten film. Haggis prekvapivo nezlyháva ako režisér, ale práve ako scenárista. Čo je u neho po vynikajúcich kúskoch ako Crash, Casino Royale priam prekvapivé. Očividne chcel napísať ďalšiu mozaiku po vzore Crasha, ale napísal, nebojím sa povedať až, hlúpy film, ktorý sa len hrá na niečo viac. Je to len taká naoko komplikovaná mozaika pre nenáročných, ktorí si u toho budú dokazovať ako sú tí ostatní nechápaví a udelili filmu nízke hodnotenie. No nie, tu v tom prípade niekto nepochopil, že ten film si nezaslúži viac ako priemerné hodnotenie. Haggis asi po niekoľkých cenených snímkoch nabral priveľké ego, ale výsledkom je len taký „Inarritu-wannabe movie“ (Babel, 21 Grams, Amore Perros), ktorému však chýba patričná ucelenosť a hĺbka. Celá tá kvázi komplikovaná mozaika je jasne čitateľná po pár minútach, ale to by nebol problém keby sa v nej neprezentovali príbehy, ktorých aktérmi sú až psychicky narušení jedinci. Vo filme tak postavy nemajú problém doslovne zo sekundy na sekundu zmeniť svoju povahu a od scény bozkávania prejsť k hysterickému záchvatu bez najmenšieho opodstatnenia. Žiaden z príbehov nemá dostatočnú silu zaujať, pretože sa v ňom pohybujú postavy, s ktorými sa jednoducho nie je možné stotožniť. Väčšina z nich je na hrane (ale často aj ďalekou za ňou) mentálneho zdravia. Výborní herci sa síce môžu snažiť, ale slabé príbehy jednoducho neutiahnu, pritom ten najnezmyselnejší (Liam Neesom / s maximálne prestrelenou postavou Olivie Wilde) zaberá bohužiaľ väčšinu stopáže. Na rozdiel od takého Babelu, nič nepôsobí dôveryhodne a príbehy sú len účelovo prepojené. Napríklad ako v línii s Milou Kunis a Jamesom Francom, kde postava Mily je tak nezodpovedná, že si nevie ustriehnuť ani jedinú šancu na stretnutie so synom u prokurátorky a do cesty sa jej stavia toľko náhodou a neprirodzene pôsobiacich prekážok až to otravuje, zároveň s vynúteným spojovníkom v podobe odkazu na stole z iného príbehu. V inej línii s Adrienom Brodym sa zase jeho postava chová tak naivne až sa prezentuje ako spasiteľ celého sveta. Záver všetkým príbehom síce dáva odôvodnenie, ale to divákovi predhodí pred očí ako holý fakt bez ľadu a skladu (SPOILER Adrien Brody napríklad zachraňoval dcéru neznámej cigánky v Taliansku a obetoval všetky úspory, len preto mu zomrelo dieťa jeho vinou utopením v bazéne a teraz sa cíti vinný a snaží sa to odčiniť? Wtf, really? / prípadne kvázi šokujúca „incestná“ pointa v príbehu s Oliviou Wilde, ktorá aj tak nemá vo filme žiadne opodstatnenie a pod. KONIEC SPOILERU). Nič, čo by si divák mohol domyslieť, vyskladať alebo interpretovať sám. Jednoducho vo filme príde na rad jeden telefonát kde jedna postava tej druhej všetko povie. Samotné záverečné rozuzlenie (SPOILER to, že všetky príbehy boli len literárnymi príbehmi z hlavy Liama Neesona, v ktorých sa odzrkadľoval jeho život KONIEC SPOILERU) sa síce snaží pôsobiť až neuveriteľne prešpekulovane, ale vo svojej podstate je veľmi jednoduché, nedôveryhodné a pri spätnom zamyslení mu chýba jasné kontinuita. Je to škoda, lebo Haggic vie točil veľmi solídne, vie pracovať s hercami a tu nalákal priam prvotriedny ansábel, kde každá podáva skvelý výkon a samotní herci dokážu ten film utiahnuť, darí sa mu udržať aj tempo a nechýba ani množstvo scén, pri ktorých sa skutočne ukáže jeho sila (napr. emotívny výstup Milly Kunis v byte jej ex-manžela, citlivé zbližovanie sa v línii s Adrienom Brodym), len tie v celkovom kontextu príliš nefungujú. CELKOVO: 2,5* (5/10) () (méně) (více)