Mumie

Když se po letech diskutuje na téma ´´ nejlepší nástupce Indiana Jonese ´´, většinou dojde ke shodě na Mumii z roku 1999 od Stephena Sommerse. A to ne náhodou. Indiana Jones je možná jenom jeden (respektive čtyři, brzy pět) a srovnávat Indianu Jonese a Mumii není tak jednoznačné, minimálně duchovním nástupnictvím a faktem, že po téměř 25 letech se těchto nástupců vyrojilo ještě méně než šafránu je ovšem jasné, že by se na Mumii z roku 1999 nemělo zapomenout. I proto, že se na ní zub času prakticky nepodepsal, nepřišla tak o své kouzlo a spolu například s prvním Matrixem, Americkou krásou, Klubem rváčů, Šestým smyslem či Magnolii tvoří jeden z důvodů, proč je rok 1999 v rámci filmu tak zásadním pomníkem.   Mumie z roku 1999 z dnešního pohledu působí jako přesně ten ideální blockbuster v té nejčistší podobě, za které by byl dnes rád každý. Funguje v něm děs, napětí, dobrodružství, humor i romance. Stephen Sommers vzal Mumii a dávno po výkonech Borise Karloffa jí pojal tak ideálně svěže na sklonku mezi 20. a 21. stoletím.   Sommers měl tehdy velké štěstí na casting (Brendan Fraser svým podáním Ricka O´Connella automaticky stvořil nového oblíbeného akčního hrdinu) a i když nejspíš nikdy nebude vnímán jako fenomenální režisér, z Mumie tehdy vytěžil maximum. Výpravou v Egyptě, scénářem, který dokázal spousty prvků zpracovat do jednoho funkčního celku a natočil jednoduše bravurní akční blockbuster, ze kterého vyskakují velmi milé vzpomínky i po x zhlédnutích.   Poměrně epické měřítko se solidními vizuálními efekty, které se velmi drží i čtvrt století od vydání (na rozdíl od pokračování Mumie se vrací a legendárního Dwaynea Johnsona v roli Krále Škorpióna). Jednoduchou zápletku Sommers vykoupil tím, že ze své Mumie udělal jednu obří atrakci, která by dnešním blockbusterům mohla být čirou ukázkou, jak na to.   Stačí se zaposlouchat do famózního soundtracku Jerryho Goldsmitha, sledovat ty nádherný kamerový výjevy, sledovat herce, které si své role očividně užívají (i Arnold Vosloo byl na Imhotepa skvělá volba) a především skutečně sledovat, že to Sommers celé vede schopnou rukou, která má šarm, styl, funkční atmosféru v mnoha ohledech (v momentech, které mají být napínavé i čistě zábavné) a především skutečně schopnou ruku. Sommers se možná i díky svým následujícím filmům nezapíše do historie jako světoborný tvůrce, za svou kariéru ovšem dokázal, že má minimálně zajímavé tvůrčí nápady. Což je velmi přítomné i právě v jeho první Mumii.   Mumie není jedním z nejoblíbenějších dobrodružných filmů posledních 25 let pro nic za nic, Sommers v roce 1999 skutečně dokázal v jistém ohledu navázat na původní trilogii Indiana Jonese a dodat prostě skvělé dobrodružství, které šlape i po letech a funguje jako balíček mnoha různých emocí. Parádní vizuál, výrazný styl a především i po letech ukázka toho, jak natočit parádní dobrodružnou záležitost...... (25.03.2022)

Super věc i pro menší diváky. Není to až tak strašidelné jako Mumie s T. Cruisem a řekl bych, že tahle mumie je i o dost vtipnější. Příjemná byla ta atmoška dvacátých let a jako bývalému archeologovi se mi to dost líbilo, protože to přesně naplňovalo ty laické představy, když se u nás řekne, že děláte u archeologů. Hned jsem viděl, jak si dotyčný představil Pampalíniho, mumii, hrobku, zlato a to vše samozřejmě v pyramidě... Onějakém našem středověku či knovízu ani jiskřička v očích... :-). Fraser a Hannah skvěle bavili, pro Rachel má slabost už dávno a Arnold Vosloo když se usmál, byl celkem sympatický záporák. Koneckonců, vždyť chtěl jen být zase se svojí milovanou... Dávám tedy za 3 pohřební nádoby na vnitřnosti. * * * (16.03.2021)

Dobrodružný žánr značně chátrá a Mumie přišla vyplnit obrovskou díru, která zůstala po Indiana Jonesovi. A vzápětí musím zdůraznit, že ani velkolepě pojaté Mumii se nepodařilo Indyho trumfnout, ale pokud upustím od srovnání s ním, pak zde máme solidní dobrodružný spektákl napumpovaný digitálními triky s charismatickým a vtipným dobrodruhem s tváří Brendana Frasera. Záda mu kryje Rachel Weisz a John Hannah. Stephen Sommers ale není Steven Spielberg a z některých scén je cítit nevyužitý potenciál. Množství scén naopak nepostrádá originalitu, dynamický nálet kamery nebo akcí posedlého Frasera. Dobrodružných filmů v klasickém stylu není nikdy dost. A hlavně mělo by jich být víc. Takže filmaři hybaj točit dobrodružné filmy! (26.10.2010)

I po mnoha letehc tnehle dobrodružný filmík neztrácí nic ze své zábavnosti. Naprosto jednoduchoučký příběh, ale velmi solidní atmosféra, povedená hudba, maximálně zábavné charktery, výborné obsazení hlavních i vedlejších rolí, Rachel Weisz Brendan Fraser mají tu správné napětí mezi sebou. Triky jsou naprosto v poho, já marně přemýšlím, který dobrodružný film let devadesátých překonal v trvanlivosti Mumii. Je to tak hezky starosvětské a retro. Škoda, že Sommers později už nebyl schopen přijít s něčím vyloženě dobrým. (08.07.2006)

Tohle byl po dlouhé době první film, který ve mně evokoval vzpomínky na Indiana Jonese. Ne že by snad Mumie dosahovala Jonesových kvalit, ale velmi se jim blíží (I.J. a chrám zkázy možná i převyšuje), ale je to skutečně popcornová dobrodružná podívaná s nápaditým dějem, osobitým vtipem a kvalitními herci. Nejvíce mě zaujal záporný hrdina Imhotep v podání Arnolda Vosloo. Byl charismatický, ale zároveň z toho jeho charismatu čišelo i skryté nebezpečí. Do své role se hodil Vosloo naprosto přesně. (24.09.2002)