2001: Vesmírná odysea

Ať mi nikdo netvrdí, že tenhle film pochopil bez znalosti knížky! :D Kubrick se nechal lehce unést předváděním vizuálních efektů, které na tu dobu musely být senzační podívanou, bohužel, dnes ta paráda vyznívá trochu hluše, protože se občas neskutečně táhne. Druhou půlkou filmu si to u mě ale spravil. Hudba legendární, ale ještě legendárnějším zdá se mi být především to ticho provázející scény v prostoru. :) (23.09.2014)

Kubrick sa predvádza. Buď to neznesieš alebo mu to rád dovolíš. (22.11.2014)

Kubrick je psychopat! Natočil čirou filmovou nudu s NEUCHOPITELNÝM závěrem, a pak jen masturboval nad tím, jak mu na to chodí davy lidí a říkají si "Hele, co myslíš, jak to vlastně ten Kubrick myslel? To musíme vidět ještě jednou, určitě to pak pochopíme..". Sice kulový pochopili i napodruhý, ale Kubrickovi zatím naskakovaly na jeho konto ve Švýcarech nechutně velký částky peněz. Nechápu, jak hodinový záběry na kosmický tělesa za hudebního doprovodu mechanického pomeranče v podobě Straussovy klasiky někdo může považovat za umění. Hvězdička za excelentní vizuální stránku filmu a pak ještě za fakt, že už mám v jedné věci jasno. To přistání Amíků na Měsíci natočil on. Už nikdy víc, díky! (15.11.2015)

Chápu, že v roce 1968 to musel být obdivuhodný počin a že tenhle film v sobě zřejmě skrývá nejednu filosofickou myšlenku. Protože ale nesnáším, když se mi někdo pokouší něco říct zdlouhavými náznaky, tak musím říct, že jsem trpěl jako zvíře. Připadal jsem si jako když mluvím s velice hloupou ženou, která se mi snaží oklikou vysvětlit, v čem spočívá nesmrtelnost brouka. A ty dlooooooooouhé záběry na přelety lodí, obličeje, hrnky, planety, desky? No, lahůdka. Sledování odysey bych přirovnal k celoživotnímu zírání na hovno v trávě s očekáváním, že se pohne... Nepohne. (24.01.2016)

Možná, kdyby mě prvních 30min neunudilo téměř k smrti a koukala bych dal, tak bych pochopila, proč tomu všichni dávají 4 a 5 *... Ale bohužel. (31.01.2016)

Na svou dobu pěkné modely lodí, občas dobré předvídání budoucího vývoje techniky. Ale jako film naprosto strašné, beze smyslu, naprosto ujeté. (23.02.2016)

Velkolepý snímek Stanleyho Kubricka. Audiovizuální přehlídka kvality ve vesmírném podání. To, co dokázal Kubrick přenést a jakým způsobem na velké plátno, se je tak nevidí. Dokonale přesná futuristická výprava, nevídaně zpracované vizuální efekty na tehdejší dobu a bezchybná hudba vytváří z tohoto filmu přelomové umělecké dílo. Je obdivuhodné, jak režisér Kubrick dokázal vyprodukovat takový to film již v roce 1968, a tím oživit a vlastně nově definovat žánr sci-fi. Pro mě samotného to byla jedna ohromná porce vesmírné cesty za poznáním, kterou jsem sice úplně nepochopil (především závěr), ale i tak se mi to dost líbilo. Alespoń mám o důvod víc se znovu podívat na tento vyjímečný film nebo i lépe si přečíst předlohu od Arthura C. Clarke. (28.03.2016)

Upřímně jsem se na tento film vůbec nechtěl dívat,protože jsem čekal,že to nebude úplně můj šálek kafe.Ale kvůli sázce jsem to nakonec s donucením risknul.No a je to tady,mé očekávání se naplnilo.Celkově to na mě chtělo působit nějak umělecky,ale já jsem se u toho nudil jako prase!! Začátek ještě okej,potom nuda,nuda,pak tam byli části,kde zazněla dobrá hudba a začalo mě to chvíli i bavit no a pak přišla druhá polovina filmu a já jsem se jen modlil,aby to už skončilo.2* dávám pouze zato,že jak říkám byli tam i nějaké světlejší části+byla dobrá hudba a konec také nebyl nejhorší.To je ale asi vše dobré,jinak opravdu bída a utrpení.Bohužel :/ (31.01.2017)

Matka všech sci-fi, filmová báseň, úžasný a nadčasový film. Neskutečný audiovizuál. (13.02.2017)

Rovnako ako v prípade ostatných filmov, ktoré hodnotím komentárom, by bolo logické, ak by som aj tu na začiatku krátko zhrnul dej filmu. V tomto prípade však spravím výnimku, pretože som zmysel príbehu skoro vôbec nepochopil. Postupne tak radšej rozanalyzujem film a skúsim aspoň zhodnotiť jednotlivé pasáže, teda, ak si vôbec hodnotenie zaslúžia. Ok, začínať film vyše dvadsaťminútovým záberom na skupinu Homo habilis nie je dobrý nápad, mal som pocit ako keby som sledoval primitívny dokument zo šesťdesiat rokov a nie ospevované sci-fi. Po dvadsiatich minútach sa konečne dostaneme do vesmíru, kde je jasne badateľný rok vzniku filmu. Okrem dobovo znateľných rekvizít, je jeden z hlavných badateľných znakov ten, že vo filme sa veľmi nerozpráva, a to síce môže pôsobiť aj ako akási metafora tichého vesmíru, ale na palube vesmírnej lode spoločne s hlavnou postavou a zlovestným počítačom HAL-om, ma to ticho mnohokrát deptalo a bez slov z obrazovky som čím ďalej, tým viac, strácal záujem. Teda, nie že by ten záujem bol nejaký veľký od začiatku. Herecký výber takisto nie je parketa, na ktorej by film mohol excelovať. Nevystupuje v ňom žiadna výraznejšia osobnosť a aj tie, ktoré áno, ma svojim vystupovaním vôbec nedokázali zaujať. Koniec koncov, skoro ako nič v tejto záležitosti. Ale predsa sa našla jedna vec a tou je hudba. Ale len tá klasická, pretože počúvať pretiahnuté tóny akéhosi theremínu mi trhalo ušné bubienky. 2001: A Space Odyssey je síce kritikmi a filmovou verejnosťou hodnotené ako kultové sci-fi a jeden z najlepších filmov vôbec, a dokazuje to aj tu na ČSFD svojim hodnotením, ale môže mi niekto vysvetliť, vďaka čomu to tak je? Čo je na tomto snímku filozofické, prelomové alebo také skvelé, že sa zaraďuje medzi "Top"? V mojich očiach vidím tento počin ako veľmi zlé sci-fi, bez ohľadu na dobu vzniku, ktoré ponúka akurát tak trýznivé pasáže ticha, nudný príbeh plný nudných a prázdnych postáv a dvadsaťminútový záber na Homo habilis. Na Homo habilis! Dvadsať minút! A ešte dobrú klasickú hudbu. Stanley Kubrick sklamáva nielen tu, ale aj vo svojom nasledujúcom filme, A Clockwork Orange. Značne overrated záležitosti. (24.02.2017)

Knihu miluju, ale film je sračka. (02.04.2017)

Nadčasovosť a vysoké filmárstvo z toho jasne razia v celom priebehu filmu, ktorý je ale, na druhej strane, neuveriteľne rozťahaný a pomalý. Pozeralo sa mi to napriek tomu pomerne ľahko, no nie som si istý, či by to tak bolo bez znalosti knižnej predlohy. Prekvapilo ma, ako to Kubrick miestami oproti dielu Clarka zjednodušil - zlyhanie Halla má napríklad v originále oveľa hlbšie a komplexnejšie dôvody, než to vyznelo z filmu, no a jeho koniec musí bez knihy podľa mňa byť úplne nepochopiteľný, čo je aj zjavné z miestnych komentárov. (10.10.2017)

Dnes by to na 4 hvězdy nebylo, ale když jsem to viděl poprvé jako malej kluk, byla to prostě pecka a peckou pro mě navždy zůstane. (07.12.2017)

Film, jenž je bezpochyby mistrovské dílo své doby a jehož kulturní odkaz se těmi čtyřmi hvězdami rozhodně nesnažím pošpinit. Můj první film od Kubricka a už teď vidím, proč je tento režisér považován za génia a mistra režie. Celkem drzé střídání stylu režírování a kamery, podle toho jak se mu to hodí, by asi většině režisérům neprošlo, ale Stanley to dávkoval tak dobře a přirozeně, že si toho obyčejný divák nevšimne. Legendárním efektům také nelze moc vytknout. Bohužel to má několik pasáží, kdy sem se buď nudil (což asi neměl být záměr), hlavně dvacet minut klasické hudby při létání lodí, což v té době musel být mazec, ale dneska už to tolik neohromí. Chápu, filmu z té doby bych to asi neměl vyčítat, ale osobně se přes to přenést nemůžu. No a potom příběh celkově, který se toho snaží říct fakt hodně, ale nedrží moc u sebe a ten konec je jedno velké WTF. Což asi měli v plánu, podle toho jak se k tomu vyjádřil Clarke, ale i tak si myslím, že nakonec už celkem přestřelili a možná v tom nějaký větší smysl, jak se snaží dokázat internet, ani není. Každopádně to nejlepší je z vesmírné odysei paradoxně její začátek z pravěku, kde mě opice bavily více, než HAL na kterého jsem se těšil nejvíc. Jo a Requiem mě bude strašit a hladit po duši až do konce života. Uff. (11.07.2018)

Podla mňa najlepší Sci-Fi film ktorý bol kedy natočení. Film krásne zachytáva atmosféru vesmíru a pobytu v ňom. Kubricovi sa znova podarilo natočiť film ktorý predbehol svoju dobu a veľmi dlhú dobu bol (až po rok 1977) najúspešnejší Sci-Fi film na svete. Väčšina filmu sa nerozpráva a myslím si že to bolo dobré rozhodnutie. Tento film považujem ako jeden z najlepších filmov ktorý vám porozpráva príbeh o nebezpečenstve umelej inteligencie a o zrode človeka ako ho poznáme. (06.07.2020)

Dnes pozreté po rokoch druhý krát. Knihu som nečítal. Za mňa Kubrick tu poriadne prepiskol. Film je veľmi dobre spravený hlavne po audiovizuálnej stránke. Na to, že to je film z roku 1968 je to priam dokonale. Herecké výkony sú skvelé. Jediný problém mám s dĺžkou, ktorá je 149min. Príbeh sa v tejto dĺžke stráca, keďže by sa dal zhrnúť do 15 min filmu. Chápem, že Kubrick chcel z knihy vyťažiť maximum a ukázať ako si vlastné predstavuje vesmír aj loď po prečítaní knihy ale bolo tam niekoľko dialógov úplne mimo dej a hlavne veľa zbytočného naťahovania štýlom: dám sem oznámenie, že je porucha a budem mať ten obraz dobrých pár minút aby si to ľudia všimli. Načo? Podľa mňa ak by sa film natočil na 2X a to kino verzia, ktorá by mala 100 minút a režisérska, ktorá by bola už tých 149 minút, tak by sa nič nepokazilo. Pri čítaní knihy to musí byť iný zážitok, keďže zase kniha ako v prípade Solarisu veľmi hraje na predstavivosť človeka ako na dej samotný. To usudzujem čisto podľa filmu. Film každopádne odporúčam ale je to veľmi pomalé a ťahače sci-fi, ktorému sa podľa mňa oplatí dať aspoň šancu si to pozrieť celé. Celkové hodnotenie za mňa je 70%. (06.12.2021)

2001: Vesmírná odysea je hodně náročný film, který rozhodně nesedne každému. Já sám jsem s ním v průběhu sledování měl velký problém a kdybych nebyl v kině, asi bych polovinu scén přeskočil. To by ale byla velká škoda. Jedná se totiž o audiovizuální porno, u kterého vůbec nechápete, jak tohle někdo dokázal natočit. Všechno se skvěle doplňuje, hudba podtrhuje tón scén a efekty zase krásu vesmíru. Avšak jsem trochu zklamaný ze zakončení. Chápu, takovéto filmy nemohou mít jednoznačný konec, jenže tohle už bylo příliš. Se slovy: "Co jsem to ku*va viděl" vycházet z kina není úplně fajn. Tak třeba podruhé to už bude trochu lepší. I tak je to pořád naprostá pecka. (26.07.2022)

Vizuální laskomina, ale přiznávám se, že mě to bavilo daleko méně než bych čekal (31.08.2022)

Zcela rozumím všem druhům reakcí, které na Vesmírnou odyseu lidé mají - ať je to zmatenost, odsouzení i blahořečení. A navzdory přeintelektualizovaným debatám, které jí doprovází, se nejedná o snímek primárně rozumový, nýbrž silně pocitový. Inscenování pomalého pohybu vesmírných lodí v pečlivě komponovaných obrazech za doprovodu mohutné instrumentální orchestrace má navozovat úžas nad zobrazenou velikostí vesmíru a stav kontemplace nad hranicemi jeho poznatelnosti. Ačkoliv výjevy zachycují období, která by nemohla být snad více vzdálená životní zkušenosti diváka, vyprávění se zaměřuje na zdůraznění každodennosti daleké prehistorie i vesmírné budoucnosti. Pomalé plynutí jak jednotlivých výjevů, tak i filmového času a vyprávění dává divákovi možnost naladit se na tempo a rytmus všedních okamžiků života z časových údobí, které pro něj vůbec všední nejsou. Zajdu až tak daleko a prohlásím, že Vesmírná odysea zevšedňuje cizí dobu pomocí emoce, která činí naší skutečnost právě tak všední - nudou.  Čištění srsti a shánění potravy prehistorických humanoidů, podřimování při dopravě vesmírnou raketou a pravidelný jogging na palubě Discovery; dennodenní starosti lidstva se od jeho počátku do jeho vrcholu při cestě ke hvězdám v něčem vůbec nezměnily. Toto působení filmového stylu  a načrtávání paralel mezi vzdálenými fázemi vývoje lidské rasy je přímo ukotveno ve vnitřní organizaci nekomunikativního vyprávění. Ve své enigmatičnosti nahrazuje kauzální vazby mezi jednotlivými akty motivickým provázáním. Monolit neobjasněného původu a funkce se cyklicky objevuje napříč lidskou historií a je přítomen v moment, kdy lidstvo ovládne první ranou technologii (kost jako zbraň) i když se ta technologie nejmodernější obrátí proti němu (HAL). Ve spojení s transcendentálním působením pomalého plynutí filmového stylu a vyprávění se monolit stává symbolem kosmického neznáma stojícího za hranicemi lidského poznání. Divák je pak filmem vybízen k tomu, aby si ve vyvolaném stavu kontemplace dosadil za monolit vlastní představu, co se v tomto neznámu může skrývat, ať metaforicky, či doslovně. Když se nyní vrátím ke škále diváckých reakcí na Vesmírnou odyseu, má spadá pod kategorii uctivého, ale odměřeného obdivu – rozumím Kubrickovým cílům a prostředkům, kterými se jich snaží dosáhnout, ale míjí se účinkem. Přesto je však plně respektuji. (01.10.2022)