Pořád jsem to já

Nepříjemné na sledování, ale diváka to nesemele. Všichni zainteresování se totiž chovají až příliš důstojně, což je v přímém kontaktu s touto krutou nemocí podle mě absolutně nemožné. Cílem moderních snímků je ukázat realitu, což se tady evidentně nepovedlo. Sdělení zdrcující pravdy dětem mělo být předčasným vrcholem filmu. Většina lidí je schopna udělat scénu ve frontě na salám, ale Alzheimera v rodině přejdou se stoickým klidem? Těžko. Tvůrci se mohli vykoupit dotažením Alicina návodu do konce, z kterého by konečně bylo cítit, že jde o skutečné lidi. Znovu jsem se mýlil. (08.01.2015)

Typické Alzheimer drámo se sympatickou a uvěřitelnou Julianne Moore v hlavní roli, kde jde o názorný a kvalitně vykreslený obraz rozkládajícího se nemocného člověka v přímém přenosu. Potěší pár silnějších scén a pravdivé vědecko/doktorské mluvení kolem celé této nemoci, ale jinak jde "jen" o další dramatický doják, který ničím nevybočuje a ničím neohromí. Fajn jednorázovka, ale ti, kteří tento žánr nemusí, mohou film s klidem vynechat a o nic nepřijdou... (22.12.2022)

Vděčné téma z ranku malých lidských tragédií, tentokrát o rozpadu osobnosti. Obsahuje několik užitečných rad, které je dobré si zapamatovat dřív, než se Alzheimer zeptá na naše vzpomínky, můžeme si alespoň na krátký čas namlouvat, že projevy plíživé nemoci lze oddálit, ne však přelstít, on je tím, kdo určuje chaotická pravidla přesto, že se nemůže pochlubit diplomem z věhlasné univerzity... Ani přes silný motiv se necítím hlouběji zasažená, možná pro dokonalé pozadí v roli předskokana, možná pro konejšivé dárkové balení ztráty lidské důstojnosti. Mnohem silnější zážitek z Písně pro Martina tak pro mě zůstává nepřekonán. Trefně se i za mě vyjádřil dzberry. (17.02.2015)

„Julianne Moore je kvalitatívne schopná herečka,ktorá koketuje s Oscarom,flirtuje s ním už po niekoľkýkrát a bolo by na čase,aby sa jedného dňa vzali...”a Alzheimerova choroba jej k tomu dopomôže...” A vy diváci máte pocit,že Julianne práve trpí touto závažnou chorobou,lebo výkon je to nadmieru presvedčivý,herečka,ktorá sa snaží čo najlepšie stelesniť človeka,ktorý pomaly,ale isto stráca pamäť,zabúda,ocitá sa v nezávideniahodnej situácii,kde oporu má v rodine,ktorých som nemusel,mám na mysli Aleca Baldwina alebo Kate Bosworth,sú mi protivní,Kristen Stewart tiež nie je bohviečo,ale prepáčim jej to,lebo hlavnú pozornosť právom na seba strháva Julianne-Alice v decentne prevedenom filme,ktorý chorobu dáva na zreteľ,aby sa o nej hovorilo v dobre zvolenej hudbe.Tak herecký výkon v podobe Julianne Moore je tým hlavným dôvodom,prečo vidieť tento pôsobivý film. (11.12.2014)

Silné. Civilné. Nevydierajúce. Zamerané na detaily, na drobnosti, na malé životné etudy nielen hlavnej postavy, ale (paradoxne), veľmi zaujímavo, jej najbližšieho okolia (v čom je neuveriteľná/tichá sila). Navyše výborne nasnímané, s minimalistickým hudobným podkresom. Smutné, uf. "I wish I had cancer. I mean it. I wouldn´t feel so ashamed..." (napísané 14.12.2014)...29.12.2014 prehodnotené, zo 4* na 5*, prečítaná predloha, nešlo ju zadaptovať lepšie! Kongeniálne spojenie autorského rozumu a citu. (29.12.2014)