Už teď mi chybíš

Je to doják, ale s ideální vyrovnaností mezi přehnaně vynucenými emocemi a nenuceností. Myslím, že hodě z toho je tu ovlivněno výběrem hlavního dua, protože Drew a Toni spolu opravdu skvěle na plátně fungovali. Jinak to není nic objevného ani naprosto úžasného a nečekaného, ale jako film působí velmi upřímně a přijemně, nemám tedy jediný důvod jít s hodnocením níže. (17.01.2016)

Rozmýšlel jsem se, zda-li to vůbec chci vidět a nejedná se pouze o generickou komedii naroubovanou na 50/50 v holčičím podání. jak ostatně naznačuje i začátek. Výsledek mile překvapil. Několik pasáží z filmů je naprosto bezchybných po všech stránkách a vůbec film i přes lehce nadsazenou stopáž šlape až na ten pomalejší začátek bezproblémově. A pak prostě Dominic Cooper, který je teď všude, i když ho moc lidí nemusí...7/10 (03.08.2016)

4* Díky tomuto filmu jsem si Toni Collette přidal mezi své oblíbené herečky, Měl jsem ji sice rád i předtím, ale tady mě přesvědčila, že si zaslouží tam být za svou univerzalitu. Přejdu však raději rovnou k tomuto filmu. Ano, je to sentimentální doják, který si spíš užijou ženské než chlapi, jak tu občas v komentářích zmiňují. Ale na druhou stranu je film natočen s lehkým vtipným nadhledem a lidským pohledem na nemoc - rakovinu a problémy s tím spojené. Proto mi nepřišel tak prvoplánovitý a bylo se i čemu smát. Příběh nenudí a herecky je na slušný úrovni. Takže ho můžu za sebe doporučit a dát hezké čtyři hvězdičky. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (19.07.2021)

Tak kde začít? Už od začátku tak trochu nuda. Neuvěřitelně neuvěřitelné. Téma skvělé, ale zpracování velmi špatné. ■ Drew BARRYMORE jsem nikdy nemusel a ani tentokráte se nic nemění, ale zato od Toni COLLETTE, která mě uchvátila ve Vášni v srdci, jsem čekal herecký koncert, ke kterému bohužel nedošlo, protože organizátor selhal, mistr zvukař se ožral do němoty, bedňáci stávkovali, technici vůbec nepřijeli, pódium neměl kdo postavit a manažerka si vzala dovolenou... ■ Zajímavá je pouze poslední čtvrtina, ale ty tři předcházející jsou bída a holé neštěstí. Darmo mluvit. ■ To, že se obě hlavní představitelky většinu času chovaj jak šestnáctky, to by se dalo přežít, dokonce bych jim mohl odpustit i to, že si hrajou na Angličanky, ba co víc, Toni COLLETTE, jakožto rodilá australanka by k tomu byla víc než dobrá, ale Drew BARRYMORE v žádném případě, bohužel obě mluví tak strašně moc nepřirozeně, že nad tímto jsem prostě nemohl přimhouřit ani jedno oko. Vím, možná je to jen můj problém, ale tak to prostě cítím, a proto to zde píšu. Co je ale vůbec nejhorší, že v celém osazenstvu není ani jedna jediná postava, ke které bych mohl přilnout; hlavní dvě postavy si rozhodně většinu času nezasloužily mé sympatie, právě naopak, a to se pak těžkou prožívá děj, když jedna vám přijde nesnesitelná a druhá blbá. Milly se zkrátka chová jako πča a to je pak prostě k ničemu, když se s postavou nelze nijak sblížit nebo ji dokonce alespoň trochu pochopit. ■ Další věc, kterou jsem zde postrádal, byla ta správná chemie mezi postavami, mezi herci, prostě nula nula nic. ■ Původně jsem chtěl tomuto filmu frknout dvě hvězdičky, ale díky dvěma věcem jsem nakonec šel s hodnocením nahoru. 1) Již výše zmíněna poslední čtvrtina. Ta je výborná a jsou tam dokonce cítit emoce. 2) Před lety mi zemřela přítelkyně právě na rakovinu, a tak mě ona již zmiňovaná poslední čtvrtina vzala za srdce a dokonce i ukápla slza. ■ Na závěr musím ještě, pro někoho možná cynicky, dodat, že za svůj dosavadní život jsem opravdové přátelství mezi dvěma ženami ještě neviděl, proto jsem se možná tak vcítil do 50/50, kde jde o přátelství mezi dvěma muži, které znám na vlastní kůži. Nevím... ◢ ■ ◣ (R) [51/100] ■ (K) [66/100] ■ (V) [60/100] ■ (H) Toni COLLETTE [60/100] ● Drew BARRYMORE [44/100] ● Jacqueline BISSET [57/100] ■ (♫) [68/100] ■ (E) 50/50 (2011) ● You're Not You (2014) ● Still Alice (2014) ■ (Č) 1 ■ (P) [Úterý, 20-III-2018; 20:59] [1080p] ϿϾ [PZ-cz] [66/100] ■ (CSFD) Giggs ■ (C) [66/100] (28.03.2018)

Už teď mi chybíš je film, který by se mě měl osobně dotýkat a nejen proto, že mám kamarádku od mateřské školky, která by mi možná dala i ledvinu. Catherine Hardwicke mě kdysi na sebe upozornila Legendami z Dogtownu o báječných mužích na létajících prknech a to dá rozum, že jsem tak nějak automaticky očekávala něco podobně očistného. Filmy s takhle náročným tématem natočit odlehčeně přitom vkusně každý neumí, byť by sebevíc chtěl. A tak jsem protrpěla slepenec dramatu ("průběh" nemoci a nepřirozeně rychlá adaptace s potřebou toho ještě co nejvíc stihnout i přes spáleniště) a komedie nacpané otravnými klišé nesčíslněkrát viděnými někde jinde. Dlouho jsem taky neviděla tak dokonale nefungující chemii mezi všemi čtyřmi hlavními aktéry. Chcete-li jít mermomocí do tématu rakovina, tak doporučím spíše (a opět) Cenu za něžnost, klukovské 50/50 nebo rovnou geniální seriál Big C. (17.05.2016)