Zuřící býk

Zuřící býk nesporně patří mezi největší perly světového filmu a (společně s Taxikářem) zároveň na absolutní špici bohaté tvorby Martina Scorseseho. Tento černobílý klenot, který zasáhne přímo do srdce, mě již několikrát přesvědčil o svých nebeských kvalitách a zařadil se mezi filmy, ke kterým mám velmi osobní vztah. Tady opravdu nic nechybí ani nepřebývá. Unikátní snímek, brilantní De Niro. (18.11.2009)

možná příliš vysoká očekávání zde naplněna nebyla ani zdaleka... příliš pomalá a dlouhá přehlídka zbytečně natahovaných dialogů mě prostě fakt neba. jinak herce jako samozřejmě asi komentovat ani nemusím žejo... ale to je na tomhle snímku tak jediné, jinak jsem měl několikrát sto chutí hodit ručník do ringu... 50% (02.05.2009)

V roku 1976 režisér John G. Avildsen a herec a scénarista Sylvester Stallone natočili film "Rocky". Vzbudili ním v Amerike obrovský záujem o box. Preto sa o štyri roky neskôr chopil tejto populárnej témy aj talentovaný režisér Martin Scorsese. Natočil snímok "Zúriací býk". Je to adaptácia literárnej predlohy, ktorú o svojej športovej kariere napísal bývalý úspešný boxerista Jake LaMotta. Hlavnú úlohu stvrátnil vtedy tridsať sedem ročný Robert De Niro. Za výborný herecký výkon, ktorý predviedol bol ocenený soškou Oscara. ***** (26.01.2017)

Je to boxerský film s opravdu vyjímečnými záběry (kam se hrabe Rocky), ale o box jde až v druhé řadě. Tenhle černobílý klenot nabízí pohled na život šampiona v boxu z úhlu jeho vznětlivé povahy, žárlivosti a rodinného zázemí. Výkon Roberta De Nira je naprosto vyjímečný. O jeho obětování se ztvárnění role svědčí porovnání jeho "vizáže" na začátku a na konci filmu. To vyráží dech. (19.04.2003)

Scorsese podobně jako Tarkovskij nebo Coppola skutečně našel způsob, jak pracovat s „filmem“, jak ho doopravdy uchopit. ____ Výlučnost Zuřícího býka vidím hlavně v naprosto precizně natočených scénách. Scorsese se vyhýbá dvou událostem odehrávajícím se navzájem, nepoužívá dvě akce přes hloubi pole, nedělí plátno, neinformuje přes média (i ta TV je symbolicky rozbitá, nikoliv z důvodu poruchovosti televizních přijímačů, ale čistě jako odkaz na formální dominanty Scorseseho) a jen ve dvou případech sáhne po křížovém střihu. Jinak z 95% poctivě hněte jednotlivé scény, plastizuje je a inscenuje, dokud nejsou hotový. I souboje v ringu jsou motivovány více kompozičně než sportovně, viz práce kamery a procesy jednostranné subjektivizace a deformace vidění De Nira při zápasech. Je to všechno daný za prvé tím, jak u Scorseseho filmů vyjednává totální realita s totální stylizací. Je to krásný, ale skutečný to být nemůže, na to je to krásný až moc. A za druhé žánrotvorným estetismem Scorseseho - filmového spratka z Malibu generace -, kterým víceméně pomohl zachránit Hollywood na sklonku klasického období. ____ Rafinovaná rovnováha mezi tím, jak Scorsese nadržuje hlavní postavě homofobního mizogynika bez přátel, aby ji ihned záhy něco odepřel, a tak pořád dokola po celou stopáž, to zaujetí pro neschůdné a nesympatické činy je posledním prvkem k dokonalosti filmu. Nezatajuji, že se mě nějak bytostně dotkl. (20.08.2008)