It: Chapter Two
To Kapitola 2
It: Chapter Two
It: Chapter Two
It: Chapter Two
It: Chapter Two
Režie:
Andy MuschiettiScénář:
Gary DaubermanKamera:
Checco VareseHudba:
Benjamin WallfischHrají:
Jessica Chastain, James McAvoy, Bill Hader, Isaiah Mustafa, Jay Ryan, James Ransone, Andy Bean, Bill Skarsgård, Jaeden Martell, Wyatt Oleff, Jack Dylan Grazer (více)VOD (3)
Obsahy(1)
V pokračování nejúspěšnějšího hororu všech dob, se do města Derry vrací zlo a členové Klubu smolařů spojují své síly na místě, kde to všechno začalo. Uběhlo dvacet sedm let. Nyní již dospělí přátelé se dávno rozešli a žijí vlastní životy. Mike, jediný, který zůstal v jejich rodném městě, ale svolává ostatní členy klubu domů. Přestože jsou poznamenaní hrůznými zážitky z minulosti, musí každý z nich překonat svůj nejniternější strach… a čelit klaunovi, který je nyní mnohem nebezpečnější než kdy jindy. (Vertical Entertainment)
(více)Recenze (712)
Druhá část To mě vcelku dle očekávání nenadchla, ani nezklamala. Chápu, že vybrat to nejlepší z Kingova opusu je těžké, ale tvůrci původního snímku z roku 1990 měli poněkud šťastnější ruku. Asi nejvíce mi vadí, že ani tahle část není příliš strašidelná. Úvodní scéna na mostě navnadí svojí syrovostí, záplava rudých balonků tajemností a při scéně ve vodě a na břehu zamrazí. Jenže pak se jede ve starých kolejích, kdy místo strašení nastoupí lekačky. Po řemeslné stránce je druhá část kupodivu slabší. Mně nevadí digitální efekty, pokud jsou precizní, což se ale o pavoukovitém To rozhodně říci nedá. Ohledně klauna u mě stále vede Tim Curry. Jeho scéna v knihovně s řehtačkou a balonky naplněnými krví mi přijde nepřekonatelná. Ostatně Pennywise má být cynicky zlý a černohumorně krutý, což zde není. A proti knize mi vadilo i to, že Klub vede téměř soukromou válku, o níž až na pár ztracenců Derry neví...Nejúspěšnější horor bych si představoval rozhodně jinak, i když o reklamním sloganu dosti pochybuji. Kino se u několika scén z plna hrdla zasmálo, mám ale obavy, že tvůrčí záměr byl opačný. ()
Na to, že to byla tříhodinová nuda, to dobře uteklo. Takže to vlastně až taková sračka nebyla. __ Slátanina plná hovadin bez Pennywise, který nedostal skoro žádný prostor pro budování strachu. __ Dospělé verze postav se povedly. ()
Muschietti sice sype z rukávu jeden hezký obrázek za druhým, ale vypravěčsky selhává na plné čáře. Nejenže nás bombarduje monotónními lekačkami, kupou zbytečných a repetetivních flashbacků ve druhé třetině a monstrózní dávkou humoru (Bill Hader je nicméně perfektní), ale zároveň ani nezvládá to, co od hororového žánru požaduje i takový strašpytel jako já - děsit! Typický příklad filmu, ze kterého se stříhají perfektní trailery, ale ve výsledku je to triviální slátanina s absurdním timingem, jejíž tvůrce našel zalíbení v digitálních tricích, bez kterých by se řada scén bez problému obešla. CGI víceméně tvoří nejrušivější element tohohle scénáristického bordelu, jehož struktura se při zapojení i minimálního množství mozkových buněk rozpadá na kusy. Stojí vůbec někdo o epický hororový blockbuster? No… někdy méně znamená více, Andy! Konkurenční mainstream hororová série The Conjuring druhou kapitolu jednoduše válcuje. Mimochodem… jsem jediný, komu i ten závěr finále v podzemí připadal naprosto dementní? 5/10 ()
Neznámych detských predstaviteľov vystriedali dospelí na čele s hviezdnym Jamesom McAvoyom a Jessicou Chastain. Štýl filmu a jeho silné stránky zostali viacmenej zachované. Herecké výkony sú teda opäť skvelé, hlavné postavy majú hĺbku, sú dobre vykreslené a každej je venovaný dostatok priestoru, ktorého podstatnú časť zaberá vzdorovanie sa s dlhodobými traumami, ktorými hrdinovia trpia. Samozrejme že sa stalo to čo vždy a to že umreli presne tie postavy, ktoré som mal v jednotke najradšej. To sa mi stáva v 90% snímkach. Opäť sú vkusne načrtnuté niektoré vážne sociálne témy. Vďaka tomu všetkému snímka veľmi dobre funguje po stránke emócií aj napojenia sa na ústredné charaktery. Na svoje si tu prídu aj milovníci filmových odkazov - jednu scénu iste ocenia obzvlášť fanúšikovia kultovej Veci Johna Carpentera. Za zmienku tiež stojí, že druhé To (rovnako ako prvé) obsahuje mnoho podarených vtipných momentov a hlášok, ktoré film chvíľami príjemne odľahčujú, bez toho aby pritom kazili celkovú atmosféru. Obe kapitoly To, ktoré ako celok tvoria konzistentný päťhodinový kolos, bezpochyby patria medzi najlepšie horory posledných pár rokov. Rovnako sa už teraz môžu smelo zaradiť medzi kvalitné adaptácie Kingových kníh. ()
Aj keď to má síce o dobrých tridsať minút viac ako jednotka, nenudil som sa. Príbeh, postavy a predovšetkým znova dobre obsadený herci (až na pár výnimiek), to všetko tu dobre klape. Trošku mi vadil ten nevyrovnaný ton hororu krížený s nasilu vtipnými scénami, ktoré sa tu niekedy nehodili. A čo je to najdôležitejšie kazili atmosféru. No musím sa priznať, že zasmiať som sa zasmial. Aj keď tie scény sú niekedy ako päsť na oko a nespadajú do vážnej hororovej atmosféry, o ktorú sa Muschietti tak snaží, práve tieto vtipné scény s toho nerobia nudu. Záver ma tiež trošku sklamal, príbeh sa motal miestami vo flashbackoch a tak som čakal lepšie rozuzlenie a finále, ako to čo sme dostal, toto mi prišlo tak lacno odbyte. Každopádne čo sa týka réžie, tak je to rovnako kvalitne natočené ako prvý diel a tak isto aj lakačky fungujú výborne. Škoda toho nevyrovnaného žánru, kde sa občas, bije horor s komédiou. 70% - 3* ()
První TO bylo zjevení, druhé TO je jen fajn pokračování, který ale nedělá prvnímu dílu ani své knižní adaptaci žádnou ostudu. Hlavně pečlivost s jakou snímek pracuje s postavami je prostě obdivuhodný. ()
Vlastně až u druhého dílu se naplno projevilo, jak problematické je přetavit těch tisíc stran myšlenkově i časoprostorově mnohovrstevného románu do celovečerní filmové podoby. Jednička se chytře držela jen perspektivy dětské party a představila To jako ztělesnění přirozených strachů, které klíčí v duši každého zranitelného dítěte. Dvojka potřebovala znázornit, co si dospělé verze hrdinů z konfrontace s jejich dávnými démony odnesly, a přemostit jejich tehdejší motivace a vzpomínky do navazujících, úzce propojených charakterových skořápek. A nedělá to úplně špatně. Je to především vyprávění o návratech. Návratech do dětství, oživujících poztrácené vzpomínky (které musí aktéři v prostřední části doslova hledat), návratech ke kořenům svých povah a strachů, které nenáviděný klaun znovu ztělesňuje skrze až překvapivě dětskou perspektivu (proto ty kritizované CGI příšery), a návratech k dávným rituálům, jež mají zlo porazit, ale ve skutečnosti jsou jen záminkou k onomu jednoduchému návratu a vymanění se z jeho svárů, stejně jako ze svárů minulosti. A všechno tohle film zvládá postihnout, aniž by jeho výstavba urážela především znalce a milovníky předlohy, jelikož jejího ducha a vztahy mezi postavami se daří vystihnout relativně dobře. K proplétání minulosti a současnosti používá Muschietti nápadité plynulé přechody a konverzační roviny pravidelně prokládá tréninky v oblasti více či méně úrodné hororové půdy. Hlavní slabiny oproti knize (která je zkrátka nedostižná) pak spočívají především v tom, že zatímco v Kingově podání a na papíře to přepínání mezi tolika postavami čtenáře nevyčerpává a naopak stupňuje napětí a zásadní informovanost, zde se často upadá do repetitivnosti a stále se opakující digitální strašení po chvíli zcela ztrácí účinek. A to se pak projevuje i v dlouhém závěru, který plnou pozornost zkrátka soustavně udržet nedokáže. Ovšem s přihlédnutím k tomu, jak obsáhlou látku se scénárista s režisérem v tomto případě rozhodli ukočírovat, se výsledek nakonec vydařil. Některé hororové momenty jsou opravdu vydařené (třeba ten úvodní u mostu) a je škoda, že většinou se jede až moc přístupně a zábavně - tady se nemělo šetřit více reálným násilím, a když už je film mládeži nepřístupný, mohlo také někoho napadnout, aby si Jessica Chastain alespoň sundala ve finále podprsenku. Jako adaptace nadknihy každopádně solidní řemeslo, ale varuji předem - komu se moc nelíbila už jednička, tady zalíbení nehledejte už vůbec. 70% ()
Když máte film s nudnejma postavama, tak se nedivím, že chcete tu prázdnotu zaplácnout aspoň výpravně a trikově, ale proč proboha i ve filmu, kterej má tak výbornej svět a takový fantastický herce, kteří by to utáhli a dokázali zahrát bez jedinýho digitálního monstra... plýtvání fantastický předlohy, energie i času diváka a obrovský zklamání (jo ale Bill Hader je nejvíc <3 ) ()
To 2, jsem viděl zcela náhodou. A pochopitelně myslím film a ne upgradovanou verzi binárního jedince Alžbětka, které se přilepilo v Brně vtěřiňákem k silnici pro záchranu planety a zastavilo draze pořízený elktrobus dopravních podniků :-). V podstatě jsem si celý dlouuuuuuuuuuhý film kladl otázku co to má vlastně být a co to mělo sdělit. Na sci-fi to bylo moc blbé, na horor nestrašidelné, na teenagerskou komedii ze střední nevtipné. Strašně mně tam mrzela účast Jessicy. Koukám, že by vzala roli i v Rákosníčkovi, kdyby jí této jinak velmi dobré herečce nabídl. Film jsem v rámci jedné párty dokoukal celý a jediné co jej ode mne chrání před odpadem je fakt, že jsem neviděl jedničku, tudíž tomu co se zde následně děje nemohu rozumět. Dvanáciletým teenagerům se to líbilo, od patnácti výš už bych to zakázal. Dospělák za těch 165 ztracených minut může přeci jen udělat něco prospěšnějšího a důležitějšího i kdyby to mělo být jen vydrbání kuchyňského dřezu. Mám ale velké obyvy, že jestli si první díl pustím, nebude to o moc lepší. Takže zatím je to za jednu uliční vpusť. * ()
Mechanická adaptácia najslabších častí z i tak mizernej knihy. Kým jednotka fungovala, lebo dokázala sekať v predlohe a to aj v jej kľúčových momentoch, dvojka úmorne inscenuje všetky tragicky debilné scény z knihy (už úvod s telefonovaním je strašný bolehlav). Kým Fukunaga dal do scenáru jednotky kus svojho detstva a vypiloval ho takmer do dokonalosti, duo Dauberman/Muschietti otrocky dramatizujú predlohu a nerozmýšľajú nad tým, ako to bude fungovať na plátne. Celé to šuští papierom, pátosu a literárnych monológov (napr. všetko to lyrické zabúdanie a rozpamätúvanie sa) tu je na rozdávanie a postavy sa nesprávajú ako ľudia ale ako bábky. "Scenárista" jednoducho zahlási, že teraz sa prechádzajte po meste a oni sa začnú prechádzať a každý zažije nejakú triviálnu nočnú moru. Postavy sa tak nesprávajú ako dospelí ľudia, ale podobne ako v knihe sú to prerastené deti mixnuté s nástrojmi rozprávača. A všetka tá hororová akcia pôsobí ako z videohry. Nakoniec najlepšie scény sú scény s deťmi z jednotky, lebo tí jediní sú vo svojich rolách uveriteľní (azda s výnimkou Jessicy Chastain), lebo zvyšok ansámblu je na hrane paródie a infantility. Koktajúcich McAvoyov mám dosť na tri životy. ()
Achjaj. Slabší čtyři. Hlavní problém filmu v mých očích je to, že se urputně snaží držet Kingovo reálií a twistů (za což chválím), na druhou stranu se ale vehementně snaží zavděčit co největšímu publiku a proto se tvůrci uchylují k popkornovým klišé a v mnoha případech naprosto se nehodícím a atmosféru ničícím vtipných vsuvkám a právě proto nezbyde čas na to, co je v Kingovo příbězích vždycky to nejdůležitější, a co bylo v prvním díle právě tak skvělé - psychologie postav a jejich vztahy. Místo toho dostáváme zbytečně dlouho bubací scény, které ač jsou natočeny sebekvalitněji, je jich prostě tolik, že se člověku během filmu doslova překrmí a samotné dějové linky (Bowers,...) se pak zdají podivně uspěchané a na sílu, i když měly v rámci příběhu mnohem větší potenciál. Další problém mám pak se samotným závěrem, který na mě, v důsledku menších změn a několika úplně vynechaných linek, skoro vůbec nezapůsobil. Samotná scéna se srdcem byla sice obrazově skvělá, ale v mých očích ani zdaleka nezachytila podstatu toho, jak na mě působil závěrečný souboj s Deadlights v knize, který byl prostě epičtější, osudovější a mnohem, mnohem symboličtější. Je ale dost věcí, co taky musím pochválit - skvělej casting a herecký výkony, spousta scén bylo fakt parádních a nápaditých, designy monster, odkazy na Kingům multiverse nebo samotné Mistrovo cameo, což byl jeden obrovskej easter egg sám o sobě. V závěru pro mě osobně, jakožto fanouška knihy a prvního dílu filmu, tedy poměrně zklamání, nicméně i přes to je to film, který bych rád znovu viděl - trochu prostříhaný, přestříhaný s novými scénami objasňujícími více mytologii příběhu a psychologii postav, spojený s prvním dílem a samozřejmě onou slavnou dekadentní scénou, která je ale právě jedna z těch nejdůležitějších, která dělá knihu tím, čím je a tím, čím druhý díl filmu bohužel není. ()
Návrat na místo, pár flashbacků a závěrečný souboj. Těmito třemi věcmi dokáži pojmenovat téměř tři hodiny dlouhý snímek? To je spíš k smíchu, o vyloženě špatný horor se nejedná, ale jednička byla daleko lepší .. 5/10 = 52% ()
Mistrovské dílo. Společně s první částí funguje dokonale. Dokonce bych se nebál napsat, že je druhá část ještě lepší než ta první. Napětí tu skvěle graduje od začátku do konce, dospělí herci naprosto skvělí a představitelé jejich dětského já - pokud budeme To brát jako jeden rozdělený film - jsou zcela rovnocenní. Andy Muschietti natočil novodobou hororovou klasiku. Jsem z toho absolutně nadšený. ()
Po skvelej jednotke prišla neuveriteľne naťahovaná žuvačka, ktorá pôsobila miestami viac akčne, než hororovo. Hrdinovia sa vo filme museli pobiť so svojím strachom a na divákov ako keby už žiaden nezvýšil. Slušný pokles kvality. ()
Obrovský posun k lepšímu. Ubylo trapných kabaretních hovadin, u kterých člověk nevěděl, jestli jsou myšleny vážně nebo jako (ne)povedený vtip, a najednou to funguje. V tohle "IT" jsem doufala už u "Part 1". ()
Neviem čo všetci tak na dvojku nadávajú, oproti jednotke síce trocha slabšie, ale stále zaujímavé a hororovo vynikajúce. V tomto smere celkom snaživé povedal by som. Kingova predloha skrátka nepustí, baviť sa môžme iba o tom, čo sa dostane do scenára a ako sa to filmovo spracuje. V tomto smere podráža snímku nohy jedine mierna uťahanosť, takých dvadsať minút preč by veľmi prospelo. Slušný nadpriemer. 80/100 ()
(95%) Viděno v kině díky CSFD projekci. Vida, podařila se mi po dlouhé době projekce. Často mám v termínech těchto předpremiér noční, takže často smůla. Ale až tak mě to netrápí, do kina stejně chodím z volna s oblibou. A nyní se věnujme této filmové novince TO Kapitola 2. Co se týče prvního dílu z r. 2017, ten pro mě znamenal absolutní pecku se skvělým obsazením dětských postav. Celé mi to přišlo krásně natočené včetně několika drsnějších scén jako např. příšerný otec postavy Beverly nebo parta mladých grázlů co si na dětskou partu hrdinů vyšlapovala apod. S výhledem na toto pokračování jsem měl jisté obavy. Obával jsem se, že to kouzlo dětských hrdinů se vypaří a sledovat tuto příjemnou skupinku lidí, dějově po 27 letech nebude už ono. Naštěstí jsem se zmýlil a vůbec jsem netušil, jak hravě si s tím režisér předchozího snímku pohraje. Docela mě zaráží, že to nemá až tak skvělé hodnocení. Některé důvody chápu, především ten hlavní, ke kterému se brzy dostanu. Já jsem se svým velkým hodnocením spokojen a určitě ho měnit nebudu. Dokonce nemám ani pocit, že bych film nějak nadhodnocoval apod. Hlavně to setkání ústředních postav lépe dopadnout snad nemohlo. Abych jej shrnul jako celek, tak jako horor to určitě svým způsobem na diváka působí. Ono, v poslední době se žánry tak nějak mixují nebo nejsou až tak zřetelné jako kdysi. Rozhodně je tu spoustu lekaček, které já osobně mám rád. Některé byly předvídatelné, některé zase ne nebo byly humorně provedené. Krev je tu tak přiměřeně, ale docela reálným způsobem vytvořena i co se týče nějaké té děsivosti a několika trochu brutálnějších scén. Nic, co by slabé povahy mohlo zneklidnit. Ale pro potřeby filmu jsou tyto aspekty dostačující. Třeba scéna, kdy násilný přítel mlátí postavu Beverly, je poměrně krutá a úderná. Víc takovým scén zde moc není, to spíš v prvním snímku jich bylo více. Technická stránka, kamera a především skvělé ozvučení – to vše se absolutně nedá vytknout. Scénář a nápady okolo klauna jsou zhruba takové, jaké jsem si představoval. Klaun jako takový zde má dostatek prostoru, ne úplné kvantum, ale své slovo zde rozhodně má. Jeho scény mě bavily asi tak stejně jako v jedničce. Herec klauna zvaný Pennywise to zvládl opět dobře, bavil mě a to i tak, že mě až tak neděsil, ale i párkrát hlášky pobavil. Asi se tak zaměřím na některé kritiky ostatních diváků. Čtu všelijaké výtky, nedostatky a i velké zklamání apod. Mezi ně patří třeba i fakt, že zde prý nefungovala chemie mezi postavami. To rozhodně záleží na úhlu pohledu. Prostě někomu to sednout nemuselo, ale já si nestěžuji. Naopak jsem se obával, že to dětské kouzlo z původního snímku vyprchá a že dospělé verze oné party už nebude to pravé ořechové, ale já jsem přímo nadšen, že se jim ta starší verze lidiček povedla. Jejich chování bylo zde až dětinské, trhlé, vtipné, hláškující, emotivní a já nevím co všechno. Nebudu zde ani moc konkrétně vypisovat kdo mě bavil víc. Jessica Chastain odvedla slušnou práci jako vždy. James McAvoy mě zde opět nadchl. V jeho předchozím snímku X-Men: Dark Phoenix mi přišel už trochu nevýrazný, ale zde se po herecké stránce opět vytáhl, až mi připomněl výrazy obličeje jeho výtečnou roli v Rozpolceném. Ostatní parta postav tvořící přátelé z dětství ? Bez výtek. Bylo to chvílemi i dost nadlehčené, ale inteligentním způsobem, takže zde žádná trapná scéna nehrozí. Další výtkou je pro mnohé diváky délka 165 min, která obsahuje v průběhu filmu dost scén z 1 filmu. A tím myslím v podstatě vyloženě několik scén vystřižené z toho snímku. Některé byly dotočené samozřejmě (v jedničce nebyly). Takže mi to svým způsobem přišlo i jako částečně taková rekapitulace předchozího příběhu. Ve většině scén mi to přišlo jako super nápad. Od režiséra či tvůrců to byl troufalý tah, který ale nesedne jen tak někomu. Já jej ocenil bez problému. Celé to má dost vysoké tempo, i když se to může zdát, že se to rozbíhá pomalu, když tu máme i dost těch flashbacků apod. Finále je dlouhé a vlastně obdobné jako v prvním snímku. Není tam nic nového, ale je to natočeno bez chyby. Já si nemůžu pomoci, ale já z toho vidím pecku! Krásně zahrané, nostalgické, plné nápadů. Má to i emotivní hloubku. Třeba scéna na konci kdy členové oné party bez rozmýšlení skočí do vody, jako to udělali jako děti a tak. Hudba od Benjamina Wallfische je dobrá. Není až tak zapamatovatelná, abych jí poslouchal samostatně v uších, ale pro potřeby této filmové záležitosti je dostačující. Nemám co k tomu dodávat, to bych okecával furt dokola to samé. To podstatné jsem napsal. Každopádně je mi jedno, že to má dle všelijakých hodnocen í a recenzí zatím jen lehce nadprůměrné hodnocení. Za mě je to špička. Někdy se stane i opak, že je tu oscarový film a mě moc neoslní. Co člověk, to názor a basta! () (méně) (více)
Tak mi zabili klauna! Mého milého Pennywise z r.1990, veselého a hravého klauna, důvěryhodného a chápavého, občas i s lehce zádumčivým úsměvem... dokud nevycení zuby!!! To byla ta pravá hrůza, ostatně jako v životě samém. A nahradili ho prachsprostou bafací zrůdou z remake kanálu. A ať se na mě dnešní diváci nezlobí, ale vůbec se bavit s takovou bestií, už od prvního pohledu zlou obludou, byť sebeúlisnější, to by ty jejich děti musely být úplně blbé až retardované. Ale nešť. R.I.P. Pennywise, můj kamaráde. Všechno ostatní fungovalo dobře, mládež v kině se bála a lekala, já taky, i mé holce párkrát naskočila husí kůže a já si to parádně užíval. A o tom TO je. Nejen levné balonky z obyčejné pouti roku 1990, ale i všechny ty moderní a drahé kejklířské atrakce z let 2017 a 2019 stále umí přitáhnout davy dospělých, natož pak děti. Protože pouť životem tu bude pořád. Jsou na ní už nové cukrovinky pro nové děti... a pro jejich nové strachy, nové šikany a nové balonky. Ale poselství je stále stejné: lidi, pozor na klauny! Jo, a kdyby vám to v dětství náhodou spláchlo lodičku do kanálu, nebo nedejbože celé dětství přímo do hajzlu, nenechávejte se tím v dospělosti zbytečně vykolejit. Bojujte! ()
Obrazotvorná klauniáda na druhou. Andy Muschietti se úctyhodně vyrovnal s rozsáhlou předlohou hororového génia a celé pokračování získalo patinu kvalitně znepokojivého díla. Koho film nepřesvědčil, ať obrací knižní listy do úmoru, kdo si potrpí na komplexní obrazotvornou fazonu režiséra, má jedinečnou možnost bezmála tři hodiny spoléhat se na svoje smysly a valit bulvy na valící se příval vizuálních kejklí a velkolepých scén. Konečně dostala Kingova adaptace patřičný rozpočet, tudíž může být proslulý spisovatel spokojen, že jeho děs i běs nesmrdí dolarem, jak tomu bývá v drtivé většině jeho děl převedených na filmový pás, nevyjímaje i ultralevný tv odpad To z roku 1990. Dospělá parta Klubu smolařů je naprosto unikátní a všichni hrají dokonale, načež se nezapomíná i na potřebnou interakci s jejich někdejšími dětskými verzemi. Oslabeni o Stanleyho, který volil dobrovolný odchod ze scény, se v dobré náladě vracejí do zapadákova Derry po 27 letech a Pennywise jim příslušně pěkně zatápí. Jessica Chastain a James McAvoy coby hlavní hvězdné posily, obrýlený Billl Hader obstarává vtipné sekvence, z tlouštíka Bena je náhle katalogový krasoň Jay Ryan, který se ze seriálových vod solidně uvedl i na filmovém poli, partu dohromady svolal Isaiah Mustafa a James Ransone nám příjemně dotváří kompletní partu. A všichni čelí Billovi Skarsgardovi, který volí četné permutace a zlověstné variace, smířen s tím, že ho bude na scéně méně. Ovšem zpoza závětří se k vražednému běsnění dostane i záporná figurka Henry Bowers, který záhy opouští brány psychiatrické kliniky po svých, sanitního vozu netřeba. V zásadě mně nijak nevadí filmy, co mají ke třem hodinám. Konkrétně tenhle dlouhý opus mně uběhl dost rychle. Měl dynamiku, nešetřilo se na hrůzných výjevech, CGI šílenostech, ač film nedisponuje ratingem R, má poměrně velké množství nepříjemných i halucinogenních scén a kvalitní technické zázemí přispívá k nevšednímu hororovému rauši. Režisér Andy Muschietti a spol. se vybičoval k pěknému výkonu. 10/10 ()
Související novinky
Muschietti míří od Flashe k Batmanovi
Nadějně rozjetý Andy Muschietti, režisér původem z Argentiny, si v Hollywoodu udělal jméno efektivními horory Mama, To a To kapitola 2. Právě tento čtvrtek do našich kin vstoupil i jeho nejnovější… (více)
Zemřel Peter Bogdanovich
V prvních dnech nového roku přichází smutná zpráva pro celý svět filmu. Ve věku 82 let zemřel americký režisér, scenárista, herec, producent, filmový kritik, historik a v prvé řadě cinefil, Peter… (více)
Dvojka To v kinech zabodovala
Filmové pokračování kultovního hororu Stephena Kinga To Kapitola 2 má za sebou relativně úspěšný debut v kinech. Relativní je z toho důvodu, že zatímco první film vydělal v amerických kinech za první… (více)
HORROR NIGHT v multikině Premiere Cinemas
Již ve středu 4. září 2019 multiplexy Premiere Cinemas Praha a Olomouc předvedou zbrusu nový koncept akcí PREMIERE HORROR NIGHT s předpremiérou hororu To Kapitola 2. PREMIERE HORROR NIGHT je filmový… (více)
To bylo před 2 roky zjevením. Po levné, směšné a lehce odfláklé adaptaci (i přes super Tima Curryho) z roku 1990 se kniha Stephena Kinga před 2 lety konečně dočkala důstojného zpracování. Film naplněný sílou přátelství, lásky a důvěry, které skvěle pochopil myšlenku knihy a režisér Andy Muschietti vše zvládl na výbornou. Navíc jsme tu měli skvělého Billa Skarsgårda, nejsympatičtější dětské protagonisty za asi dekádu a fakt, že i když se kniha nekopíruje úplně přesně (fakt, že se pasáž s mladými dětmi odehrává v knize v roce 1958 a novější adaptace v roce 1989 je jen špička ledovce), podstata, myšlenka a duše knihy v téhle filmové adaptaci zachována byla. Kniha je ale pořád 1138 stránek dlouhá a tudíž se logicky nemohlo do filmové adaptace vejít všechno. A kniha se především dělí na dvě výrazně jiné pasáže: Tu pasáž kdy jsou Klub Smolařů ještě mladé děti a tu kde už Klub Smolařů dospěl, 27 let uplynulo a je čas si vyřídit účty s Pennywisem jednou provždy. A vzhledem k tomu, že byl To 1 megahit se dvojka mohla dočkat dvakrát většího rozpočtu se kterým si mohl režírující šikula Andy Muschietti pohrát a především obsazení dospělých tváří Klubu Smolařů. A už od části obsadit onen Klub Smolařů Muschietti nešlápl vedle. Potěší fakt, že film se občas z hlavní dějové roviny odehrávající se v roce 2016 vrátí zpátky do roku 1989 a předvede flashbacky, které více pomáhají k pochopení jednotlivých charakterů. Především je ale v těchto flashbacích vidět, že se někdo u castingu snažil a pokusil se aby dospělé tváře Klubu Smolařů vypadali jako ty mladé. Každá dospělá tvář vypadá jako svůj mladý protějšek. Takový Andy Bean vypadá jako vyspělý klon Wyatta Oleffa (Stan Uris), Jay Ryanovi zase divák snadno uvěří, že je to ten mladý roztomilý baculatý Jeremy Ray Taylor (Ben Hanscom). Především potěší fakt jak byl Bill Hader upravený aby vypadal jako dospělý Finn Wolfhard (Ritchie Tozier). Už tady bylo nakročeno k tomu aby se Andy Muschietti nenechal unést a natočil tak důstojný sequel, který zakončí Kingův slavný příběh. A to jsem neříkal jenom díky parádním trailerům, faktu, že film trvá 165 minut a tudíž studio Warner Bros. vkládá v režírujícího Muschiettiho plnou důvěru a především počátečním chválám ze všech stran jaká pecka to vlastně je. Ani ty první oficiální zpruzené reakce mě z očekávání na maximum nesundala. A já jsem rád, že jsem věřil až do samého konce, o to radši říkám/píšu, že se To Kapitola 2 povedla, důstojně zakončuje Kingův příběh a především se nedá tolik srovnávat s jedničkou ale spíš se společně s jedničkou dá označit jako (minimálně) 5-hodinový horrorový masterpiece. Jsem ale schopen pochopit pokud To Kapitola 2 nesedne každému. Na divácky vděčný film je ten film možná přece až příliš dlouhý a chápu, že ne každý vydrží, že je většina filmu zazděna povídáním si, budováním vztahů nebo oprašováním minulosti. Fakt, že film trvá 165 minut ale hraje do karet faktu, že se toho do Kapitoly 2 z původní předlohy vejde co nejvíce. To Kapitola 2 se ale opravdu nedá srovnávat s jedničkou. To Kapitola 1 má pořád takovou tu dětštější atmosféru, těží z faktu, že jsou hlavních protagonisté náctiletí a hrozbu v podobě klauna toužícím po jejich mase řeší tak trochu s rozumem sobě vlastním. Rozdíl mezi Kapitolou 1 a Kapitolou 2 je především vidět ve flashbacích, přičemž byla většina sice dotočena speciálně pro druhý film, některé z flasbacků jsou ale pouze vystřižené scény, které nebyli pro první film využity. Kapitola 2 si hraje s faktem, že hrdinové dospěli/vyzráli, na události z Kapitoly 1 až do začátku Kapitoly 2 zapomněli a teprve starý slib, že pokud se Pennywise vrátí, definitivně s ním skoncují je donutit se tak trochu vrátit do dětských let, oprášit svojí minulost a především zjistit jak konečně toho šaška zabít. Především s vizuálem si Andy Muschietti dokázal vyhrát i tentokrát, neměl jsem vůbec pocit, že by používal na 100% stejné postupy jako u prvního filmu. Je od začátku jasně vidět, že se režisérská ruka nemění a Muschietti tento projekt dohnal do finiše, rozhodně ale nepoužívá stejné postupy jako v rámci prvního filmu. Změnili se barvy, přístup k lekačkám i přístup k tomu jak v rámci Pennywiseovy moci funguje realita, zároveň je tam ale pořád vidět hlavní nastavení nastavené v Kapitole 1. A tím pádem jednoduše vzniká parádní sequel, který tomu prvnímu nedělá ostudu. Když jsme u těch barev a celkovému přístupu ke kameře..... Kameru k To Kapitola 2 dělal Checco Varese. U To Kapitoly 1 jí přitom měl na starost Jung-hoon Jung, kterého tak Varese nahradil. A nerad bych Junga ranil, ale Varesova práce s kamerou mi přišla ještě o ždibec lepší. Varese si v rámci Kapitoly 2 dokáže pohrát se stísněnými prostory, kamera vždy aktuální po plátně běžící monstrum zaměří tak aby byla vidět a především zde párkrát hodně hezky funguje i efekt otočení kamery o 100%. Jsem člověk, který by Jungovi za kameru k To Kapitole 1 postavil poličku, Varesovi bych ale možná aktuálně postavil i pomník. Hodně hezky se mimochodem stříhá. Je to vidět především v jedné z úvodních sekvencí kdy se stará banda svolává dohromady a my různě přeskakujeme z jednoho na druhého, máme pocit jako by jsme je už viděli (podoba těch herců je prostě neskutečná) a především se zde opět hraje s vizuálem, který mě u Muschiettiho zatím pořád neomrzel. Jestli tohle předvede i u sólovky Flashe, bude to jedna z nejlépe vypadajících komiksáren všech dob. Benjamin Wallfisch složil nový soundtrack a opět jako u jedničky lahodí uším. Navíc neomrzí ani když se poslouchá samostatně a dokáže občas nahnat i tu pravou husí kůži. A i to není dnes záruka, takže i Wallfischovi jdu hned stavět imaginární pomník. Možná samotný Pennywise nedostává zase tolik prostoru, ani fakt, že je čas trávený spíše s Klubem Smolařů ale vůbec nevadí. Právě naopak. Každý z nich je sympatický charakter, divák si těžko vybírá s kým chce trávit zrovna čas a především potěší fakt, že se více prostoru dočkávají postavy, které v Kapitole 1 zas tak výraznou roli neměli. Čímž se dostávám k tomu faktu, že i když byl Ritchie Tozier za mně v Kapitole 1 nejméně zajímavou postavou z Klubu Smolařů, tady se propašoval na zlatou pozici. Bill Hader je jako dospělý Ritchie totiž boží a i když je to především zábavná postava (živí se jako komik), Hader skvěle táhne i scény, které útočí spíše na emoce. Hader je v rámci To Kapitola 2 fakt na minimálně Oscarovou nominaci a doufám, že Hader se brzy dočká více podobně zajímavých rolí. James McAvoy je jako vždycky sympaťák a jako dospělý Bill na mně fungoval. I u Billa je vidět nějaký pokrok a změna, pořád je to ale starý dobrý koktající Bill. McAvoy jinak dokáže neskutečně uhrát konflikt, který Billa žere už od Kapitoly 1 a dokáže ho dovést do uspokojivého závěru. S hlavním hrdinou se musí pracovat pořádně a To Kapitola 2 to zvládla. Všichni jsou ale super. Jessica Chastain, Jay Ryan, James Ransome (dospělý Eddie), Andy Bean (dospělý Stan AKA další super klon) nebo Isaiah Mustafa, ten legendární pán z reklamy na Old Spice. Jinak prostě nemůžu vynachválit Bila Skarsgårda. Skarsgård je totiž ideální ztělesnění tančícího klauna Pennywise. Dokáže být děsivý, znepokojivý a nelidský, zároveň ale skvěle zvládá i toho druhého Pennywise. Tedy toho hodného, roztomilého a přátelského. Skarsgård se do role Pennywise ztělesnil a úplně chápu, že pro něj nebylo příjemné se do tak komplikované postavy vcítit, na druhou stranu mu ale za to děkuju. Lepšího Pennwise si nedovedu představit. A především si To Kapitola 2 opět skvěle hraje se sílou víry. Víra v překonání zla, síla přátelství, síla lásky, síla výborně strávených společných okamžiků.... Podstata celého románu Stephena Kigna je i tady. Neobešlo se to bez kompropisů a některé postavy nebo podzápletky museli zcela zmizet, finální výsledek ale rozhodně stojí za to a nedovedu si ho představit líp. A i konec, který je výrazně změněn a chápu, že opět nesedne všem (má ovšem ono nezpochybnitelné kouzlo v tom jak celý Pennywiseův charakter funguje), rozhodně ale funguje jako důstojné zakončení pětihodinové horrorové pecky. 165 minut dlouhý horror, který si ovšem udělá čas i na rozpracování charakterů a tomu aby vám na postavách záleželo. Dětští herci se dočkali svých skvělých dospělých verzí, Skarsgård je zase jednou slizkej jako prase a Hader předvádí jeden z nejlepších hereckých výkonů tohohle roku. Horror, který dokáže prodat humor, děs i emoce a chytře je celkem věrný předloze. Andy Muschiettimu děkuji a doufám, že příběh Pennywise je již ukončen a prequelů nebo nedej bože sequelů se nedočkáme. To Kapitola 2 totiž nabízí sladkou a kolotočově emotivní tečku za celým příběhem z Derry, který by bylo škoda znova otevírat.... PS: Potěší nejenom horrorové odkazy ale i jedno cameo, které jsem vůbec nečekal () (méně) (více)