Ubožáci

Zrovna čtu knihu od Victora Huga Bídníci, kterou mám přes dvacet let doma a jelikož jsem viděl snad všechna filmová zpracování tohoto úchvatného příběhu několikrát, tak jsem čtení neustále odkládal.Přitom jsem si vzpomněl, že tenhle film jsem ještě nehodnotil. Film s tehdy oblíbeným Lino Venturou se mi asi líbil ze všech nejvíc,abych je mohl posoudit všechny, musel bych je vidět znovu. Hned se po jakýchkoliv Bídnících podívám v půjčovně. (18.10.2009)

Velmi mě překvapilo jméno pana režiséra. Nemohla jsem uvěřit svým vlastním očím. Já ho mám totž zafixovaného jako toho charismatického muže s jizvou na tváři a pochroumanou nohou, který dobyl srdce krasné Angeliky. Lino Ventura byl úžasný, ale já pořád musím myslet na Jeana Gabina. Viděna dvoudílná verze, kterou uváděla ČT 1. (09.05.2012)

Smekám před Robertem Hosseinem, který se s nesnadnou knihou a rozsáhlým příběhem vyrovnal se ctí, aniž by si zadal se žánrovými klišé a přemírou patosu. Smekám před výkonem Lina Ventury, před jeho zcela přirozeným hereckým projevem a před maskéry, kteří dokázali v jednotlivých úsecích příběhu vepsat do jeho tváře a zevnějšku plynoucí čas. Smekám před Jeanem Valjeanem, který se dokázal tolikrát odrazit ode dna. A smekám před každým, kdo kdy dal po tlamě postavám Michela Boqueta, který za svou kariéru snad neměl nic jiného na práci, než zatápět napraveným zločincům. (09.05.2012)

Začáním mít pocit, že Bídníci jsou kniha, která je jako film nezfilmovatelná (snad jen jako televizní seriál) a tato verze patří rozhodně k těm slabším. První díl se ještě poměrně drží, a nechybí tu dokonce několik působivých momentů, třeba montáž chátrající Fantiny podkreslený Thénardierovými dopisy, ale v tom druhém už Hossein zcela podleh iluzi, že je umělec, a proměnil Bídníky v bizarně megapatetickou karikaturu Hugova románu. Navíc značně nesourodou. Chvíli se pokouší o syrově realistické pojetí, ale pak ho nabourá rádoby uměleckou stylizací. Sbližování Maria a Cosetty coby sled statických fotografií jaro-léto-podzim-zima, jakoby celý rok stáli a hleděli si na zahradě do očí? Doslova parodií je pak scéna boje na barikádě, kde se všichni chovají jako nemyslící náměsíčníci, to vše navíc ve zpomaléném záběru a podkresleno bombastickým orchestrem, aby jó vyniklo, jak moc je to patetické. Jeden z nejdojemnějších momentů románu - oběť Eponiny - v té grotesce zcela zaniká. Vrcholem je pak rádoby umělecké ztvárnění Valjeanovy osamělé smrti. Pokud bych neznal předlohu, a nevěděl o co opravdu jde, přišlo by mi jednání řady postav zcela nelogické až nemyslné, Valjeanem počínaje, Javertem konče. Z řady výrazných románových postav jsou tu navíc jen bezvýznamní statisté, ať už je to Cosetta nebo třeba Gavroche. To Hossein příliš nezvládl. A to nemluvím dalších kiksech. Když už realisticky navleče chudinu do rozedraných hadrů, ušpiní je tak, jakoby poslední voda, kterou viděli, byla ta plodová, a pečlivě rozcuchá každý vlas, působí pak jako pěst na oko jejich bělostné ošetřované zuby. Bídníci jsou předloha tak silná, že úplně špatný film z ní prostě vzniknout nemůže, Hosseinova verze však rozhodně patří k těm méně povedeným. (05.02.2017)

Přes veliké očekávání mne to zklamalo. Samozřejmě, že Lino Ventura si zaslouží absolutorium, mám rád Jean Gabina, ale tento Jeana Valjeana se tomu jeho nesporně vyrovná. Zbytek však "Gabinově verzi" už nikoliv. Silné ženské role jsou zde nepříjemně potlačené, chvílemi jsem měl až dojem že Cosetta ani Eponina nemají, co hrát. Vadí patrně i délka, která má na svědomí, že vyprávění chvílemi ztrácí tempo. Hugem zamýšlená souvislost mezi individuálním směřováním ke svobodě propuštěným trestancem a stejnou motivací pozdními barikádníky usilujícími o totéž, zde byla ignorována. Zdá se mi, že zůstává jen ten Ventura. (31.08.2013)